Sebastião Salgado
| Sebastião Salgado | |
|---|---|
.jpg) Sebastião Salgado (2016) | |
| Narození | 8. února 1944 (80 let) Aimorés |
| Alma mater | ENSAE Univerzita São Paulo Federal University of Espírito Santo |
| Povolání | fotoreportér, malíř a fotograf |
| Manžel(ka) | Lélia Wanick Salgado (od 1967) |
| Děti | Juliano Ribeiro Salgado |
| Ocenění | Cena Oskara Barnacka (1984) Cena Ericha Salomona (1988) Hasselblad Award (1989) Cena Oskara Barnacka (1991) Řád za kulturní zásluhy (1998) Cena asturské kněžny za umění (1998) Alfred Eisenstaedt Awards for Magazine Photography (1998) … více na Wikidatech |
| Podpis | .png) |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sebastião Salgado (* 8. února 1944 Minas Gerais)[1] je brazilský dokumentární fotograf, který pokračuje v tradici černobílé humanistické fotografie.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 8. února 1944 v Minas Gerais v Brazílii. Vystudoval ekonomii v Sao Paulu a v roce 1969 emigroval do Paříže. V roce 1973 pak začal pracovat jako fotograf. Postupně pracoval pro agentury Sygma a Gamma a byl členem sdružení Magnum Photos. Od počátku se věnoval velkým fotografickým projektům – dokumentoval život domorodců v Latinské Americe, Afričanů postižených hladomorem anebo celosvětovou migraci. Za svoji činnost získal více než 50 mezinárodních ocenění. V roce 1994 založil vlastní agenturu Amazonas Images. Salgado se věnuje převážně vlastním dlouhodobým sociálním projektům. Jeho zatím šest vydaných autorských publikací patří k vrcholům humanistického dokumentu. Sebastiao Salgado je ženatý a má dva syny. V květnu 2005 zahájil na pražském Hlavním nádraží svou výstavu cyklu Workers v galerii Leica ve vlaku. Výstava byla putovní a cestovala po několika velkých městech po České republice.
Prolog
[editovat | editovat zdroj]
Sebastião Salgado je jeden z nejznámějších brazilských i světových fotografů. Brazílie je zemí, kde se na ulici střílí po dětech, kde musí statisíce bezzemků nezákonně obsazovat půdu a kde desítky aktivistů jejich hnutí mizí beze stopy – jako oběti bojůvek najatých těmi mocnými a bohatými. Když Salgadovi bylo pět let, jeho rodina se odstěhovala na maloměsto, pak žil v São Paulu, v jednom z nejlidnatějších měst na světě. Z politických důvodů byl nucen svou rodnou zemi opustit. Nyní žije ve Francii.
Salgado zachycuje na svých snímcích realitu jakou je utrpení a fakt, že lidský život v takových oblastech světa, jako je Rwanda, Brazílie, Nigérie či Bosna, naprosto ztrácí hodnotu. Obzvláště působivé jsou jeho perspektivní snímky, na kterých má anonymní lidský dav na velké ploše černobílé fotografie skutečnou hloubku. Snímky Salgado komponuje podobně jako jsou plátna starých mistrů. Kompozice a hlavní postava, to ústřední, co se v ten moment stalo: to dokáže fotografie zachytit.
Fotografie
[editovat | editovat zdroj]Brazilský fotograf potkával na svých cestách mnoho dětí. „Vždycky se kolem mě rozestoupily, až když jsem si je dal pěkně do řady a vyfotil je, daly mi pokoj,“ „Mají toho už tolik za sebou, že mají ve výrazu zkušenost dospělých, moudrých a smířených,“ říká o svých dětských duších fotograf. Tak vznikla celá série portrétů dětí, jejichž tváře jsou pravdivé. Tvary mříží, za kterými jsou uvězněny děti v ghettu Hočkinova města, mají ostré obrysy – a vystrašené tváře, které vykukují zpoza nich, ostře kontrastují v černobílé fotografii. Mrtvá těla a zbytky tlejících mrtvol nepůsobí na černobílé fotografii tak naturalisticky. O to víc jsou ovšem působivé.
Sebastião Salgado není klasickým fotoreportérem, ale spíše lidským fotografem s cítěním a schopností soucítit s trpícími. Je také umělcem, který se staví na stranu utlačovaných a ponižovaných. „Přijel jsem do Brazílie, abych fotografoval odbojné rolníky – jsou pro mě totiž jedním z posledních hnutí odporu v tomto světě,“ uvedl ke svým snímkům brazilského hnutí bezzemků Movimento Sem Terra.
