Psychoterapie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Narovnání přesměrování deprese (psychologie)
upraven odstavec o psychoterapii zaměřené na člověka a doplněna informace, že z psychoanalýzy vychází hlubinné směry.
Řádek 31: Řádek 31:
=== Psychoanalýza ===
=== Psychoanalýza ===


[[Psychoanalýza]] je psychoterapeutická škola založená [[Sigmund Freud|Sigmundem Freudem]] na přelomu 19. a 20. století. Freud zkoumal různé neurotické projevy svých pacientů a na základě vypozorovaných mechanismů začal vytvářet vlastní teorii duševních poruch. Analyzoval také sny svých pacientů a starou mytologii, což byly oboje významné zdroje informací o lidském nevědomí. Freudovy teorie významně ovlivnily celou psychologii 20. století a psychoanalýzu studovalo mnoho významných psychologů a [[filosofie|filosofů]]. Psychoanalýza někdy bývá označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie.
[[Psychoanalýza]] je psychoterapeutická škola založená [[Sigmund Freud|Sigmundem Freudem]] na přelomu 19. a 20. století. Freud zkoumal různé neurotické projevy svých pacientů a na základě vypozorovaných mechanismů začal vytvářet vlastní teorii duševních poruch. Analyzoval také sny svých pacientů a starou mytologii, což byly oboje významné zdroje informací o lidském nevědomí. Freudovy teorie významně ovlivnily celou psychologii 20. století a psychoanalýzu studovalo mnoho významných psychologů a [[filosofie|filosofů]]. Psychoanalýza někdy bývá označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie. Z psychoanalýzy vychází rovněž modernější hlubinné psychologické směry.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Král
| jméno = Mgr Jaroslav
| titul = Psychoterapie v centru Prahy
| url = https://sanvit.cz/psychoanalyza-a-hlubinna-psychoterapie/
| datum vydání = 2019-10-24
| datum přístupu = 2021-05-21
| jazyk = cs
}}</ref>


=== Existenciální psychoterapie ===
=== Existenciální psychoterapie ===
Řádek 37: Řádek 45:


=== Humanistická psychoterapie ===
=== Humanistická psychoterapie ===
Vznikala v 50. letech 20. století a je velmi blízká ''existenciální psychoterapii''. [[Carl Rogers]] založil ''na osobu zaměřenou psychoterapii''. Ústředními rysy tohoto směru jsou: ''akceptace'', ''empatie'' a ''aktivní naslouchání'' bez odsuzování klienta. Klient je veden k většímu ''sebeuplatnění'' – tedy k větší schopnosti být sám sebou. Zlí jazykové nazývají ''Rogersovskou terapii'' pro její nenásilný přístup ''Mhmmterapie''.
Vznikala v 50. letech 20. století a je velmi blízká ''existenciální psychoterapii''. Mezi humanistickou psychologii se řadí [[Carl Rogers|Carlem Rogersem]] založená psychoterapie zaměřená na člověka (označovaná jako PCA psychoterapie). V PCA psychoterapii Carl Rogers považoval za základní motivační tendenci člověka jeho vlastní aktualizaci, tj. tendenci k naplnění veškerých možností člověka jako svébytného organismu. Klient a nikoliv psychoterapeut, stojí v centru dění.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Král
| jméno = Mgr Jaroslav
| titul = Psychoterapie v centru Prahy
| url = https://sanvit.cz/co-je-pca-terapie/
| datum vydání = 2021-04-24
| datum přístupu = 2021-05-21
| jazyk = cs
}}</ref>


Mezi další významné psychoterapeuty a psychology řadící se k humanistickému přístupu patří: [[Alfred Adler]], [[Erik Erikson]], [[Erich Fromm]], [[Otto Rank]], [[Harry Stack Sullivan]].
Mezi další významné psychoterapeuty a psychology řadící se k humanistickému přístupu patří: [[Alfred Adler]], [[Erik Erikson]], [[Erich Fromm]], [[Otto Rank]], [[Harry Stack Sullivan]].

