Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - křesťanský vůdce |
{{Infobox - křesťanský vůdce |
||
| typ = biskup |
|||
| čestný prefix = Vysoce důstojný a osvícený |
|||
| jméno = Přeclav z Pohořelé |
|||
| čestný sufix = |
|||
| titul = [[Seznam vratislavských biskupů a arcibiskupů|biskup vratislavský]] |
|||
| obrázek = Preczlaus de Pogrella.png |
|||
| velikost obrázku = |
|||
| alt = |
|||
| popisek = náhrobní deska Přeclava z Pohořelé |
|||
| církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]] |
|||
| provincie = [[Hnězdenská církevní provincie|hnězdenská]] |
|||
| metropole = |
|||
| arcidiecéze = |
|||
| diecéze = [[Arcidiecéze vratislavská|vratislavská]] |
|||
| sídlo = |
|||
| datum jmenování = |
|||
| zvolen = [[5. květen|5. května]] [[1341]] |
|||
| uveden do úřadu = [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] |
|||
| období služby = <!-- alternativa k datu jmenování --> |
|||
| pontifikát začal = |
|||
| pontifikát skončil = |
|||
| emeritura = |
|||
| předchůdce = |
|||
| nástupce = |
|||
| v opozici k = |
|||
| titulární kostel = |
|||
| heslo = |
|||
| heslo česky = |
|||
| obrázek znaku = |
|||
| velikost obrázku znaku = |
|||
| institut = |
|||
| hnutí = |
|||
| postulát = |
|||
| noviciát = |
|||
| sliby = |
|||
| dočasné sliby = |
|||
| doživotní sliby = |
|||
| opatská benedikce = |
|||
| změna = |
|||
| služby = |
|||
| nižší svěcení = |
|||
| jáhenské svěcení = |
|||
| světitel jáhna = |
|||
| kněžské svěcení = |
|||
| světitel kněze = |
|||
| biskupské svěcení = [[17. březen|17. března]] [[1342]] |
|||
| světitel biskupa = |
|||
| 1. spolusvětitel biskupa = |
|||
| 2. spolusvětitel biskupa = |
|||
| kardinálská kreace = |
|||
| kreoval = |
|||
| titul kardinála = |
|||
| další úřady = <div> |
|||
* kancléř Karla IV. (1352) |
* kancléř Karla IV. (1352) |
||
</div> |
</div> |
||
Řádek 60: | Řádek 60: | ||
*významné události 2 |
*významné události 2 |
||
</div> --> |
</div> --> |
||
| rodné jméno = |
|||
| jméno v rodném jazyce = |
|||
| země = |
|||
| datum narození = [[5. květen|5. května]] [[1299]] nebo [[1310]] |
|||
| místo narození = Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), [[Soubor:POL księstwo legnickie COA.svg|25px]] [[Lehnické knížectví]] |
|||
| křest = |
|||
| první svaté přijímání = |
|||
| biřmování = |
|||
| datum úmrtí = noc z [[5. duben|5. dubna]] na [[6. duben|6. dubna]] [[1376]] |
|||
| místo úmrtí = [[Otmuchów|Otmuchov]], [[Soubor:POL księstwo nyskie COA.svg|25px]] [[Niské knížectví]] |
|||
| příčina úmrtí = |
|||
| pochován = |
|||
| hrob = [[Katedrála svatého Jana Křtitele (Vratislav)|katedrála svatého Jana Křtitele ve Vratislavi]]<ref name="FaG">{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = Preczlaw von Pogarell |
| titul = Preczlaw von Pogarell |
||
| vydavatel = Find a Grave |
| vydavatel = Find a Grave |
||
Řádek 80: | Řádek 80: | ||
| jazyk = en |
| jazyk = en |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
| zeměpisná šířka = 51.1141667 |
|||
| zeměpisná délka = 17.0461111 |
|||
| národnost = |
|||
| denominace = |
|||
| vyznání = |
|||
| osobní sídlo = |
|||
| rodiče = |
|||
| blízká osoba = |
|||
| manželka = |
|||
| děti = |
|||
| povolání = |
|||
| vzdělání = |
|||
| alma_mater = |
|||
| ovlivněn = |
|||
| ovlivnil = |
|||
| známý díky = |
|||
| významné dílo = |
|||
| podpis = |
|||
| velikost podpisu = |
|||
| podpis_alt = |
|||
| citát = |
|||
| řády a ocenění = |
|||
| poznámky = |
|||
| související články = |
|||
| website = |
|||
| začátek procesu = <!-- začátek kanonizačního procesu --> |
|||
| datum beatifikace = |
|||
| místo beatifikace = |
|||
| beatifikoval = |
|||
| datum kanonizace = |
|||
| místo kanonizace = |
|||
| kanonizoval = |
|||
| svátek = |
|||
| uctíván církvemi = |
|||
| titul svatého = |
|||
| atributy = |
|||
| patron = |
|||
| spolupatron = |
|||
| místo úcty = |
|||
| popření kultu = |
|||
| jméno papeže = |
|||
| commonscat = Preczlaus of Pogarell |
|||
| wikicitáty = |
|||
}} |
}} |
||
