Sedmihlásek hajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sedmihlásek hajní

Sedmihlásek hajní
Sedmihlásek hajní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Passerida
Nadčeleď: Sylvioidea
Čeleď: rákosníkovití (Acrocephalidae)
Rod: sedmihlásek (Hippolais)
Binomické jméno
Hippolais icterina
Vieillot, 1817

Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je malý zpěvný pták z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12–14 cm, v rozpětí křídel měří 21–24 cm a váží 14-20 g. Svrchní stranu těla má zelenavě hnědou, se světlým polem v křídlech, spodinu a tenký nadoční proužek světle žlutý, delší, zašpičatělý zobák oranžový, oči černé a končetiny modrošedé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci pak mají bledší spodinu těla.

V západní a jižní Evropě žije blízce příbuzný sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta), který světlé pole v křídlech postrádá a má i hnědé, nikoliv modrošedé končetiny a kratší křídla (ruční letky méně vyčnívající nad raménka).[1]

Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v Evropě a západní i střední Asii, v rozmezí od severovýchodní Francie severně po jihozápadní část Skandinávie, jižně po Švýcarsko, Rumunsko, severní Balkán, Ukrajinu a Krym a východně až po severozápadní úpatí pohoří Altaj.[2][3] Ve střední Evropě se vyskytuje od května do srpna. Je druhem tažným na dlouhou vzdálenost se zimovišti v subsaharské Africe.

Žije ve světlých listnatých lesích, remízcích, parcích a zarostlých zahradách s hustým podrostem, často blízko vody.

V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50-100 tisíc párů.[4] Jeho početnost na českém území v posledních letech mírně klesá.[5]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně hmyzem, ale požírá též pavouky, měkkýše a bobule. Potravu sbírá nejčastěji z větví stromů a keřů, na zem slétá jen zřídkakdy.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně dospívá v druhém kalendářním roce. Ve střední Evropě hnízdí 1x ročně od května do srpna. Křehké, miskovité hnízdo ze stonků, listů, trávy a pavučin, které často obkládá tenkou březovou kůrou, staví ve vidlicích větví stromů nebo vysokých keřů. V jedné snůšce je 4-6 narůžovělých, černě skvrnitých, 18,4 x 13,5 mm velkých[4] vajec, na kterých sedí 12-14 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 12-13 dnech.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Monotypický druh popsaný L. Vieillotem v roce 1817 pod názvem Sylvia icterina (z latinského icterus = nažloutlý).[2][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 46.  
  2. a b Icterine Warbler (Hippolais icterina) [online]. Internet Bird Collection, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0 (německy)
  4. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 192.  
  5. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online.  
  6. Icterine Warbler Hippolais icterina [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Taxon Hippolais icterina ve Wikidruzích
  • KNOCHEL, Alexandre. Hypolaïs ictérine [online]. Oiseaux.net, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  • Hippolais icterina [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 179.  
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 415.