Hans Eysenck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hans Eysenck
Hans.Eysenck.jpg
Narození 4. března 1916
Berlín
Úmrtí 4. září 1997 (ve věku 81 let)
Londýn
Příčina úmrtí rakovina mozku
Povolání psycholog a vysokoškolský učitel
Alma mater University College London
Témata psychologie
Ocenění William James Fellow Award (1994)
Manžel(ka) Sybil Bianca Giuliett Eysenck
Děti Michael William Eysenck
Rodiče Eduard Eysenck a Helga Molander
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Jürgen Eysenck (4. března 1916 Berlín4. září 1997 Londýn) byl německo-britský psycholog. Zabýval se hlavně psychologií osobnosti a inteligence. V době před svou smrtí byl nejčastěji citovaným žijícím psychologem ve vědeckých časopisech a třetím celkově (po Freudovi a Piagetovi). V celém 20. století byl třináctým nejcitovanějším psychologem.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Eysenck se narodil v Německu. Jeho matka byla filmová hvězda Helga Molanderová, otec Eduard Anton Eysenck byl bavičem v nočním klubu, který byl kdysi zvolen "nejkrásnějším mužem na pobřeží Baltského moře". Jeho matka byla luteránka, otec katolík. Po jejich rozvodu ho vychovávala babička, která byla horlivou luteránkou, ale poté, co zemřela v koncentračním táboře, Eysenck zjistil, že pocházela z židovské rodiny.

Do Anglie odešel ve třicátých letech kvůli odporu vůči nacistům. Vzhledem ke svému německému občanství však byl podezřelý a nebyl schopen získat zaměstnání. Na začátku války mu dokonce hrozila internace, nakonec se jí ale vyhnul. V roce 1940 získal doktorát na University College London, kde pracoval v psychologickém oddělení pod vedením Cyrila Burta.

V letech 1955-1983 byl profesorem psychologie na Institutu psychiatrie na King's College v Londýně. V roce 1981 se Eysenck stal zakládajícím členem Světové kulturní rady. Byl též zakládajícím redaktorem mezinárodního časopisu Personality and Individual Differences.

Jeho syn Michael Eysenck se stal také psychologem. Hans Eysenck zemřel na nádor mozku v londýnském hospicu.

Byl ateistou a signatářem Druhého humanistického manifestu. Byl zaníceným odpůrcem učení Sigmunda Freuda, na nějž útočil z pozic behaviorální psychoterapie (kniha Decline and Fall of the Freudian Empire), kupodivu však vyzdvihoval Carla Gustava Junga, jehož konceptem extraverze a introverze se inspiroval. Navíc často podporoval parapsychologii a astrologii a hájil je proti vědecké kritice.

Britským deníkem The Independent byl obviněn, že přijímal peníze od tabákových koncernů, aby jeho výzkum o vztahu osobnosti a kouření nevyzněl negativně pro kuřáky.

Zdaleka největší kontroverzi však vyvolaly některé jeho názory na vztah rasy a inteligence. Čelil kvůli nim dokonce hrozbám smrtí. Eysenck tvrdil, že média jeho názory překroutila, avšak v řadě jeho textů jsou náznaky, že černoši mají nižší IQ než běloši k nalezení. Některé z pozdějších Eysenckových prací byly rovněž financovány z fondu Pioneer, což je organizace často kritizovaná za podporování vědeckého rasismu. Rozhodně vždy Eysenck trval na tom, že inteligence je geneticky podmíněna a ani výchova, ani prostředí ji nemohou v zásadě ovlivnit. Tyto spory vedly protirasistické aktivisty k tomu, že začali stopovat jeho vazby na krajní pravici ještě v Německu. Upozornili především na jeho starší články v nacionalistických německých periodikách National Zeitung a Nation und Europa (kde mimo jiné útočil na Freuda) a na jeho pozoruhodnou předmluvu ke knize krajně pravicového spisovatele Pierre Krebse Das unvergängliche Erbe. Eysenck také poskytoval rozhovory některým ultrapravicovým časopisům, ač si vždy vymohl k nim poznámku, že jeho názory se neslučují s redakčními. Ve své autobiografii jakékoli obvinění ze sympatií k fašismu či rasismu odmítl a zdůraznil, že právě kvůli nacistům musel z Německa kdysi odejít. Nicméně dodal: "Hlavní spor v moderní době je veden mezi těmi, kdo definují rovnost společenským postavením, a těmi, kteří ji definují jako rovnost biologického dědictví. Rovnost společenského postavení byla vždy socialistickou myšlenkou a je jistě možné argumentovat její žádoucností nebo možností jejího dosažení. Rovnost biologických schopností a vlastností je však chiméra, kterou by neměl myslící člověk připustit ani na chvíli".

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Eysenck vytvořil model osobnostní struktury založený na empirickém faktorově-analytickém výzkumu.[2]

Napsal asi 80 knih a více než 1600 článků.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J. (2002). The 100 most eminent psychologists of the 20th century. Review of General Psychology, 6, 139–152.
  2. Hans Jurgen Eysenck facts, information, pictures | Encyclopedia.com articles about Hans Jurgen Eysenck. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HONAN, William H. Hans J. Eysenck, 81, a Heretic In the Field of Psychotherapy. The New York Times. 1997-09-10. Dostupné online [cit. 2018-06-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky)