Utrakvismus: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 39 bajtů ,  před 1 rokem
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
[[FileSoubor:Man of Sorrows from Prague c1470.jpg|thumbnáhled|Obraz vytvořený kolem roku 1470 pro hlavní pražský utrakvistický [[kostel Matky Boží před Týnem]] zobrazuje [[Ježíš Kristus|Krista]] Bolestného, jak sám sebe v [[Eucharistie|eucharistii]] dává [[Podobojí|pod obojí způsobou]] (z boku vytahuje hostii, do kalicha stéká jeho krev).]]
'''Utrakvismus''', jehož stoupenci se označovali jako '''utrakvisté''' (utraquisté) či '''kališníci''', je [[křesťanství|křesťanská]] [[konfese]], která vzešla z [[Česká reformace|české reformace]] (resp. [[husitství]]) a trvala až do [[rekatolizace]] po [[bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]]. V [[15. století]] byl dominantní vírou v [[Čechy|Čechách]] a silné zastoupení měl i na [[Morava|Moravě]]. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve.
 
Pro formulaci věroučných stanovisek i řešení praktických otázek byly v průběhu husitských válek rozhodujícími autoritami [[zemský sněm]] a [[Univerzita Karlova|pražská univerzita]], také se často scházely [[synod]]y. V té době se také ustanovila [[dolní konzistoř]] jako orgán vykonávající autoritu [[arcibiskupství pražské|pražského arcibiskupství]] v [[sedisvakance|sedisvakanci]], která byla hlavou církevní organizace až do konce. Utrakvisté na Moravě měli podle [[basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]] podléhat [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskupům v Olomouci]]. V utrakvistickém období byl na utrakvistickém území zachován systém [[arciděkanství]] a [[děkanství]] včetně [[vizitace|vizitací]]. Poté, co [[Jiří z Poděbrad]] dobyl [[Tábor]], byla táborská církev podřízena konzistoři.
 
Utrakvismus trval na svěcení kněží v [[apoštolská posloupnost|apoštolské posloupnosti]], k čemuž nejprve sloužil arcibiskup [[Konrád z Vechty]]. [[Jan Rokycana]] byl za arcibiskupa zvolen zemským sněmem ale nikdy nebyl vysvěcen. Po [[basilejský koncil|basilejském koncilu]] přišel do Čech jako světící biskup [[Filibert]] z Coutances v Normandii, z francouzského rodu De Mondieu. Později získali utrakvisté ještě [[Augustin Luciani|Augustina Lucianiho]] (Sankturienského) a [[Filip de Nova villa|Filipa de Nova Villa]]. Světící biskupové neměli v církvi žádnou moc. Augustin i Filip se po neshodě s konzistoří usadili v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]], která měla vlastní konzistoř, jíž podléhalo asi 20 farností v kutnohorském okolí.
 
V době nepřítomnosti biskupů museli kandidáti kněžství putovat do [[Itálie]] za biskupy, kteří byli ochotni je světit. V několika případech je také doloženo svěcení od [[arménská církev|arménských biskupů]] ve [[Lvov]]ě. Náklady na tuto cestu většinou neslo město, ve kterém se dotyčný zavázal na několik let ke službě [[kaplan]]a.
K odkazu utrakvismu se hlásí například [[Církev československá husitská]] a [[Starokatolická církev]].
 
== Literatura ==
* Lenka BOBKOVÁ – Jana KONVIČNÁ (edd.), Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14. – 17. století, Praha 2009 (=Korunní země v dějinách českého státu 4)
* Zdeněk V. DAVID, Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi, Praha 2012
* Miloš HAVELKA (ed.), Spor o smysl českých dějin, 1895–1938, Praha 1995
* Ferdinand HREJSA, Dějiny křesťanství v Československu II–VI, Praha 1947–1950
* Jaroslav KADLEC, Přehled českých církevních dějin I. Praha 1991
* Helena KRMÍČKOVÁ, Studie a texty k počátkům kalicha v Čechách, Brno 1997
* Helena KRMÍČKOVÁ, Jakoubkova utrakvistická díla z roku 1414, in: Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 171-181
* Jan B. LÁŠEK (ed.), Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi, Praha 1995
* Josef MACEK, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001
* Milan MACHOVEC (ed.), Problém tolerance v dějinách a perspektivě, Praha 1995
* Jiří MIKULEC a kol., Církev a společnost raného novověku v Čechách a na Moravě, Praha 2013
* Jaroslav PÁNEK, Zápas o Českou konfesi, Praha 1991
* Jiří RAK, Vývoj utrakvistické správní organizace v době předbělohorské, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 179–200
* Noemi REJCHRTOVÁ, Studie k českému utrakvismu, zejména doby jagellonské, hab. pr. KEBF Praha 1984
* Blanka ZILYNSKÁ, Utrakvistická církevní správa a možnosti jejího studia, Acta Universitatis Carolinae Phil et Hist 2, 1999, Z pomocných věd historických XV, s. 39–54
 
{{Portály|Křesťanství|Husitství}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Utrakvismus| ]]
1 118 086

editací

Navigační menu