Santin Aichel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Santini Aichel)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Santin Aichel
Narození 23. října 1652
Praha
Úmrtí 27. září 1702 (ve věku 49 let)
Praha
Děti Jan Blažej Santini-Aichel
František Santini-Aichel
Rodiče Antonín Aichel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Možná hledáte: Jan Blažej Santini-Aichel.

Santin Aichel (pokřtěn 23. října 1652 Praha[1]:51–5227. září 1702[2]:133 Praha), psán též Eichel, Aychel, Aeuchl, byl český kameník italského původu, otec Jana Blažeje Santini-Aichela.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se Antonínu Aichelovi a Kristýně Ostové v jurisdikci kláštera bl. Anežky na Starém Městě jako jejich nejmladší syn.[1]:51–52[2]:124–125, 131 Při křtu v kostele sv. Jakuba[2]:127 mu byl za kmotra významný italský architekt Carlo Lurago,[2]:131 dalšími svědky byli císařský stavitel Giovanni Battista Ceresola, přísedící nejvyššího purkrabství na Pražském hradě Matěj Valkoun, Jiří Jakub Trautenaer, Helena Bertin a Helena Havlín.[2]:128, 146[1]:51–52

Vyrostl na Starém Městě, kde se také ve zdejším cechu vyučil kameníkem, což dokládala jeho kamenická značka.[1]:52–55[2]:131 Vyučení kameníkem znamenalo pracovní a společenský postup oproti otcově zednictví. V učení se pravděpodobně seznámil se svým celoživotním přítelem Adamem Kulichem, pozdějším staroměstským kamenickým mistrem, se kterým pracoval na řadě největších pražských stavbách poslední čtvrtiny 17. století.[2]:131

Před rokem 1675 získal Santin Aichl práci, nejspíše jako tovaryš, na Hradčanech, tj. v době nástupu arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna a na počátku práce arcibiskupova architekta Jana Baptisty Matheyho.[2]:131 Za prací se přestěhoval, pravděpodobně bydlel v nájmu jednom z malých domků za Jelením příkopem a to do roku 1686.[2]:131

V katedrála sv. Víta se 27. října 1675 oženil s Alžbětou Thimovou († 20. ledna 1701).[2]:131 Z manželství se narodil nejstarší syn Jan Blažej (křest 4. února 1677[2]:125), dcera Alžběta (křtěná 25. září 1678) a František Jakub (rok 1680).[2]:131 V roce 1680 se stal malostranským měšťanem a usadil se na Pohořelci.[2]:131 Pravděpodobně v roce 1685 zde koupil od zedníka Hanse Rössla menší zádušní dům „U Tří hvězd“, později zvaný „U Zlatého pluhu“ (Pohořelec 5); prodej byl vrchností potvrzen v únoru 1686.[2]:131, 148

Zemřel předčasně jako vdovec v roce 1702.[2]:131

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako zručný kameník se Santin Aichl se profesně soustředil na kamenné prvky staveb a od 70. let 17. století nacházel uplatnění na velkých stavbách.[2]:132 Podílel se na realizacích projektů francouzského architekta Jana Baptisty Matheye ve stavební firmě Carla Luraga, např. společně s A. Kulichem na novostavbě křižovnického kostela sv. Františka Sarafinského na Starém Městě (1679–1688), konventu strahovského kláštera (kamenné články pro okna a dveře, sokly, římsy) či v 80. létech na arcibiskupském semináři a nejspíše na kostele sv. Vojtěcha na Starém Městě.[2]:132

Od roku 1690 pracoval i na monumentálním Černínském paláci od Francesca Carattiho, kromě sochařské výzdoby paláce a zahrady připravoval také hlavní portál (není však zřejmé, zda byl dokončen).[2]:133 Podle návrhu Giovanni Battisty Maderny vytvořil epitaf hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta – detaily konzultoval osobně s Matheyem.[2]:132 Pro kostel Povýšení sv. Kříže v Kosmomosích vytvořil v roce 1696 křtitelnici, která se do současnosti nedochovala.[2]:133, 150 Dále realizoval blíže neurčené práce pro křižovníky s červenou hvězdou, malostranské karmelitány, hradčanský palác hraběte Leopolda Trauttsmannsdorfa či dům U Šliků. V roce své smrti pracoval se synem Františkem na novoměstské jezuitské koleji.

Pro rodovou metamorfózu příjmení dochází v literatuře k záměnám se syny a dalšími Santiny. Např. Prokop Toman jej v Novém slovníku československých výtvarných umělců uvádí jako Jana Santina Aichla a mylně mu připisuje štukatérské práce nejspíše Santina Cereghettiho na zámku v Jindřichově Hradci.[2]:132

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HORYNA, Mojmír. Santini : Jan Blažej Santini-Aichel. Vyd. 1.. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1998. 487 stran s. ISBN 8071846643, ISBN 9788071846642. OCLC 42603194 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u KOTRBA, Viktor. Česká barokní gotika. Dílo Jana Santiniho Aichla. Redakce Marie Dulavová, Jitka Javůrková. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 200 s.