Václav Prachner: Porovnání verzí
→Externí odkazy: rkt |
doplnění Reference - Hashtag #1Lib1Ref značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
Dále opakovaně pracoval jako návrhář a formíř železné litiny pro železárny hraběte [[Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna|Rudolfa Vrbny]] v [[Komárov (okres Beroun)|Komárově]]-[[Hořovice|Hořovicích]]. Podle kresby svého učitele Josefa Berglera vytvořil dvě varianty pomníku [[Bitva u Chlumce (1813)|bitvy u Chlumce]] s antikizující sochou bohyně vítězství Niké (návrh 1829–1830, odlitek 1835). V září roku 1813 sňal posmrtnou masku francouzského generála a carského maršála [[Jean-Victor Moreau|Jeana Victora Moreaua]], po úmrtí na zranění z [[bitva u Drážďan|bitvy u Drážďan]] v [[Louny|Lounech]] veřejně vystaveného v Praze. Pro [[Kadaň]] vytvořil, asi nákladem ovdovělé baronky Josephiny von Zoph, náhrobky c.k. podmaršála barona [[Johann von Zoph|Johanna von Zoph]] i jejich syna, rytmistra Petra Josua von Zoph, zemřelých roku 1812 a 1820. Dále navrhl roku [[1825]] sochu na pomníku generála Hieronyma [[Hieronimus Colloredo-Mansfeld|Colloredo-Mansfelda]] ve [[Varvažov (Telnice)|Varvažově]] a roku [[1826]] náhrobek baronky Aloisie Schirndingerové v kapli sv. Jana Nepomuckého v [[Plandry|Plandrech]] u Jihlavy. |
Dále opakovaně pracoval jako návrhář a formíř železné litiny pro železárny hraběte [[Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna|Rudolfa Vrbny]] v [[Komárov (okres Beroun)|Komárově]]-[[Hořovice|Hořovicích]]. Podle kresby svého učitele Josefa Berglera vytvořil dvě varianty pomníku [[Bitva u Chlumce (1813)|bitvy u Chlumce]] s antikizující sochou bohyně vítězství Niké (návrh 1829–1830, odlitek 1835). V září roku 1813 sňal posmrtnou masku francouzského generála a carského maršála [[Jean-Victor Moreau|Jeana Victora Moreaua]], po úmrtí na zranění z [[bitva u Drážďan|bitvy u Drážďan]] v [[Louny|Lounech]] veřejně vystaveného v Praze. Pro [[Kadaň]] vytvořil, asi nákladem ovdovělé baronky Josephiny von Zoph, náhrobky c.k. podmaršála barona [[Johann von Zoph|Johanna von Zoph]] i jejich syna, rytmistra Petra Josua von Zoph, zemřelých roku 1812 a 1820. Dále navrhl roku [[1825]] sochu na pomníku generála Hieronyma [[Hieronimus Colloredo-Mansfeld|Colloredo-Mansfelda]] ve [[Varvažov (Telnice)|Varvažově]] a roku [[1826]] náhrobek baronky Aloisie Schirndingerové v kapli sv. Jana Nepomuckého v [[Plandry|Plandrech]] u Jihlavy. |
||
Z roku [[1826]] pochází jeho nejznámější kamenná socha, Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí ([[Kašna Terezka]]) v Praze na Starém Městě. |
Z roku [[1826]] pochází jeho nejznámější kamenná socha, Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí ([[Kašna Terezka]]) v Praze na Starém Městě.<ref>{{Citace periodika |
||
| příjmení = Liška |
|||
| jméno = Antonín |
|||
| titul = Model Prachnerovy sochy Vltavy |
|||
| periodikum = Umění |
|||
| datum vydání = 1954 |
|||
| ročník = 2 |
|||
| číslo = 4 |
|||
| strany = 299-304 |
|||
}}</ref> |
|||
Nejznámější [[litina|litinový]] pomník vytvořil podle Berglerovy kresby pro pasovského [[Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein|biskupa Leopolda Thuna]] na [[Malostranský hřbitov|Malostranském hřbitově]] v [[Košíře|Košířích]]. Pro téhož objednavatele vytvořil také některé sochy v [[Cibulka (Košíře)|usedlosti Cibulka]] v Praze - Košířích. Jejich originály jsou zčásti vystaveny v [[Galerie hlavního města Prahy|Galerii hlavního města Prahy]] a zčásti v [[Lapidárium Národního muzea|Lapidáriu Národního muzea]] v Praze, kde je také figurální náhrobek Michaela Václava Kronesa z roku 1809, přenesený z [[Malostranský hřbitov|Malostranského hřbitova]] v Praze - Košířích, a náhrobní skulptura rodiny Kutzerovy z let 1814–1815, přenesená z [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovů]] v Praze.<ref>J.FAJT - L. SRŠEŇ, ''Lapidárium Národního muzea. Průvodce''. Praha 1993.</ref> |