'''Přeclav z Pohořelé''' (též ''z Pogorely'', ''z Pogorella'', ''z Pohořelce'', lat. ''Przeclaus de Pogarella'' nebo ''de Pogorella'', pol. ''Przecław z Pogorzeli'', něm. ''Preczlaw von Pogarell'') ([[5. květen|5. května]] [[1299]] nebo [[1310]], Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), [[Lehnické knížectví]] – noc z [[5. duben|5.]] na [[6. duben|6. dubna]] [[1376]], [[Otmuchov]], [[Niské knížectví]]) byl dvacátý [[seznam vratislavských biskupů a arcibiskupů|vratislavský biskup]] (1341–1376) a od roku [[1352]] kancléř [[Karel IV.|Karla IV.]] Doba jeho episkopátu je označována jako zlatý věk vratislavské diecéze. |
'''Přeclav z Pohořelé''' (též ''z Pogorely'', ''z Pogorella'', ''z Pohořelce'', lat. ''Przeclaus de Pogarella'' nebo ''de Pogorella'', pol. ''Przecław z Pogorzeli'', něm. ''Preczlaw von Pogarell'') ([[5. květen|5. května]] [[1299]] nebo [[1310]], Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), [[Lehnické knížectví]] – noc z [[5. duben|5.]] na [[6. duben|6. dubna]] [[1376]], [[Otmuchov]], [[Niské knížectví]]) byl dvacátý [[seznam vratislavských biskupů a arcibiskupů|vratislavský biskup]] (1341–1376) a od roku [[1352]] kancléř [[Karel IV.|Karla IV.]] Doba jeho episkopátu je označována jako zlatý věk vratislavské diecéze. |
||
Řádek 285: | Řádek 285: | ||
}}</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="S-T29"/><ref name="NDB"/><ref name="Grunhagen119"/><ref name="Pater"/><ref name="Fukala79">Fukala, s. 79</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="S-T29"/><ref name="NDB"/><ref name="Pater"/><ref name="Žáček 78"/><ref name="DS81">Żerelik, s. 81</ref><ref>Grünhagen (1884), s. 119-120</ref> |
}}</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="S-T29"/><ref name="NDB"/><ref name="Grunhagen119"/><ref name="Pater"/><ref name="Fukala79">Fukala, s. 79</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="S-T29"/><ref name="NDB"/><ref name="Pater"/><ref name="Žáček 78"/><ref name="DS81">Żerelik, s. 81</ref><ref>Grünhagen (1884), s. 119-120</ref> |
||
[[Soubor:Wroclaw swDorotyStanislawaWaclawa.jpg| |
[[Soubor:Wroclaw swDorotyStanislawaWaclawa.jpg|náhled|200px|vpravo|Kostel svatých Vojtěcha, Stanislava a Doroty, postavený na paměť setkání Karla IV. a Kazimíra III.]] |
||
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]]<ref>Grünhagen (1884), s. 127</ref> a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]].<ref name="S-T30">Skřívánek a Tovačovský, s. 30</ref> Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB"/><ref name="Grunhagen134"/> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="S-T29"/><ref name="ADB"/> |
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]]<ref>Grünhagen (1884), s. 127</ref> a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]].<ref name="S-T30">Skřívánek a Tovačovský, s. 30</ref> Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB"/><ref name="Grunhagen134"/> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="S-T29"/><ref name="ADB"/> |
||
Řádek 293: | Řádek 293: | ||
=== Majetková strategie biskupa Přeclava === |
=== Majetková strategie biskupa Přeclava === |
||
[[Soubor:Paczkow - fragment murów PL.jpg| |
[[Soubor:Paczkow - fragment murów PL.jpg|náhled|300px|vpravo|Hradby biskupského města Pačkova vybudované za vlády Přeclava z Pohořelé]] |
||
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely; listiny Jana Lucemburského z 20. února 1346 a Karla IV. z 24. listopadu 1348 výkup zbývajících cizích knížecích práv ke statkům na biskupském území výslovně umožňovaly a usnadňovaly.<ref name="NDB"/><ref>Wünsch, s. 226</ref> Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]]<ref name="DS80"/><ref name="ADB"/><ref name="Wünsch219"/><ref>{{Citace monografie |
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely; listiny Jana Lucemburského z 20. února 1346 a Karla IV. z 24. listopadu 1348 výkup zbývajících cizích knížecích práv ke statkům na biskupském území výslovně umožňovaly a usnadňovaly.<ref name="NDB"/><ref>Wünsch, s. 226</ref> Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]]<ref name="DS80"/><ref name="ADB"/><ref name="Wünsch219"/><ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Weczerka |