Verze z 21. 5. 2021, 21:24

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky.[1]

Historicky je psychoterapie (léčba slovem) jednou ze tří základních léčebných metod. Dalšími jsou chirurgie (léčba nožem) a farmakoterapie (léčba bylinou). V současnosti je psychoterapie jednou z pomáhajících profesí, která se (vedle medicíny, psychologie, léčitelství a dalších) uplatňuje v oblasti péče o zdraví. V České republice upravuje péči o zdraví nový občanský zákoník. Psychoterapie směřuje k dosažení, obnovení, rozvoji či udržení kvality života klientů tak, aby mohli žít život subjektivně spokojený, a to především v aspektech osobních, zdravotních, sociálních a pracovních. Cílem psychoterapie je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince.

Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem (individuální psychoterapie), klienty z jedné rodiny (rodinná terapie) nebo z nejbližšího společenského okolí, případně skupinou klientů (skupinová psychoterapie). Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.

Postupy, které člověk uplatňuje sám na sobě, ani činnost svépomocných skupin, které nebyly zřízeny psychoterapeutem, se za psychoterapii nepovažují, i když mohou mít úzdravný efekt.[2]

Rámec pro výkon psychoterapie

V Česku není psychoterapie pozitivně legislativně ukotvena, její výkon tedy může být zdravotní či sociální službou anebo službou v oblasti školství. Může být také poskytována jako volná živnost.

Nejpodrobněji je výkon psychoterapie definován v oblasti zdravotnictví, kde působí Česká psychoterapeutická společnost, která je součástí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Etický kodex psychoterapie

Mezi hlavními body kodexu jsou mlčenlivost, definovaný rámec psychoterapie (finanční vyrovnání, pravdivost), zákaz zneužívání klienta pro vlastní zájem (emoční, finanční, sexuální…) a všestranná profesionalita.[3]

I ve světě jsou etické principy psychoterapie velmi podobné a standardizované.

Psychoterapeutické školy

Od počátku dvacátého století se s rozvojem psychologie a psychologických léčebných postupů začala rozvíjet i psychoterapie. Zpočátku byla silně svázána s lékařskou praxí, později se stala samostatným nezávislým oborem. Rozvíjela se především v Evropě a USA. Psychologové ovlivnění různými kulturami a různými náboženstvími začali klást důraz na různé aspekty lidského myšlení a jednání, k nimž vytvářeli nové teorie a vypracovávali postupy, jak s klientem nejlépe pracovat. Za necelých sto let existence tak vznikla řada různých psychoterapeutických přístupů, které se často velmi liší a často se liší i jejich účinnost při řešení rozličných druhů problémů. Mnoho moderních psychoterapeutů tak užívá eklektické metody, kdy svůj přístup upravují podle aktuálních potřeb klienta.[4]

Psychoanalýza

Psychoanalýza je psychoterapeutická škola založená Sigmundem Freudem na přelomu 19. a 20. století. Freud zkoumal různé neurotické projevy svých pacientů a na základě vypozorovaných mechanismů začal vytvářet vlastní teorii duševních poruch. Analyzoval také sny svých pacientů a starou mytologii, což byly oboje významné zdroje informací o lidském nevědomí. Freudovy teorie významně ovlivnily celou psychologii 20. století a psychoanalýzu studovalo mnoho významných psychologů a filosofů. Psychoanalýza někdy bývá označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie. Z psychoanalýzy vychází rovněž modernější hlubinné psychologické směry.[5]

Existenciální psychoterapie

Psychoterapie založená na existenciální filosofii. Existenciální filosofové jako Søren Kierkegaard, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Martin Heidegger přišli na přelomu 19. a 20. století s tématy lidské smrtelnosti, osamělosti, stárnutí, odpovědnosti za svoje činy a svobody. Velká část problémů se kterými přichází klienti do terapie se týká právě těchto oblastí. Proto se objevilo mnoho terapeutů, kteří začali v existenciální filosofii hledat inspiraci. Mezi významné existenciální psychoterapeuty se řadí: Irvin Yalom, Viktor Frankl a jeho žák Alfried Längle, Rollo May, Ludwig Binswanger, Medard Boss, Ronald David Laing, Emmy Van Deurzen. Ke konkrétním vyhraněným školám tohoto zaměření patří logoterapie či daseinsanalýza, ale i některé obory speciální, např. hagioterapie, přibližující se terapii pastorační.

