Sedlec (Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sedlec
Průhled obcí ke kostelu sv. Anny
Průhled obcí ke kostelu sv. Anny
Lokalita
Charakterčást města
ObecKarlovy Vary
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel570 (2021)[1]
Katastrální územíSedlec u Karlových Var (2,13 km²)
PSČ360 10
360 15
Počet domů129 (2021)[2]
Sedlec na mapě
Sedlec
Sedlec
Další údaje
Kód části obce146757
Kód k. ú.746754
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedlec (německy Zettlitz, Zedtlitz) je místní část krajského a statutárního města Karlovy Vary. Leží na severním okraji Karlových Varů a rozkládá se na bezejmenném návrší, které je obklopeno desítkami rybníků a močálů. Byly vybudovány jako umělá vodní díla (např. v okolí přemilovické tvrze) nebo vznikaly živelně jako pozůstatek důlní činnosti po zatopení lomů a propadlin v místech hlubinné těžby. Podle mapy z roku 1842 vymezovaly katastrální území Sedlce na severu Ledové jámy, na východě Šibeniční role a na jihu Jáma a karlovarské sídliště Růžový vrch.

V roce 2011 zde trvale žilo 560 obyvatel.[3] Sedlec leží v katastrálním území Sedlec u Karlových Var o rozloze 2,13 km².[4]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Sedlec souvisí se jménem slovanského kmene Sedličanů, který byl nejstarším slovanským obyvatelstvem Karlovarska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tento kmen si udržel na území Sedlecka (později Loketska) nezávislost až do příchodu Přemyslovců.[zdroj⁠?] Sedlec je poprvé zmiňován v souvislosti se vznikem pražského biskupství roku 973, ale až s dodatečným určením rozsahu diecéze listinou císaře Jindřicha IV. z roku 1086. V 11. a 12. století bylo sedlecké hradiště přemyslovským správním centrem, v historických pramench označovaným jako „provincia sedlensis“. Sedleckem byl tento kraj zván až do první třetiny 13. století, poslední doklad toho máme z roku 1226. Pak byla správa oblasti přenesena na nově vystavený hrad Loket. Původní sedlecké hradiště zaniklo a jeho poloha je neznámá. Hypoteticky je možné, že kostel svaté Anny je pokračovatelem starší tradice. Sedleckou církevní oblast roku 1240 předal král Václav I. řádu křižovníků s červenou hvězdou, který později vykonával správu i v gotických Karlových Varech.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

S těžbou kaolinu v Sedlci jsou spojováni od roku 1740 Jakob Lorenz a Anton Pfeiffer. Odhalili tím obci zdroj bohatství na dlouhá léta. Ačkoliv byl poprvé sedlecký kaolin použit k výrobě porcelánu v Klášterci 18. dubna roku 1793, trvalo sto let, než obec povolila těžbu ve velkém. Oficiálně to bylo 6. listopadu 1891, kdy Sedlec udělil poprvé právo těžit kaolin. Nejprve dobývali místní kaolin rumpálem, na konci 19. století už těžily čtyři doly ročně 1 500 tun kaolinu. Vznik 64 porcelánek v Čechách odstartoval bílou horečku. V roce 1914 se těžilo již 30 000 tun kaolinu ročně.

Když roku 1810 dostal Franz Mohs z Vídně za úkol zmapovat ložiska kaolinu, spočítal kolem Sedlce jednadvacet kopců s prvotřídní hlínou. Sedlecký kaolin byl pro svou kvalitu vyhlášen roku 1892 za světový standard pod označením Sedlec 1a, podle kterého se určuje jakost suroviny. Tuto normu potvrdili znovu v Kodani roku 1924. Na jednu tunu čistého kaolinu je ale třeba vytěžit čtyři tuny bílé hlíny. V okolí Sedlce je sice těžba již minulostí, ale směrem na Čankov jsou stále v zemi ložiska kaolinu i hnědého uhlí a ne všechny zásoby byly odepsány.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 805 obyvatel (z toho 396 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků, 791 Němců a pět cizinců. Kromě jedenácti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 976 obyvatel: 29 Čechoslováků, 935 Němců, jednoho Žida a jedenáct cizinců. Kromě římskokatolické většiny (910 osob) ve vsi žilo také osmnáct evangelíků, devět členů církve československé, jeden žid, jeden příslušník nezjišťovaných církví a 37 lidí bez vyznání.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 357 473 610 780 863 805 976 553 522 579 549 473 478 560 570
Počet domů 35 46 53 59 63 67 83 91 101 68 75 81 86 115 129

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1869–1974 Sedlec byla samostatnou obcí, se kterým patřila nejprve do okresu Karlovy Vary, ale v roce 1950 v okrese Karlovy Vary-okolí a v letech 1961–1974 znovu v okrese Karlovy Vary. Od 1. ledna 1975 je částí statutárního města Karlovy Vary ve stejnojmenném okrese.[9]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 273. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-03. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 257. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 393. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 501. Dostupné online. 
  10. VYČICHLO, Jaroslav. Přemilovice – starší tvrz [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. 
  11. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Sedlec, s. 282. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]