| příjmení = Weczerka |
||
Řádek 345: | Řádek 345: | ||
=== Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé === |
=== Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé === |
||
[[Soubor:Przecław z Pogorzeli.jpg| |
[[Soubor:Przecław z Pogorzeli.jpg|náhled|300px|vpravo|Náhrobek Přeclava z Pohořelé ve vratislavské katedrále]] |
||
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne [[6. duben|6. dubna]] [[1376]]. Pochován byl v mariánské kapli [[Katedrála svatého Jana Křtitele (Vratislav)|vratislavské katedrály]]<ref name="FaG" />, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou [[gotika|gotického]] sochařství.<ref name="ADB"/> |
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne [[6. duben|6. dubna]] [[1376]]. Pochován byl v mariánské kapli [[Katedrála svatého Jana Křtitele (Vratislav)|vratislavské katedrály]]<ref name="FaG" />, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou [[gotika|gotického]] sochařství.<ref name="ADB"/> |
||
Řádek 453: | Řádek 453: | ||
{{Portály|Slezsko|Středověk}} |
{{Portály|Slezsko|Středověk}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Vratislavští biskupové]] |
[[Kategorie:Vratislavští biskupové]] |
Verze z 3. 10. 2017, 12:09
Vysoce důstojný a osvícený Přeclav z Pohořelé | |
---|---|
biskup vratislavský | |
náhrobní deska Přeclava z Pohořelé | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | hnězdenská |
Diecéze | vratislavská |
Zvolení | 5. května 1341 |
Uveden do úřadu | 28. ledna 1342 |
Svěcení | |
Biskupské svěcení | 17. března 1342 |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 5. května 1299 nebo 1310 |
Místo narození | Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), Lehnické knížectví |
Datum úmrtí | noc z 5. dubna na 6. dubna 1376 |
Místo úmrtí | Otmuchov, Niské knížectví |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Jana Křtitele 51°6′51″ s. š., 17°2′46″ v. d. |
Alma mater | Boloňská univerzita |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přeclav z Pohořelé (též z Pogorely, z Pogorella, z Pohořelce, lat. Przeclaus de Pogarella nebo de Pogorella, pol. Przecław z Pogorzeli, něm. Preczlaw von Pogarell) (5. května 1299 nebo 1310, Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), Lehnické knížectví – noc z 5. na 6. dubna 1376, Otmuchov, Niské knížectví) byl dvacátý vratislavský biskup (1341–1376) a od roku 1352 kancléř Karla IV. Doba jeho episkopátu je označována jako zlatý věk vratislavské diecéze.
Život
Původ, začátky a volba vratislavským biskupem
Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. Pogorzela, něm. Pogarell) poblíž Břehu (pol. Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała.[1][2][3] Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mimo jiné zakladatelem kláštera v Kamenci.[4] Přeclavovým otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284–1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343–1383, též kanovník v Krakově) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v Hlohově), v biskupských službách jako rytíř sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383).[5]
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až 14. dubna 1329 jako kanovník katedrální kapituly ve Vratislavi.[5] Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na univerzitu v Bologni, kde se zdržoval i 5. května 1341, když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa Nankera zvolila novým biskupem.[1][3][4][5][6]
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala interdiktu, musela se konat v Nise.[7] Většina vratislavské kapituly podporovala Jana Lucemburského a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup hnězdenský Janislav jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení.[8] Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.[4][6] Přeclav se proto vydal osobně k papeži Benediktu XII. do Avignonu. Od něj získal 28. ledna 1342 konfirmační bulu a 17. března biskupské svěcení. 6. května téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.[5][7]
Přeclav z Pohořelé a Karel IV.