Humanistická psychoterapie

Vznikala v 50. letech 20. století a je velmi blízká existenciální psychoterapii. Mezi humanistickou psychologii se řadí Carlem Rogersem založená psychoterapie zaměřená na člověka (označovaná jako PCA psychoterapie). V PCA psychoterapii Carl Rogers považoval za základní motivační tendenci člověka jeho vlastní aktualizaci, tj. tendenci k naplnění veškerých možností člověka jako svébytného organismu. Klient a nikoliv psychoterapeut, stojí v centru dění.[6]

Mezi další významné psychoterapeuty a psychology řadící se k humanistickému přístupu patří: Alfred Adler, Erik Erikson, Erich Fromm, Otto Rank, Harry Stack Sullivan.

Kognitivní psychoterapie

Rozlišuje se dále na směry:

  • racionálně emoční psychoterapie: pomáhá klientovi zpracovat jeho systém přesvědčení o světě, o problému, apod., aby ho převedl k jeho reorganizaci a reorientaci
  • kognitivně sociální psychoterapie: práce ve skupině, konfrontace našeho způsobu hodnocení sebe-sama, situace, apod. se skupinou
  • kognitivní-behaviorální terapie (KBT): rychlovarná, práce s konkrétním problémem, snaha o změnu chování a myšlení tak, aby se tento problém znovu neobjevil nebo alespoň snížil svou závažnost

Behaviorální psychoterapie

Behaviorální psychoterapie vychází z toho, že veškeré poruchy chování jsou vlastně naučenými reakcemi a je pouze třeba nalézt vhodnou přeučovací metodu.

Kognitivně behaviorální terapie

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je druh terapie obvykle používaný k léčbě depresí, úzkostných poruch, fóbií, poruch příjmu potravy a podobně. Spočívá v nahrazení patologických modelů chování modely, které jsou pro život vhodnější a racionálnější. Další snahou je objevit postupy, na nichž se jasně projeví posun v klientově myšlení či chování.

Systemická terapie

Filozofickým pozadím systemické terapie je radikální konstruktivismus a sociální konstrukcionismus. Je jednak reakcí na rozvoj přírodních věd a kybernetiky „sebepozorujících se systémů“, jednak vznikla z potřeby překonat expertní modely psychoterapie. Terapeut není nezúčastněným expertem působícím "zvenku", ale vytváří spolu s klientem/y tzv. "terapeutický systém". Léčba tedy není kauzálním ovlivňováním směrem od odborníka ke klientovi, ale společným procesem, který vede k navyšování příležitostí vyvolat změnu systému zevnitř.

Gestalt terapie

Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup založený na osobní odpovědnosti a zážitku tady a teď. Ve 40. a 50. letech 20. století ji založili Fritz Perls, Laura Perlsová a Paul Goodman.

Transformační systemická terapie

Transformační systemická terapie (Satirovská transformační terapie) vychází z modelu růstu založeném Virginií Satirovou a rozpracovaném jejími žáky, který klade důraz na osobnost terapeuta. Terapie je zážitková a zaměřená na pozitivní změny, k posílení sebeúcty, odpovědnosti, schopnosti rozhodovat a kongruence.

Satiterapie

Satiterapie je český psychoterapeutický přístup založený na léčbě všímání (všímavost = sati) si skutečně probíhajících procesů prožívání, které se vyskytují mimo dosah slov. Je to psychoterapie integrující techniky psychodramatu, pohybového a výtvarného vyjadřování pro zvnějšnění prožívání s postupy zaměřenými introspektivně za účelem získání osvobozujícího vhledu do životně důležitých souvislostí. Hlavním představitelem je Mirko Frýba.

Transpersonální terapie

Je metoda transpersonální psychologie, využívající k léčbě psychických poruch a závislostí nestandardní metody práce s pacientem. Jednotlivé postupy veskrze přejaty z tradiční medicíny přírodních léčitelů. Patří mezi ně například holotropní dýchání ve spojení s muzikoterapií, binaurální vlny, vjemová deprivace či aplikace psychedelik. Léčba spočívá v navození stavů hluboké meditace, sebereflexe, tranzu a uvolnění cesty k podvědomí za účelem reintegrace osobnosti. Jedním ze zakladatelů transpersonální psychologie a jejích metod léčby je též psychiatr českého původu Stanislav Grof. Ten se svojí ženou vyvinul v 70. letech metodu holotropního dýchání. Uvedená metoda je založena na principu nefarmakologického docílení stavů blízkých stavům po požití psychotropních látek. Zároveň slouží též k docílení perinatálních prožitků, jejich znovuprožití a zakomponování do celku lidské psychiky.

