Karol Pazúr: Porovnání verzí
odstranění zavádějící formulace - ze zdrojů i článku samého vyplývá, že Pazúr nezavraždil všechny oběti osobně značka: revertováno |
verze 19437218 uživatele Portwyn (diskuse) zrušena, jistě nezavraždil všechny, což však vůbec nezpochybňuje, že byl masovým vrahem značky: vrácení zpět revertováno |
||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
| strany = |
| strany = |
||
| url = https://www.hanackenoviny.cz/7515/nejvetsi-vyznamenani-kdyz-se-pozustali-dozvedeli-pravdu/ |
| url = https://www.hanackenoviny.cz/7515/nejvetsi-vyznamenani-kdyz-se-pozustali-dozvedeli-pravdu/ |
||
}}</ref>) byl slovenský [[zpravodajec]], [[voják]] |
}}</ref>) byl slovenský [[zpravodajec]], [[voják]], [[válečný zločin]]ec a [[masový vrah]], hlavní iniciátor [[Masakr na Švédských šancích|masakru na Švédských šancích]]. |
||
== Život == |
== Život == |
||
| Řádek 46: | Řádek 46: | ||
=== Masakr na Švédských šancích === |
=== Masakr na Švédských šancích === |
||
{{Podrobně|Masakr na Švédských šancích}} |
{{Podrobně|Masakr na Švédských šancích}} |
||
Po rozpuštění [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] (25. května 1945) zůstal jako [[poručík]] [[obranné zpravodajství|obranného zpravodajství]] u [[Československá armáda|armády]]. Zdá se,{{Zdroj?}} že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace [[masakr na Švédských šancích|masakru na Švédských šancích]], v němž |
Po rozpuštění [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] (25. května 1945) zůstal jako [[poručík]] [[obranné zpravodajství|obranného zpravodajství]] u [[Československá armáda|armády]]. Zdá se,{{Zdroj?}} že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace [[masakr na Švédských šancích|masakru na Švédských šancích]], v němž osobně zavraždil 267 „Němců“ (byli mezi nimi karpatští Němci i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, která Pazúr všechna osobně zabil). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali [[nacismus]], jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy [[Hlinkova garda|Hlinkovy gardy]] (což býval ovšem i Pazúr). U třiceti z nich byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost. |
||
=== Snahy o potrestání === |
=== Snahy o potrestání === |
||
Verze z 8. 2. 2021, 23:08
| Karol Pazúr | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. února 1917 Krompachy |
| Úmrtí | 25. dubna 1976 (ve věku 59 let) Banská Bystrica |
| Příčina úmrtí | jaterní cirhóza |
| Povolání | zpravodajský důstojník, voják, knihař a bankovní úředník |
| Politické strany | Komunistická strana Československa Hlinkova slovenská ľudová strana |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karol Pazúr (26. února 1917 Krompachy[1] – 25. dubna 1976 Banská Bystrica[2][3][4][5]) byl slovenský zpravodajec, voják, válečný zločinec a masový vrah, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.
Život
Dětství a mládí
Narodil se ve východoslovenském městě Krompachy. Po skončení lidové školy se vyučil knihvazačem a krátce byl bankovním úředníkem.[6]
Kariéra za druhé světové války
Za druhé světové války se stal členem HSĽS a Hlinkovy gardy, posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše.[7] Když upadl v roce 1943 do zajetí Rudé armády, stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina. V prosinci 1944 vstoupil do Komunistické strany Československa.[6]
Masakr na Švédských šancích
Po rozpuštění 1. československého armádního sboru (25. května 1945) zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se,[zdroj?] že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace masakru na Švédských šancích, v němž osobně zavraždil 267 „Němců“ (byli mezi nimi karpatští Němci i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, která Pazúr všechna osobně zabil). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U třiceti z nich byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.
Snahy o potrestání
Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít a byl dokonce povýšen. Velitel sovětské posádky v Přerově vydal hned následujícího rána příkaz k jeho zatčení,[7] ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována, nicméně dlouho neřešena. Až v roce 1947 byl po snaze několika mezinárodních organizací zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení.[7] Proti rozsudku se odvolal hlavní žalobce Anton Rašla a rovněž on sám.[7] Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechal postřílet jejich rodiče“.[7]
Po odvolání jej Vrchní vojenský soud v Praze odsoudil na 20 let vězení,[7] i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po únorové revoluci mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok. Vojenský prokurátor Rašla, který vynaložil nezměrné úsilí, aby přivedl Pazúra před soud a potrestal ho, byl za komunistického režimu odsouzen v politickém procesu a několik let vězněn.
Po propuštění
Po propuštění působil jako hrdina protinacistického odboje na lukrativních státních postech a obdržel řadu vyznamenání. Jako funkcionář Svazu protifašistických bojovníků se pravidelně účastnil oslav SNP.[7] Rovněž byl agentem Státní bezpečnosti.[8]
Z archivních dokladů plyne, že ještě v roce 1975 žil s určitostí v Československu.[6] Po zbytek života žil v Banské Bystrici, zemřel na cirhózu jater[2] a je pohřben na tamějším evangelickém hřbitově.[7][2] Existují další teorie o jeho smrti, podle první byl utopen příbuznými svých dřívějších obětí, podle další emigroval pod změněným jménem do USA.[6][7] Karol Pazúr zemřel 25. dubna 1976,[2][3][4] podle slovenského novináře Tomáše Kyseľa se tak stalo až v roce 1979.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-09-24]. Heslo František, Karol Pazúr. Dostupné online.
- ↑ a b c d ŠINÁGL, Jan. Kopat hromadný hrob muselo 27 mužů z Lověšic [online]. sinagl.cz, 2015-06-22 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b POLÁKOVÁ-UVÍROVÁ, Petra. Zavraždili i 74 německých dětí. Hrůzný masakr na Hané ožívá v nové knize [online]. olomoucky.denik.cz, 2015-06-05 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Poválečný masakr karpatských Němců na Švédských šancích u Přerova – Tragédie, o které se muselo mlčet [online]. televizeseznam.cz, 2019-05-27 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Největší vyznamenání? Když se pozůstalí dozvěděli pravdu o Švédských šancích. Hanácké noviny. 26. 6. 2019. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kto bol Karol Pazúr? [online]. SME, 2005-10-08 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e f g h i j KYSEĽ, Tomáš. Túžil po nemeckej krvi, zabíjal aj nemluvňatá. Masového vraha Karola Pazúra oslobodili [online]. Aktuality.sk, 2016-07-13 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html
Literatura
- František Hýbl: Tragédie na Švédských šancích v červnu roku 1945, Přerov 1995
- František Hýbl: Krvavá noc na Švédských šancích, Přerov 2015
- KAČOR, Miroslav. Osudové okamžiky. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2003. 328 s. ISBN 80-86182-70-3. Kapitola Lověšice — 1945, s. 217-236.
- Marie Špalková: Horní Moštěnice - kapitoly z dějin obce, Horní Moštěnice 2006; ISBN 80-86247-03-1
- Anton Rašla: Spomienky spoza mreží (Vidas Banská Bystrica 1998), str. 93-101
- Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha 2005, str. 274-279
Externí odkazy
- (slovensky) Rozsáhlejší profil na Aktuality.sk