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším Karlem IV., který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený interdikt nad městem Vratislaví i exkomunikaci Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady – ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z radnice do kostela svatého Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu.[7][8][9] Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.[3][5][6][7][10] 1. července 1342 vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.[3][5][7][8][11][12]
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem Kazimírem III. Velikým, zejména při sjednávání Namyslovského míru roku 1348[13] a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku 1351.[14] Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku 1352 kancléřem Karla IV.[5][15] Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.[3][4]
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku 1344.[16] Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula.[15] Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.[4][5][7][17] Poté, co roku 1352 zemřel bývalý Karlův vychovatel papež Klement VI. a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný Inocenc VI., stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku 1360 musel definitivně zříci. Již roku 1358 opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství, včetně knížecího titulu a panovnické patronace.[15][18][19]
Roku 1367, kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Interdikt zrušil roku 1368 sám papež Urban V., který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území.[15][20] Roku 1370 navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.[4][15]
Majetková strategie biskupa Přeclava
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo Niské knížectví, kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely; listiny Jana Lucemburského z 20. února 1346 a Karla IV. z 24. listopadu 1348 výkup zbývajících cizích knížecích práv ke statkům na biskupském území výslovně umožňovaly a usnadňovaly.[5][21] Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku 1358 jej proto biskup a kapitula prodali olešnickému knížeti Konrádovi I.[1][4][9][22] Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu Frýdberka, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v Rychlebských horách.[23][24] Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady Kaltenštejn (1345) a Jánský Vrch (1348).[5][25] Roku 1350 upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. Wansen) s okolím, takzvanou wansenskou zastávkou, na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,[1][5] a zhruba v téže době též nad městem a hradem Pačkovem v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.[1][5][7][26]
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Janu Lucemburském výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším „německém“ (emfyteutickém) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích.[27] Německé právo zavedl i do Otmuchova (1347)[28][29] a na město s německým právem povýšil Javorník (1373); i v těchto místech modernizoval opevnění.[5]
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo 19. ledna roku 1344 odkoupení města Grodkova (pol. Grodków, něm. Grottkau) s okolím od trvale zadluženého břežského knížete Boleslava III. Marnotratného.[1][7][30] Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, 23. listopadu téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).[4][5][31] Dědicové po břežském knížeti, Ludvík I. Lehnicko-břežský a Boleslav II. Malý, darování neuznávali a roku 1360 Grodkov vojensky obsadili.[15][32] Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.[4] Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží.[33]
Získání Grodkova se odrazilo i v titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské.[4][10][16][34]
Vnitřní život diecéze za biskupa Přeclava
Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejména na zřizování řady nových farností a stavbě nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030.)[35] Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže Václav I. založil roku 1354 v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu,[36] jeho bratr břežský kníže Ludvíkv I. založil při kapli břežského hradu roku 1368 kolegiátní kapitulu svaté Hedviky[37] a již předtím roku 1348 založili oba bratři v Lehnici klášter benediktinek.[7][10] Ve Vratislavi založil Karel IV. roku 1351 na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, svatému Stanislavovi a svatému Václavovi, jakož i svaté Dorotě, a u něj klášter augustiniánů poustevníků.[7][10][38] Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády – karmelitáni, kartuziáni a pavlíni.[7][15] Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské Nise mužský útulek svatého Josefa a ženský útulek svaté Barbory.[7][15]
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku 1361 a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.[4][5][7]
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako kacířství. V roce 1349 například do Slezska přišli flagelanti, jejichž excesivní projevy zbožnosti mimo jiné vedly k jednomu z prvních protižidovských pogromů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit.[39]
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku svaté Hedviky (16. října) jako místní patronky.[7][15]
Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne 6. dubna 1376. Pochován byl v mariánské kapli vratislavské katedrály[40], kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou gotického sochařství.[4]
„ | Vratislavskou církev tak pozvedl a tak velkou učinil stavbami, zakládáním rybníků, vysazováním a nákupem vesnic, zlatými a stříbrnými nádobami, drahými ozdobami a početným náčiním, že se jí nyní obecně říká zlaté biskupství. | “ |
— středověký životopis Přeclava z Pohořelé[4] |
Přeclavovou smrtí skončilo jedno z vrcholných období dějin vratislavské diecéze. Zejména z hospodářského hlediska bylo biskupství tak mocné jako nikdy dříve. Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného modu vivendi se světskou mocí pozvedlo – ač jen dočasně – společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů oslabena.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f ŻERELIK, Rościsław. Dzieje Śląska do 1526 roku. In: CZAPLIŃSKI, Marek. Historia Śląska. Wrocław: Wydawnictvo Uniwersytetu Wrocławskiego, 2002. ISBN 83-229-2213-2. S. 80. (polsky)
- ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 77.