Patogenetická psychoterapie

Patogenetická psychoterapie je druh kauzální psychoterapie založený na koncepci psychologie vztahů V. N. Mjasiščeva.

Integrovaná psychoterapie

Integrované terapie využívají principů více terapeutických metod. Známá je Integrovaná psychoterapie manželů Knoblochových, psychiatrů českého původu, kteří emigrovali do Kanady.

Terapeutické sezení

Trvá zpravidla 45–90 minut. Mělo by být jasně prostorově ohraničené a je pravidlem, že co je řečeno v průběhu sezení, nedostává se za hranice místnosti. Výjimku tvoří pouze případy, kdy je např. v ohrožení něčí život, nebo kdy se klient přizná k vraždě. Výjimky jsou dány trestním zákoníkem č.40/2009 Sb., konkrétně § 367 (Nepřekažení trestného činu) a § 368 (Neoznámení trestného činu). Trestní zákoník stanovuje případy, kdy je nutné mlčenlivost porušit. Mlčenlivost je dále upravena odlišně pro psychoterapeuty ve zdravotnickém a nezdravotnickém zařízení[zdroj⁠?].

Online psychoterapie

Pojmem online psychoterapie se označuje terapeutický proces, při němž nedochází k osobnímu setkávání terapeuta se svým klientem. Videorozhovor je veden na dálku, přičemž se využívá různých online platforem. Výsledky studií naznačují, že efekt videorozhovoru je pro některé terapie srovnatelný s osobním rozhovorem, v některých případech dokonce i lepší[7][8]. V případě terapie na dálku však vyvstává na straně terapeuta vyšší nárok na vytvoření pevného terapeutického vztahu.

Významní terapeuté

Reference

  1. ↑ Stanovy spolku Česká asociace pro psychoterapii, z.s. [online]. Česká asociace pro psychoterapii, z.s., 2017-10-12 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vymětal, J., Úvod do psychoterapie, Grada, Praha 2003; Vymětal, J., Obecná psychoterapie, Grada, Praha 2004; Yalom, I., Chvála psychoterapie, Portál, Praha 2003.
  3. ↑ http://old.lf3.cuni.cz/etika/eticky_kodex_ceske_psychoterapeuticke_spol.pdf Archivováno 11. 3. 2012 na Wayback Machine..
  4. ↑ Bruchová, H., Základy psychoterapie, Triton, Praha 1997; Kratochvíl, S., Základy psychoterapie, Portál, Praha 1997, 2000, 2006; Prochaskya,J., Norcross, J., Psychoterapeutické systémy, Grada, Praha 1999.
  5. ↑ KRÁL, Mgr Jaroslav. Psychoterapie v centru Prahy [online]. 2019-10-24 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ KRÁL, Mgr Jaroslav. Psychoterapie v centru Prahy [online]. 2021-04-24 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ ANDERSSON, Gerhard; CUIJPERS, Pim; CARLBRING, Per; RIPER, Heleen; HEDMAN, Erik. Guided Internet-based vs. face-to-face cognitive behavior therapy for psychiatric and somatic disorders: a systematic review and meta-analysis. World Psychiatry. 10. 2014, roč. 13, čís. 3, s. 288-295. Dostupné online [cit. 2020-04-17]. ISSN 2051-5545. DOI 10.1002/wps.20151. (anglicky) 
  8. ↑ COOK, Jonathan E.; DOYLE, Carol. Working Alliance in Online Therapy as Compared to Face-to-Face Therapy: Preliminary Results. CyberPsychology & Behavior. 4. 2002, roč. 5, čís. 2, s. 95-105. Dostupné online [cit. 2020-04-17]. ISSN 1094-9313. DOI 10.1089/109493102753770480. (anglicky) 

Externí odkazy

Související články

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Psychoterapie&oldid=19918025“