Sliač
| Sliač | |
|---|---|
 Kostel sv. Mikuláše ze 13. století ve Sliači | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°37′0″ s. š., 19°8′10″ v. d. |
| Nadmořská výška | 305 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Banskobystrický |
| Okres | Zvolen |
  Sliač | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 39,830 km² |
| Počet obyvatel | 4 812 (2005[1]) |
| Hustota zalidnění | 120,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Stanislav Koreň |
| Vznik | 1244 |
| Oficiální web | www |
| msu | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Sliač Letecká 1 926 31 Sliač |
| Telefonní předvolba | 045 |
| PSČ | 926 31 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | ZV |
| NUTS | 518808 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sliač (maďarsky Szliács, německy zřídkavě Sliatsch) je město na středním Slovensku, v Banskobystrickém kraji, v okrese Zvolen. Známé jsou zdejší lázně a také mezinárodní letiště, jediné na středním Slovensku.[2]
Název[editovat | editovat zdroj]
Jméno Sliač souvisí se slovem slatina „minerální pramen, kyselka". [3]
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Město se nachází 5 km od Zvolena směrem na Banskou Bystricu, v údolí řeky Hron, přes kterou zde vede most. Dostupné je po železnici spojující Zvolen s Bratislavou a po silnicích nižší třídy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Archeologické nálezy z oblasti jsou datovány do 5. až 9. století.[2] První písemná zmínka o městě je z roku 1250 (týká se osady Hájniky). Dnešní město vzniklo sloučením doposud samostatných obcí Hájniky a Rybáre s lázeňským střediskem Sliač v roce 1959 a tato obec byla povýšená na město v roce 1969.
V době okupace Československa sovětskými vojsky (v letech 1968 – 1991) byly ve Sliači v a jeho okolí dislokovaná sovětská vojska. V červnu 2016 slovenský prezident Andrej Kiska odhalil ve městě památník odsunu sovětských vojsk, první svého druhu na Slovensku.[4]
Hájniky[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o osadě je z roku 1250, kdy je zmiňována latinsky jako Villa Custodum silvarum. V místech osady Hájniky žili Slované již v 6. století. Od 14. století náležela vesnice hradu Zvolen. V letech 1582–1657 byla součástí Osmanské říše. V této době byla roku 1626 poškozena požárem. Z obyvatelů se stali kalvíni, katolická farnost byla obnovena až v roce 1675. K dalšímu požáru došlo v roce 1876. Roku 1910 ve vesnici žilo 696 obyvatel, (maďarská menšina, slovenská většina). Do roku 1919 byla obec součástí Zvolenské župy (okresu Zvolen), poté se stala součástí Československa.
Rybáre[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o osadě pochází z roku 1249, kdy byla nazývána maďarsky Halasz (tj. „rybář“). Byla součástí opevnění města Zvolen. V letech 1582–1668 byla součástí Osmanské říše. Obyvatelé se živili především pěstováním chmelu a chovem hovězího dobytka. Roku 1910 ve vesnici žilo 671 obyvatel, (maďarská menšina, slovenská většina). Do roku 1919 byla obec součástí Zvolenské župy (okresu Zvolen), poté se stala součástí Československa.
Sliač[editovat | editovat zdroj]
Zatímco vesnice Hájniky a Rybáre se nacházejí na pravém břehu řeky, lázeňské středisko Sliač leží na břehu levém. Lázně jsou na tomto místě známy od 13. století.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V roce 2001 žilo ve městě 4667 obyvatel, z toho 4485 Slováků.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- gotický katolický kostel sv. Mikuláše ze 13. století
- kaple sv. Hildegardy z roku 1855
- šlechtický dům ze 16. století
- impozantní klasicistický lázeňský dům z 19. století
- luteránský kostel z roku 2003
- dvoupatrový kaštel
Lázeňství[editovat | editovat zdroj]
Sliač je známé lázeňské centrum pro léčbu civilizačních chorob.[5] Probíhá zde léčba srdečně-cévních chorob, chorob pohybového aparátu, onkologických a gynekologických chorob a post–covidového syndromu.[6]
V desátých letech 21. století byly zdejší lázně posledními lázněmi na Slovensku, jejichž většinovým akcionářem byl stát. V roce 2009 skončily v účetní ztrátě až 1,3 milionů eur a v roce 2012 přes 800 tisíc eur. Aby odvrátil hrozící konkurz, navýšil v červnu 2006 Fond národního majetku základní jmění společnosti o 1,5 milionů eur a svůj podíl zvýšil z 67 na 72,5 %.[7]
Partnerství[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2004 je partnerským městem české Přibyslavi. Smlouva o spolupráci byla podepsána dne 25. června 2004 primátorem města Stanislavem Koreněm a přibyslavským starostou Janem Štefáčkem při účasti přibyslavské delegace na oslavách 760. výročí první písemné zmínky a 35. výročí udělení statutu města.[8][9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sliač na esperantské Wikipedii.
- ↑ www.statistics.sk [online]. [cit. 03-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-06-2009.
- ↑ a b O Sliači [online]. Mesto Sliač [cit. 2014-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-06. (slovensky)
- ↑ Ivan, LUTTERER,Milan MAJTÁN a Rudolf ŠRÁMEK. Zeměpisná jména Československa: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982, s.275
- ↑ A.S, Petit Press. V Sliači postavili pamätník odchodu sovietskych vojsk. Má ho iba Slovensko (FOTO). myzvolen.sme.sk [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ MACEK, Jindřich. Návštěva partnerských škol ve Sliači. Přibyslavský občasník. Červen 2009, roč. XIX, čís. 222, s. 14. Dostupné online.
- ↑ Kúpele Sliač [online]. [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ http://zvolen.sme.sk/c/7143889/kupele-sliac-by-mohli-rozsirit-v-buducnosti-svoje-aktivity.html#ixzz31PwZOi6b
- ↑ ŠTEFÁČEK, Jan. Slovo má. Přibyslavský občasník. Červenec 2004, roč. XV, s. 2. Dostupné online.
- ↑ ŠTEFÁČEK, Jan. Slovo má starosta. Přibyslavský občasník. Srpen 2004, roč. XV, s. 2. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sliač na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Sliač ve Wikislovníku- (slovensky) Oficiální stránky města
