Jan Jiří Kristián z Lobkowicz: Porovnání verzí
doplnění ib, + eo |
m úprava ib + reference |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
| předchůdce = ''mladší knížecí větev založena'' |
| předchůdce = ''mladší knížecí větev založena'' |
||
| nástupce = [[Josef Maria Karel z Lobkowicz]] |
| nástupce = [[Josef Maria Karel z Lobkowicz]] |
||
| úřad2 = [[Seznam zemských velitelů v Čechách 1620–1918|Vrchní velitel v Českém království]] |
|||
| od2 = [[1746]] |
|||
| do2 = [[1751]] |
|||
| předchůdce2 = [[Heřman Karel Ogilvy]] |
|||
| nástupce2 = [[Maxmilián Ulysess Browne]] |
|||
| úřad3 = Generální guvernér v [[Lombardie|Lombardii]] |
|||
| od3 = [[1743]] |
|||
| do3 = [[1745]] |
|||
| předchůdce3 = [[Otto Ferdinand von Abensberg und Traun|Otto Abensberg-Traun]] |
|||
| nástupce3 = [[Filip Parmský]] |
|||
| místo narození = [[Praha]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}} |
| místo narození = [[Praha]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}} |
||
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1753|10|04|1686|08|10}} |
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1753|10|04|1686|08|10}} |
||
Řádek 26: | Řádek 36: | ||
| strany = 9 |
| strany = 9 |
||
| poznámky = dále jen ''Svatba Augusta Antonína knížete z Lobkowicz a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic'' |
| poznámky = dále jen ''Svatba Augusta Antonína knížete z Lobkowicz a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic'' |
||
}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Juřík | titul = Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu | vydavatel = Euromedia Group – Knižní klub | místo = Praha | rok = 2017 | počet stran = 160 | strany = 80| isbn = 978-80-242-5429-6 | poznámky = dále jen ''Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu''}}</ref> nebo [[4. říjen|4. října]] [[1755]] [[Vídeň]]<ref>''Ottův slovník naučný'', díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 227 {{ISBN|80-7185-237-6}}</ref><ref name="Lobk">{{Citace monografie | příjmení = Kasík | jméno = Stanislav | odkaz na autora = | příjmení2 = Mašek | jméno2 =Petr | autor2 = | odkaz na autora2 = Petr Mašek (spisovatel) | příjmení3 = Mžyková | jméno3 = Marie | autor3 = | odkaz na autora3 = Marie Mžyková | titul = Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu | url = | vydavatel = Bohumír Němec - Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2002| vydání = | počet stran = 240 | strany = 140 | isbn = 80-903040-3-6 | poznámky = dále jen ''Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu''}}</ref>) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z rodu [[Lobkovicové|Lobkoviců]]. Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny [[18. století]], zastával velitelské posty v různých zemích [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]], nakonec dosáhl hodnosti [[Polní maršál|polního maršála]] a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství [[Mělník]] přešlo do majetku rodu až v následující generaci).<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika |
}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Juřík | titul = Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu | vydavatel = Euromedia Group – Knižní klub | místo = Praha | rok = 2017 | počet stran = 160 | strany = 80| isbn = 978-80-242-5429-6 | poznámky = dále jen ''Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu''}}</ref> nebo [[4. říjen|4. října]] [[1755]] [[Vídeň]]<ref>''Ottův slovník naučný'', díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 227 {{ISBN|80-7185-237-6}}</ref><ref name="Lobk">{{Citace monografie | příjmení = Kasík | jméno = Stanislav | odkaz na autora = | příjmení2 = Mašek | jméno2 =Petr | autor2 = | odkaz na autora2 = Petr Mašek (spisovatel) | příjmení3 = Mžyková | jméno3 = Marie | autor3 = | odkaz na autora3 = Marie Mžyková | titul = Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu | url = | vydavatel = Bohumír Němec - Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2002| vydání = | počet stran = 240 | strany = 140 | isbn = 80-903040-3-6 | poznámky = dále jen ''Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu''}}</ref>) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z rodu [[Lobkovicové|Lobkoviců]]. Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny [[18. století]], zastával velitelské posty v různých zemích [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]], nakonec dosáhl hodnosti [[Polní maršál|polního maršála]]<ref>''Služební postup'' in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: ''Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815)'', Vídeň, 2006; s. 58 [http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/schmidt-brentano2006.pdf dostupné online]</ref> a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]].<ref>[[František Lobkowicz (genealog)|LOBKOWICZ, František]]: ''Zlaté rouno v zemích českých'' (zvláštní otisk zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274</ref> Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství [[Mělník]] přešlo do majetku rodu až v následující generaci).<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Weinbaudomane der Lobkowiczer in Melnik |
