Sedlec (Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sedlec

Průhled obcí ke kostelu sv. Anny
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 560 (2011)
Domů 129 (2009)
Lokalita
PSČ 360 10
360 15
Součást obce Karlovy Vary
Okres Karlovy Vary
Historická země Čechy
Katastrální území Sedlec u Karlových Var (2,13 km²)
Zeměpisné souřadnice 50°14′41″ s. š., 12°51′43″ v. d.
Sedlec na mapě
Další údaje
Kód části obce 146757
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedlec (něm. Zettlitz či Zedtlitz) je místní část krajského města Karlovy Vary. Leží na severním okraji Karlových Varů a rozkládá se na bezejmenném návrší, které je obklopeno desítkami rybníků a močálů. Byly vybudovány jako umělá vodní díla (např. v okolí přemilovické tvrze) nebo vznikaly živelně jako pozůstatek důlní činnosti po zatopení lomů a propadlin v místech hlubinné těžby. Podle mapy z roku 1842 vymezovaly katastrální území Sedlce na severu Ledové jámy, na východě Šibeniční role a na jihu Jáma a karlovarské sídliště Růžový vrch.

Je zde evidováno 129 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 560 obyvatel.[2] Sedlec leží v katastrálním území Sedlec u Karlových Var o rozloze 2,13 km2.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název obce Sedlec souvisí se jménem slovanského kmene Sedličanů, který byl nejstarším slovanským obyvatelstvem Karlovarska. Tento kmen si udržel na území Sedlecka (později Loketska) nezávislost až do příchodu Přemyslovců. Sedlec je poprvé zmiňován v souvislosti se vznikem pražského biskupství roku 973, ale až s dodatečným určením rozsahu diecéze listinou císaře Jindřicha IV. z roku 1086. V 11. a 12. století byl Sedlec přemyslovským správním centrem, listiny hovoří o „provincia sedlensis“. Sedleckem byl tento kraj zván až do první třetiny 13. století, poslední doklad toho máme z roku 1226. Pak byla správa přenesena na nově vystavený kamenný hrad Loket. Původní sedlecké hradiště zaniklo a dnes není lokalizované, můžeme se jen domnívat, že zdejší kostel sv. Anny je pokračovatelem zdejších historických tradic. Sedleckou církevní oblast předal pak Václav I. roku 1240 řádu křížovníků s červenou hvězdou, který později vykonával správu i v gotických Karlových Varech.

Sedlec a kaolin[editovat | editovat zdroj]

S těžbou kaolinu v Sedleci jsou spojováni od roku 1740 Jakob Lorenz a Anton Pfeiffer. Odhalili tím obci zdroj bohatství na dlouhá léta. Ačkoliv byl poprvé sedlecký kaolin použit k výrobě porcelánu v Klášterci 18. dubna roku 1793, trvalo sto let, než obec povolila těžbu ve velkém. Oficiálně to bylo 6. listopadu 1891, kdy Sedlec udělil poprvé právo těžit kaolin. Nejprve dobývali místní kaolin rumpálem, na konci 19. století už těžily čtyři doly ročně 1 500 tun kaolinu. Vznik 64 porcelánek v Čechách odstartoval bílou horečku. V roce 1914 se těžilo již 30 000 tun kaolinu ročně. Slovo kaolin vzniklo z čínského Kau-Ling a znamená bílý kopec. Těch bývalo v okolí Sedlce hodně. Když roku 1810 dostal Franz Mohs z Vídně za úkol zmapovat ložiska kaolinu, spočítal kolem Sedlce jednadvacet kopců s prvotřídní hlínou. Sedlecký kaolin byl pro svou kvalitu vyhlášen roku 1892 za světový standard pod označením Sedlec 1a, podle kterého se určuje jakost suroviny. Tuto normu potvrdili znovu v Kodani roku 1924. Na jednu tunu čistého kaolinu je ale třeba vytěžit čtyři tuny bílé hlíny. V okolí Sedlce je sice těžba již minulostí, ale směrem na Čankov jsou stále v zemi ložiska kaolinu i hnědého uhlí a ne všechny zásoby byly odepsány.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 273.  
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]