- ↑ a b c d e SKŘIVÁNEK, František; TOVAČOVSKÝ, Jaroslav. Vratislavští biskupové v dějinách Slezska. Praha: Nakladatelství ONYX, 2004. ISBN 80-86788-15-6, ISBN 80-902907-7-9. S. 29.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m GRÜNHAGEN, Colmar. Preczlaw von Pogarell. In: Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26. Leipzig: Duncker & Humblot, 1888. Dostupné online. S. 541-545. (německy)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o SCHMILEWSKI, Ulrich. Preczlaus von Pogarell. In: Neue Deutsche Biographie, Band 20. Berlin: Duncker & Humblot, 2001. Dostupné online. S. 704-705. (německy)
- ↑ a b c GRÜNHAGEN, Colmar. Geschichte Schlesiens (reprint). Gotha (Memphis, Tennessee, USA): (General Books), 18884 (2010). ISBN 978-1-152-92597-7. S. 119. (německy)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n PATER, Józef. Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376). Nowe Życie [online]. [cit. 2010-05-17]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b c ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Nakladatelství Libri, 2004. ISBN 80-7277-172-8. S. 78.
- ↑ a b WÜNSCH, Thomas. Territorienbildung zwischen Polen, Böhmen und dem deutschen Reich:Das Breslauer Bistumsland von 12. bis 16. Jahrhundert. In: KÖHLER, Joachim; BENDEL, Rainer. Geschichte des christlichen Lebens im schlesichen Raum, Teilband 1. Münster-Hamburg-London: Lit Verlag, 2002. ISBN 3-8258-5007-2. S. 219. (německy)
- ↑ a b c d Fukala, s. 79
- ↑ Żerelik, s. 81
- ↑ Grünhagen (1884), s. 119-120
- ↑ Grünhagen (1884), s. 127
- ↑ Skřívánek a Tovačovský, s. 30
- ↑ a b c d e f g h i Grünhagen (1884), s. 134
- ↑ a b Žáček, s. 79.
- ↑ Skřívánek a Tovačovský, s. 31
- ↑ Žáček, s. 85.
- ↑ Skřívánek a Tovačovský, s. 30-31
- ↑ Grünhagen (1884), s. 135
- ↑ Wünsch, s. 226
- ↑ WECZERKA, Hugo. Handbuch der historischen Stätten - Schlesien. 2. vyd. Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, 2003. ISBN 3-520-34601-3. S. 314. (německy)
- ↑ KOUŘIL, Pavel; PRIX, Dalibor; WIHODA, Martin. Hrady českého Slezska. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2000. 645 s. ISBN 80-86023-22-2. S. 447, 100.
- ↑ Żerelik, s. 80-81
- ↑ Kouřil, Prix, Wihoda, s. 209, 199, 444.
- ↑ Weczerka, s. 394.
- ↑ Wünsch, s. 225.
- ↑ Weczerka, s. 387-388.
- ↑ Wünsch, s. 215.
- ↑ Grünhagen (1884), s. 131
- ↑ Wünsch, s. 224.
- ↑ Wünsch, s. 229.
- ↑ Weczerka, s. 163.
- ↑ Skřívánek a Tovačovský, s. 28, 30
- ↑ KOPIEC, Jan. Preczlaw von Pogarell. In: GATZ, Erwin. Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448. Berlin: Duncker u. Humblot, 2001. ISBN 3-428-10303-3. S. 15. (německy)
- ↑ Weczerka, s. 286.
- ↑ Weczerka, s. 54.
- ↑ Weczerka, s. 45.
- ↑ Žáček, s. 81.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>
; citaci označenéFaG
není určen žádný text
Literatura
- SKŘIVÁNEK, František; TOVAČOVSKÝ, Jaroslav. Vratislavští biskupové v dějinách Slezska. Praha: Nakladatelství ONYX, 2004. ISBN 80-86788-15-6, ISBN 80-902907-7-9. S. 29-31.
- GRÜNHAGEN, Colmar. Preczlaw von Pogarell. In: Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26. Leipzig: Duncker & Humblot, 1888. Dostupné online. S. 541-545.
- SCHMILEWSKI, Ulrich. Preczlaus von Pogarell. In: Neue Deutsche Biographie, Band 20. Berlin: Duncker & Humblot, 2001. Dostupné online. S. 704-705. (německy)
- PATER, Józef. Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376). Nowe Życie [online]. [cit. 2010-05-17]. Dostupné online. (polsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Přeclav z Pohořelé na Wikimedia Commons
- Přeslav z Pohořelé – Catholic Hierarchy (anglicky)
- Přeslav z Pohořelé – GCatholic.org (anglicky)
Předchůdce: Nanker z Oxy |
Biskup vratislavský a Kníže niský 1341–1376 |
Nástupce: sedisvakance (1376–1382) Václav Lehnický (1382– 1417) |