| titul = Weinbaudomane der Lobkowiczer in Melnik |
||
| url = http://www.pilot.cz/files/melnik.pdf |
| url = http://www.pilot.cz/files/melnik.pdf |
||
Řádek 72: | Řádek 82: | ||
[[Kategorie:Císařští komoří]] |
[[Kategorie:Císařští komoří]] |
||
[[Kategorie:Čeští tajní radové]] |
[[Kategorie:Čeští tajní radové]] |
||
[[Kategorie:Politici habsburské monarchie]] |
|||
[[Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna]] |
[[Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna]] |
||
[[Kategorie:Narození 1686]] |
[[Kategorie:Narození 1686]] |
Verze z 28. 4. 2021, 22:38
Jan Jiří Kristián kníže z Lobkowicz | |
---|---|
Kníže z Lobkowicz a 1. hlava (mělnicko-hořínské) sekundogenitury | |
Ve funkci: ? – 4. října 1753 | |
Předchůdce | mladší knížecí větev založena |
Nástupce | Josef Maria Karel z Lobkowicz |
Vrchní velitel v Českém království | |
Ve funkci: 1746 – 1751 | |
Předchůdce | Heřman Karel Ogilvy |
Nástupce | Maxmilián Ulysess Browne |
Generální guvernér v Lombardii | |
Ve funkci: 1743 – 1745 | |
Předchůdce | Otto Abensberg-Traun |
Nástupce | Filip Parmský |
Rodné jméno | Johann Georg Christian von Lobkowitz |
Narození | 10. srpna 1686 Praha Habsburská monarchie |
Úmrtí | 4. října 1753 (ve věku 67 let) Prešpurk (Bratislava) Habsburská monarchie |
Místo pohřbení | Kostel sv. Štěpána v Bratislavě |
Choť | (1718) Marie Karolína z Valdštejna (1702–1780) |
Rodiče | Ferdinand August z Lobkowicz (1655–1715) a Marie Anna Bádenská (1655–1701) |
Děti | August Antonín Josef z Lobkowicz Ferdinand Marie de Lobkowicz Josef Maria Karel z Lobkovic Eleonora z Lobkovic |
Příbuzní | Eleonora Amálie z Lobkowicz a Josef Antonín August z Lobkovic[1] (sourozenci) Marie Eleonora z Lobkovic, Antonín Isidor z Lobkowicz a Marie Terezie Gabriela z Lobkovic (vnoučata) |
Profese | aristokrat a voják |
Ocenění | 1739 rakouský Řád zlatého rouna (č. 687) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Jiří Kristián z Lobkowicz, německy Johann Georg Christian von Lobkowitz (10. srpna 1686 Praha – 4. října 1753 Prešpurk[2][3][4] nebo 4. října 1755 Vídeň[5][6]) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z rodu Lobkoviců. Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny 18. století, zastával velitelské posty v různých zemích habsburské monarchie, nakonec dosáhl hodnosti polního maršála[7] a stal se rytířem Řádu zlatého rouna.[8] Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství Mělník přešlo do majetku rodu až v následující generaci).[9]
Život
Narodil se v Praze jako pátý syn knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic (1655–1715) a jeho druhé manželky, bádenské markraběnky Marie Anny (1655–1701).[9] Absolvoval kavalírskou cestu, během níž užíval jméno hrabě ze Sternsteinu (podle bavorského, které rodině patřilo), doložený je jeho pobyt v Římě v roce 1700, kde se setkal se svými staršími bratry.[10] Od mládí pak sloužil v armádě, nejprve se pod velením svého bratrance Ludvíka Bádenského zúčastnil války o španělské dědictví, kdy bojoval v Německu a Nizozemí. Později se pod velením Evžena Savojského zúčastnil tažení proti Turkům a po bitvě u Bělehradu, v níž padl jeho starší bratr Josef Antonín, dosáhl hodnosti plukovníka (1717).[11] Po skončení tureckých válek se v Praze oženil a další léta pak trávil střídavě v Čechách a v Itálii, v roce 1723 obdržel hodnost generálmajora a od roku 1729 byl vrchním velitelem v Neapoli. V hodnosti polního podmaršála (1733) vynikl na Sicílii v bojích proti Španělsku. Jako generál jezdectva byl pak velitelem v Lombardii a v letech 1737–1741 v Sedmihradsku, kde opět bojoval s Turky. Mezitím v roce 1739 obdržel Řád zlatého rouna.[12]
Na počátku války o rakouské dědictví byl povýšen do hodnosti polního maršála a byl povolán do Čech, kde měl za úkol vypudit francouzsko-bavorské vojsko. Obléhal Prahu a na přelomu let 1742–1743 se mu podařilo ukončit francouzskou okupaci Českého království, mimo jiné tím umožnil korunovaci Marie Terezie za českou královnu v roce 1743.[13] Poté byl znovu povolán do Itálie a v letech 1743–1745 byl generálním guvernérem v Lombardii.[14] Nakonec se vrátil do Čech a svou kariéru završil jako vrchní velitel v Praze (1746–1751).
