Antonín Pelc: Porovnání verzí
m Editace uživatele 85.163.8.174 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mario7 značka: rychlé vrácení zpět |
m Robot: již v nižší kategorii dle žádosti ze dne 15. 5. 2019; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1967|3|24|1895|1|16}} |
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1967|3|24|1895|1|16}} |
||
| místo úmrtí = [[Praha ]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}} |
| místo úmrtí = [[Praha ]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}} |
||
| podpis = [[Soubor:Pelc Antonín - signatura.jpg |150px]] |
| podpis = [[Soubor:Pelc Antonín - signatura.jpg |150px]] |
||
| citát = |
| citát = |
||
}} |
}} |
||
| Řádek 56: | Řádek 56: | ||
[[Kategorie:Čeští malíři]] |
[[Kategorie:Čeští malíři]] |
||
[[Kategorie:Čeští ilustrátoři]] |
[[Kategorie:Čeští ilustrátoři]] |
||
[[Kategorie:Pedagogové vysokých škol v Česku]] |
|||
[[Kategorie:Výtvarní pedagogové]] |
[[Kategorie:Výtvarní pedagogové]] |
||
[[Kategorie:Kubističtí malíři]] |
[[Kategorie:Kubističtí malíři]] |
||
Verze z 15. 5. 2019, 23:41
| Prof. Antonín Pelc | |
|---|---|
| Narození | 16. ledna 1895 Lišany  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. března 1967 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Slavín Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | pedagog, spisovatel, malíř, karikaturista, učitel, ilustrátor, typograf, grafik a umělecký pedagog |
| Ocenění | národní umělec (1963) |
| Podpis | [[Soubor: |128px|alt=Podpis|Podpis]] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Pelc (16. ledna 1895 Lišany[1] u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.
Život
V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.
Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.
V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.
V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[2]
Dílo
Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie.
Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.
Obrazy:
- Duo,
- Atelier II (1936)
- Cyklista (1937)
- Venkovské zátiší
- Zátiší u okna
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany
- ↑ Seznam členů SVU Mánes
Literatura
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pelc
- Antonín Pelc na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
- Portrét A. Pelce od Václava Chocholy
- Informační systém abART – osoba:Pelc Antonín