Publikace
[editovat | editovat zdroj]- An Uncertain Grace (1992)
- Workers: Archaeology of the Industrial Age. Londýn: Phaidon, 1993. ISBN 978-0714829319, obsahuje fotografie z 26 zemí světa
- Trabalho: Uma Arqueologia da Era Industrial. Portugal: Caminho, 1993. ISBN 978-9722108348.
- Trabalhadores: Uma Arqueologia da Era Industrial. São Paulo, Brazil: Schwarcz, 1997. ISBN 978-8571645882.
- Terra. Struggle of the landless Londýn: Phaidon Press, 1997. ISBN 0-7148-3636-2.
- The Children: Refugees and Migrants. New York, NY: Aperture, 2000. ISBN 978-0893818944.
- Migrations, New York, NY: Aperture, 2000. ISBN 978-0893818913, obsahuje fotografie ze 39 zemí světa
- Sahel: The End of the Road. Oakland, CA: University of California Press, 2004, ISBN 978-0520241701.
- Africa, 36 x 26 cm, 336 stran, 2007, ISBN 978-3-8228-5621-5
- Genesis. Cologne: Taschen, 2013, ISBN 978-3836538725.
- From my Land to the Planet Řím: Contrasto, 2014, ISBN 978-88-6965-537-1.
- The Scent of a Dream: Travels in the World of Coffe. New York: Abrams, 2015, ISBN 978-1-4197-1921-9.
- Exodus. Cologne: Taschen, 2016. ISBN 978-3-8365-6130-3, (předchozí vydání publikováno pod názvem Migrations)
Ocenění, granty
[editovat | editovat zdroj]- 1982 – Cena W. Eugena Smithe
- 1988 – Cena Ericha Salomona
- 1989 – Hasselblad Award
- 1988, 1986, 1994 – Infinity Awards
- 1985 a 1992 – Cena Oskara Barnacka
- 1994 – Grand Prix national de la photographie
- 1998 – Prince of Asturias Awards, umělecká kategorie[2]
- 1988 – King of Spain International Journalism Award[3]
- 2003 – Ocenění International Award, které udělila Japonská fotografická společnost[4]
- 2007 – M2-El Mundo People’s Choice Award za nejlepší výstavu PhotoEspaña, za cyklus Africa[5]
- 2019 – Peace Prize of the German Book Trade[6]
Výstavy v Česku
[editovat | editovat zdroj]- 2001 Exodus, Výstavní síň Mánes, 7. září – 28. října 2001
- 2005 Workers, kurátor: Lélia Wanick Salgado, Galerie ve vlaku 2005, organizátor Leica Gallery Prague, 2. května – 20. listopadu 2005. Během tohoto období výstava navštívila 11 českých a 12 slovenských měst.[7]
- 2017 Genesis, kurátor: Lélia Wanick Salgado, Letohrádek královny Anny, Pražský hrad, 2. červen – 17. září 2017[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ STAFF, Guardian. Biography: Sebastião Salgado. the Guardian [online]. 2004-09-11 [cit. 2023-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TECNOLOGÍAS, Developed with webControl CMS by Intermark. Sebastião Salgado - Laureates - Princess of Asturias Awards - The Princess of Asturias Foundation. The Princess of Asturias Foundation. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. (anglicky)
- ↑ SL, EuroWeb Media,. Sebastião Salgado, Premio de las Artes 1998 | Turismo Asturias. Turismo Asturias. 2017-01-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. (španělsky) Archivováno 1. 10. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ Photographic Society of Japan Awards [online]. Japonská fotografická společnost [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PUBLICISTA, El. La décima edición de PHotoEspaña finaliza con 600.000 visitantes [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Photographer Sebastiao Salgado wins German peace prize – DW – 10/18/2019. dw.com [online]. [cit. 2023-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sebastião Salgado Workers, Galerie ve vlaku 2005 [online]. Leica Gallery Prague [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15.
- ↑ Sebastião Salgado: Genesis [online]. Prague.eu [cit. 2017-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-09.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sebastião Salgado na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sebastião Salgado
- Amazonas Images Archivováno 28. 2. 2021 na Wayback Machine. Photo agency formed by Salgado and his wife Lélia Wanick.
- Biografie na The Guardian
- „Back to Nature, in Pictures and Action,“ New York Times, 31. května 2009
