František Jílek (1913–1993): Porovnání verzí

František Jílek
František Jílek
Narození	22. května 1913; Brno
Úmrtí	16. září 1993 (ve věku 80 let); Brno
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Alma mater	Pražská konzervatoř; Konzervatoř Brno
Povolání	dirigent, hudební skladatel, klavírista a dramaturg
Ocenění	národní umělec (1978)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 15. 12. 2015, 13:25

František Jílek (22. května 1913, Brno – 16. září 1993, tamtéž) byl český dirigent, klavírista a skladatel.

Život

Vystudoval reálné gymnázium a obchodní školu. Teprve poté vstoupil na brněnskou konzervatoř. Klavír a skladbu studoval u Jaroslava Kvapila a dirigování u Zdeňka Chalabaly a Antonína Balatky. Studia dikončil na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Nejprve učil na hudební škole Brněnské Besedy a byl druhým sbormistrem jejího pěveckého sboru. V roce 1937 se stal korepetitorem a příležitostným dirigentem brněnské opery. V letech 1939–1948 působil jako dirigent opery v Ostravě. V roce 1948 se stal dirigentem opery Národního divadla v Brně a po odchodu Zdeňka Chalabaly do Prahy i jejím šéfem.

Vedle klasického českého a světového operního repertoáru věnoval svou pozornost zejména dílu Leoše Janáčka a soudobých českých skladatelů. Již v Ostravě uvedl poprvé na scénu operu Veselohra na mostě Bohuslava Martinů. Jako interpret Janáčkových oper proslul i v zahraničí. Hostoval v řadě operních scén (Lipsko, Helsinki, Drážďany, Záhřeb). V roce 1958 provedl poprvé operu Osud a za nahrávku Její pastorkyně (v zahraničí uváděné jako Jenůfa) obdržel cenu Orphée d'Or de l'Academie National du Disque Lyrique (Prix Arturo Toscanini-Paul Vergnes).

Kromě operních představení řídil i symfonické orchestry v Ostravě i v Brně. V letech 1978–1983 převzal umělecké vedení Státní filharmonie Brno. Byl rovněž vynikající klavírista. Kromě sólových koncertů spolupracoval s Moravským kvartetem a byl znám jako výborný improvizátor. Již v době studií na konzervatoři získal za tuto schopnost Zeleného cenu.

Dílo

Jako hudební skladatel vycházel z díla svých učitelů Jaroslava Kvapila a Vítězslava Nováka. Skladatelské dílo není příliš rozsáhlé. K nejznámějším dílům patří:

Suita pro klavír, flétnu a klarinet
Smyčcové kvartety
Symfonie
Romance a Burleska pro velký orchestr
Scénická hudba k činohrám (Molière: Zdravý nemocný, William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena aj.)

Literatura

Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
Jaroslav Smolka: Malá encyklopedie hudby. Praha, Editio Supraphon, 1983.
Jiří Ort: Pozdní divoch. Láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech. Praha, Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-1256-5

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Jílek (1913–1993)
Encyklopedie Brna
Národní divadlo Brno
ZUŠ Františka Jílka, Brno
Životopis a diskografie (en)
Česká hudba – životopis
Diskografie Supraphon

