Sedmihlásek hajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSedmihlásek hajní
alternativní popis obrázku chybí
Sedmihlásek hajní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Podřád zpěvní (Passeri)
Infrařád Passerida
Nadčeleď Sylvioidea
Čeleď rákosníkovití (Acrocephalidae)
Rod sedmihlásek (Hippolais)
Binomické jméno
Hippolais icterina
Vieillot, 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je malý zpěvný pták z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12–14 cm, v rozpětí křídel měří 21–24 cm a váží 14–20 g. Svrchní stranu těla má zelenavě hnědou, se světlým polem v křídlech, spodinu a tenký nadoční proužek světle žlutý, delší, zašpičatělý zobák oranžový, oči černé a končetiny modrošedé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci pak mají bledší spodinu těla.

V západní a jižní Evropě žije blízce příbuzný sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta), který světlé pole v křídlech postrádá a má i hnědé, nikoliv modrošedé končetiny a kratší křídla (ruční letky méně vyčnívající nad raménka).[2]

Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v Evropě a západní i střední Asii, v rozmezí od severovýchodní Francie severně po jihozápadní část Skandinávie, jižně po Švýcarsko, Rumunsko, severní Balkán, Ukrajinu a Krym a východně až po severozápadní úpatí pohoří Altaj.[3][4] Ve střední Evropě se vyskytuje od května do srpna. Je druhem tažným na dlouhou vzdálenost se zimovišti v subsaharské Africe.

Žije ve světlých listnatých lesích, remízcích, parcích a zarostlých zahradách s hustým podrostem, často blízko vody.

V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50 000–100 000 párů.[5] Jeho početnost na českém území v posledních letech mírně klesá.[6]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně hmyzem, ale požírá též pavouky, měkkýše a bobule. Potravu sbírá nejčastěji z větví stromů a keřů, na zem slétá jen zřídkakdy.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hippolais icterina

Pohlavně dospívá v druhém kalendářním roce. Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna. Křehké, miskovité hnízdo ze stonků, listů, trávy a pavučin, které často obkládá tenkou březovou kůrou, staví ve vidlicích větví stromů nebo vysokých keřů. V jedné snůšce je 4–6 narůžovělých, černě skvrnitých, 18,4 × 13,5 mm velkých[5] vajec, na kterých sedí 12–14 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouštějí po 12–13 dnech.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Monotypický druh popsaný L. Vieillotem v roce 1817 pod názvem Sylvia icterina (z latinského icterus = nažloutlý).[3][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 46.  
  3. a b Icterine Warbler (Hippolais icterina) [online]. Internet Bird Collection, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0 (německy)
  5. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 192.  
  6. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online.  
  7. Icterine Warbler Hippolais icterina [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 179.  
  • BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha : Knižní klub, 2008. ISBN 9788024222356. S. 415. Překlad Helena Kholová.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]