Zemřel v Prešpurku (Bratislava) 4. října 1753. Pohřben byl 16. října 1653 v kryptě tamějšího kapucínského kostela sv. Štěpána. Popis pohřebního průvodu vyšel tiskem.[3]
Mecenášství
Christoph Willibald Gluck mu jako svému mecenáši věnoval opery La Sofonisba (1744), Ippolito (1745) a Pasticcio (1743). Skladatel také Lobkovice doprovázel v roce 1745 na jeho cestě do Londýna. V Itálii dostal darem černého otroka Angela Solimana, který ho jako jeho dvořan doprovázel do konce života, když před tím zachránil Lobkovicovi v bitvě život.
Rodinné a majetkové poměry
V roce 1718 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Karolínou z Valdštejna (1702–1780), dcerou významného diplomata Karla Arnošta z Valdštejna (1661–1713).[15] Měli spolu deset dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětství. Další synové Karel Adam (1719–1760), Filip Josef (1732–1760) a Leopold (1734–1759) sloužili v armádě a zemřeli za sedmileté války. Pokračovatelem rodu byl kníže Josef Maria z Lobkovic (1724–1802), který dosáhl hodnosti polního maršála, byl vyslancem v Rusku, ale zemřel bez mužského potomstva. Faktickým zakladatelem mělnické větve byl jeho mladší bratr kníže August Antonín z Lobkovic (1729–1803), vyslanec ve Španělsku a nejvyšší maršálek Českého království, který sňatkem s Marií Josefou Černínovou získal panství Mělník se sídelním zámkem v Hoříně.
Jiří Kristián byl po vymření bílinské větve rodu předurčen jako dědic severočeských panství Jezeří a Nové Sedlo. Po tragickém úmrtí Oldřicha Felixe z Lobkovic (1650–1722), posledního člena bílinské větve, skutečně tento majetek převzal, ale vzápětí uzavřel dohodu se svým starším bratrem, knížetem Filipem Hyacintem, a panství mu předal. Pro Jana Jiřího Kristiána a jeho potomstvo bylo zřízeno peněžní svěřenství.[16] Ve svém vídeňském paláci soustředil sbírku zbraní získaných darem, ale také formou válečné kořisti.[17]
Odkazy
Reference
- ↑ Lobkowitz, Johann Georg Christian Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. [cit. 2022-09-30].
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-16 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online.
- ↑ a b KOPIČKA, Petr. 16. září 1753 / Svatba Augusta Antonína knížete z Lobkowicz a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic – jejich manželství a rodina. Mělník: Jiří Lobkowicz, 2013. 26 s. S. 9. Dále jen Svatba Augusta Antonína knížete z Lobkowicz a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 80. Dále jen Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 227 ISBN 80-7185-237-6
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 140. Dále jen Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu.
- ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 58 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
- ↑ a b Weinbaudomane der Lobkowiczer in Melnik. www.pilot.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013 s. 382 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ Přehled rakouských generálů 1680–1740
- ↑ Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu, s. 81
- ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.; Praha, 1997 s. 134–137 ISBN 80-85770-50-4
- ↑ Představitelé italských států před rokem 1860
- ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; Praha, 2013 s. 447 ISBN 978-80-7422-233-7
- ↑ RICHTEROVÁ, Alena: Vývoj roudnické lobkovické knihovny; Praha, 1989 s. 69
- ↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; Praha, 2015 s. 226, 358 ISBN 978-80-7422-279-5
Literatura
- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 80–81.
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6.
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 ISBN 978-80-7557-176-2