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 == Život ==
-Vystudoval reálné gymnázium a obchodní školu. Teprve poté vstoupil na brněnskou konzervatoř. [[Klavír]] a skladbu studoval u [[Jaroslav Kvapil|Jaroslava Kvapila]] a dirigování u [[Zdeněk Chalabala|Zdeňka Chalabaly]] a [[Antonín Balatka|Antonína Balatky]]. Studia dikončil na mistrovské škole [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoře]] u [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]]. Nejprve učil na hudební škole ''Brněnské Besedy'' a byl druhým sbormistrem jejího pěveckého sboru. V roce [[1937]] se stal korepetitorem a příležitostným dirigentem brněnské opery. V letech [[1939]]–[[1948]] působil jako dirigent opery v [[Ostrava|Ostravě]]. V roce [[1948]] se stal dirigentem opery [[Národní divadlo Brno|Národního divadla v Brně]] a po odchodu Zdeňka Chalabaly do Prahy i jejím šéfem.
+Vystudoval reálné gymnázium a obchodní školu. Teprve poté vstoupil na [[Konzervatoř Brno|brněnskou konzervatoř]]. [[Klavír]] a skladbu studoval u [[Jaroslav Kvapil|Jaroslava Kvapila]] a dirigování u [[Zdeněk Chalabala|Zdeňka Chalabaly]] a [[Antonín Balatka|Antonína Balatky]]. Studia dikončil na mistrovské škole [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoře]] u [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]]. Nejprve učil na hudební škole ''Brněnské Besedy'' a byl druhým sbormistrem jejího pěveckého sboru. V roce [[1937]] se stal korepetitorem a příležitostným dirigentem brněnské opery. V&nbsp;letech [[1939]]–[[1948]] působil jako dirigent opery v [[Ostrava|Ostravě]]. V roce [[1948]] se stal dirigentem opery [[Národní divadlo Brno|Národního divadla v&nbsp;Brně]] a po odchodu Zdeňka Chalabaly do Prahy i jejím šéfem.
-Vedle klasického českého a světového operního repertoáru věnoval svou pozornost zejména dílu [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] a soudobých českých skladatelů. Již v Ostravě uvedl poprvé na scénu operu ''[[Veselohra na mostě (Martinů)|Veselohra na mostě]]'' [[Bohuslav Martinů|Bohuslava Martinů]]. Jako interpret Janáčkových oper proslul i v zahraničí. Hostoval v řadě operních scén ([[Lipsko]], [[Helsinky|Helsinki]], [[Drážďany]], [[Záhřeb]]). V roce [[1958]] provedl poprvé operu ''[[Osud (Janáček)|Osud]]'' a za nahrávku ''[[Její pastorkyňa|Její pastorkyně]]'' (v zahraničí uváděné jako ''Jenůfa'') obdržel cenu'' Orphée d'Or de l'Academie National du Disque Lyrique (Prix [[Arturo Toscanini]]-[[Paul Vergnes]])''.
+Vedle klasického českého a světového operního repertoáru věnoval svou pozornost zejména dílu [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] a soudobých českých skladatelů. Již v&nbsp;Ostravě uvedl poprvé na scénu operu ''[[Veselohra na mostě (Martinů)|Veselohra na mostě]]'' [[Bohuslav Martinů|Bohuslava Martinů]]. Jako interpret Janáčkových oper proslul i v zahraničí. Hostoval v řadě operních scén ([[Lipsko]], [[Helsinky|Helsinki]], [[Drážďany]], [[Záhřeb]]). V&nbsp;roce [[1958]] provedl poprvé operu ''[[Osud (Janáček)|Osud]]'' a za nahrávku ''[[Její pastorkyňa|Její pastorkyně]]'' (v&nbsp;zahraničí uváděné jako ''Jenůfa'') obdržel cenu'' Orphée d'Or de l'Academie National du Disque Lyrique (Prix [[Arturo Toscanini]]-[[Paul Vergnes]])''.
-Kromě operních představení řídil i symfonické orchestry v Ostravě i v Brně. V letech [[1978]]–[[1983]] převzal umělecké vedení [[Státní filharmonie Brno]]. Byl rovněž vynikající klavírista. Kromě sólových koncertů spolupracoval s ''Moravským kvartetem'' a byl znám jako výborný improvizátor. Již v době studií na konzervatoři získal za tuto schopnost ''Zeleného cenu''.
+Kromě operních představení řídil i symfonické orchestry v&nbsp;Ostravě i v&nbsp;Brně. V&nbsp;letech [[1978]]–[[1983]] převzal umělecké vedení [[Státní filharmonie Brno]]. Byl rovněž vynikající klavírista. Kromě sólových koncertů spolupracoval s&nbsp;''Moravským kvartetem'' a byl znám jako výborný improvizátor. Již v době studií na konzervatoři získal za tuto schopnost ''Zeleného cenu''.
 == Dílo ==

Šéfdirigenti Filharmonie Brno

Břetislav Bakala (1956–1958) • Jaroslav Vogel (1959–1962) • Jiří Waldhans (1962–1978) • František Jílek (1978–1983) • Petr Vronský (1983–1991) • Leoš Svárovský (1991–1995) • Otakar Trhlík (1995–1997) • Aldo Ceccato (1997–2000) • Petr Altrichter (2002–2009) • Aleksandar Markovič (od 2009)