Nejznámější [[litina|litinový]] pomník vytvořil podle Berglerovy kresby pro pasovského [[Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein|biskupa Leopolda Thuna]] na [[Malostranský hřbitov|Malostranském hřbitově]] v [[Košíře|Košířích]]. Pro téhož objednavatele vytvořil také některé sochy v [[Cibulka (Košíře)|usedlosti Cibulka]] v Praze - Košířích. Jejich originály jsou zčásti vystaveny v [[Galerie hlavního města Prahy|Galerii hlavního města Prahy]] a zčásti v [[Lapidárium Národního muzea|Lapidáriu Národního muzea]] v Praze, kde je také figurální náhrobek Michaela Václava Kronesa z roku 1809, přenesený z [[Malostranský hřbitov|Malostranského hřbitova]] v Praze - Košířích, a náhrobní skulptura rodiny Kutzerovy z let 1814–1815, přenesená z [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovů]] v Praze.<ref>J.FAJT - L. SRŠEŇ, ''Lapidárium Národního muzea. Průvodce''. Praha 1993.</ref> |
||
Verze z 17. 5. 2023, 14:39
| Václav Prachner | |
|---|---|
| Narození | 17. září 1784 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 3. dubna 1832 (ve věku 47 let) Praha  Rakouské císařství |
| Povolání | sochař, výtvarník a řezbář |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Václav Prachner (17. září 1784 Praha – 3. dubna 1832 Praha) byl sochař, řezbář a formíř období klasicismu, pocházející z rodiny Prachnerů, syn Petra Prachnera (1744–1807). Studoval na pražské Kreslířské Akademii u Josefa Berglera, s nímž také později spolupracoval.
Dílo
Pracoval jednak v rodinné dílně v Praze, kde nejčastěji používal jako materiál hořický pískovec. K jeho raným kamenným dílům patří kamenný náhrobek Tieglů z Lindenkronu, vytvořený pro Sázavský klášter roku 1816.
Dále opakovaně pracoval jako návrhář a formíř železné litiny pro železárny hraběte Rudolfa Vrbny v Komárově-Hořovicích. Podle kresby svého učitele Josefa Berglera vytvořil dvě varianty pomníku bitvy u Chlumce s antikizující sochou bohyně vítězství Niké (návrh 1829–1830, odlitek 1835). V září roku 1813 sňal posmrtnou masku francouzského generála a carského maršála Jeana Victora Moreaua, po úmrtí na zranění z bitvy u Drážďan v Lounech veřejně vystaveného v Praze. Pro Kadaň vytvořil, asi nákladem ovdovělé baronky Josephiny von Zoph, náhrobky c.k. podmaršála barona Johanna von Zoph i jejich syna, rytmistra Petra Josua von Zoph, zemřelých roku 1812 a 1820. Dále navrhl roku 1825 sochu na pomníku generála Hieronyma Colloredo-Mansfelda ve Varvažově a roku 1826 náhrobek baronky Aloisie Schirndingerové v kapli sv. Jana Nepomuckého v Plandrech u Jihlavy.
Z roku 1826 pochází jeho nejznámější kamenná socha, Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí (Kašna Terezka) v Praze na Starém Městě.[1]
Nejznámější litinový pomník vytvořil podle Berglerovy kresby pro pasovského biskupa Leopolda Thuna na Malostranském hřbitově v Košířích. Pro téhož objednavatele vytvořil také některé sochy v usedlosti Cibulka v Praze - Košířích. Jejich originály jsou zčásti vystaveny v Galerii hlavního města Prahy a zčásti v Lapidáriu Národního muzea v Praze, kde je také figurální náhrobek Michaela Václava Kronesa z roku 1809, přenesený z Malostranského hřbitova v Praze - Košířích, a náhrobní skulptura rodiny Kutzerovy z let 1814–1815, přenesená z Olšanských hřbitovů v Praze.[2]
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Prachner. Sv. 20, str. 535
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Prachner. Sv. 9, str. 67
- Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy 1–3. Praha: Academia 1996-2000 (rejstříky)
- Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha SNKLU 1958.
- Oldřich J. Blažíček, Umění baroku v Čechách, Praha Artia 1971.
- Jaromír Neumann, Český barok, Praha Odeon 1968, 2. vyd. Praha Odeon 1974.
- Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha Academia 1989, s. 711–751.
- Prokop H. Toman, Slovník československých výtvarných umělců. Díl II., L–Ž, Praha 1949.
- Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2], N–Ž, Praha Academia 1995.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Prachner na Wikimedia Commons - Václav Prachner v informačním systému abART
