Ruská prozatímní vláda

; vlajka	; znak
	Hymna Rabočaja Marseljeza
Geografie	; Mapa Ruska pod kontrolou prozatímní vlády a jí nárokovaných území
	; Mapa Ruska pod kontrolou prozatímní vlády a jí nárokovaných území
Hlavní město	Petrohrad
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Rusové, Ukrajinci, Židé, Bělorusové, Poláci, Němci, Gruzíni, Arméni, Lotyši, Litevci, Estonci, Finové, Švédové, Moldavané, Tataři, Turkmeni, Kazaši, Baškirové a dalších cca 100 národů
Jazyky	ruština
Náboženství	ruské ortodoxní, římskokatolické, luteránské, judaistické, islámské, starověrci, řeckokatolické, buddhismus, přírodní náboženství
	Státní útvar
Státní zřízení	prozatímní vláda
Měna	rubl
	Státní útvary a území
	Ruské impérium
	Ruská republika

Ruská prozatímní vláda byl přechodný správní orgán, který řídil Rusko roku 1917 po odstoupení cara Mikuláše II. za Únorové revoluce až do Říjnové revoluce.

Ruská prozatímní vláda se ustavila na základě mandátů poslední carské Státní dumy. Jejím úkolem bylo dovést zemi do demokratických voleb, ze kterých vzejde nové Ústavodárné shromáždění. Prvním předsedou vlády byl stoupenec konstituční monarchie (tzv. kadet), kníže Georgij Lvov, v červenci jej vystřídal socialista (eser) Alexandr Kerenskij. Vláda sídlila v petrohradském Zimním paláci a 14. září vyhlásila Ruskou republiku. Dne 7. listopadu (25. října juliánského kalendáře) vládu násilím svrhli bolševici, socialističtí radikálové vedení Leninem a Trockým. Svržení prozatímní vlády vedlo k uchopení moci bolševickou komunistickou stranou, občanské válce a později vzniku Sovětského svazu.

Počáteční formace

Když car odstoupil, dvě soupeřící instituce, Duma a Petrohradský sovět soupeřily o vládu. Car Mikuláš II. odstoupil 15. března a jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě.

Počáteční složení Prozatímní vlády:

Funkce	Jméno	Strana
Premiér a ministr vnitra	Georgij Lvov	Kadet
Ministr zahraničí	Pavel Miljukov	Kadet
Ministr války	Alexandr Gučkov	Okťabrista
Ministr dopravy	Nikolaj Někrasov	Kadet
Ministr průmyslu a obchodu	Alexandr Konovalov	Pokrokář
Ministr spravedlnosti	Alexandr Kerenskij	Eser
Ministr financí	Michail Těreščenko	Bezpartijní
Ministr školství	Andrej Manujlov	Kadet
Ministr zemědělství	Andrej Šingarev	Kadet
Oberprokurátor nejsvětějšího synodu	Vladimir Lvov	Pokrokář

Dubnová krize a první koaliční vláda

Dne 18. dubna slíbil ministr zahraničí Pavel Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a vojáků, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál Lavr Kornilov chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl.

Prozatímní vláda nakonec přijala rezignaci Miljukova a Gučkova a k vládě bylo připojeno několik nových ministerstev.

Složení první koaliční vlády:

Funkce	Jméno	Strana
Premiér a ministr vnitra	Georgij Lvov	Kadet
Ministr zahraničí	Michail Těreščenko	Bezpartijní
Ministr války	Alexandr Kerenskij	Eser
Ministr dopravy	Nikolaj Někrasov	Kadet
Ministr průmyslu a obchodu	Alexandr Konovalov	Pokrokář
Ministr spravedlnosti	Pavel Perevezev	Eser
Ministr financí	Andrej Šingarev	Kadet
Ministr školství	Andrej Manujlov	Kadet
Ministr zemědělství	Viktor Černov	Eser
Ministr pracovní síly	Matvej Skobelev	Menševik
Ministr stravy	Alexej Pešechnov	Národní socialista
Ministr pošty a telegrafů	Iraklij Cereteli	Menševik
Oberprokurátor nejsvětějšího synodu	Vladimir Lvov	Pokrokář

Červencová krize a druhá koaliční vláda

Červencová krize trvala 16. až 20. července, kdy se vojáci a tovární dělníci i dělnice vzbouřili proti prozatímní vládě. Z této revolty byli dlouho obviňováni bolševici, jejich vůdce Vladimir Lenin se tak musel skrývat.

Krize nakonec vyvrcholila odstoupením Georgije Lvova z postu premiéra. Jeho nástupce se stal ministr války Alexandr Kerenskij.

Druhá koalice:

Funkce	Jméno	Strana
Premiér a ministr války	Alexandr Kerenskij	Eser
Náměstek premiéra a ministr financí	Nikolaj Někrasov	Kadet
Ministr vnitra	Nikolaj Avksentjev	Eser
Ministr dopravy	Pjotr Jurenev	Kadet
Ministr průmyslu a obchodu	Sergej Prokopovič	Bezpartijní
Ministr spravedlnosti	Alexandr Zarudnij	Národní socialista
Ministr financí	Andrej Šingarev	Kadet
Ministr školství	Sergej Oldenburg	Kadet
Ministr zemědělství	Viktor Černov	Eser
Ministr pracovní síly	Matvej Skobelev	Menševik
Ministr jídla	Alexej Pešechnov	Národní socialista
Ministr zdravotnictví	Ivan Jefremov	Pokrokář
Ministr pošty a telegrafů	Alexej Nikitin	Menševik
Oberprokurátor nejsvětějšího synodu	Vladimir Lvov	Pokrokář

Třetí koalice:

Funkce	Jméno	Strana
Premiér a ministr války	Alexandr Kerenskij	Eser
Náměstek premiéra a ministr průmyslu a obchodu	Alexandr Konovalov	Bezpartijní
Ministr vnitra a pošty a telegrafů	Alexej Nikitin	Menševik
Ministr zahraničí	Michail Těreščenko	Bezpartijní
Ministr války	Alexandr Verchovskij	Bezpartijní
Ministr námořnictva	Dmitrij Verderevskij	Bezpartijní
Ministr spravedlnosti	Pavel Maljantovič	Menševik
Ministr financí	Michail Bernackij	Bezpartijní
Ministr dopravy	Alexandr Liverovskij	Bezpartijní
Ministr školství	Sergej Salazkin	Bezpartijní
Ministr zemědělství	Semjon Maslov	Eser
Ministr pracovní síly	Kuzma Gvozdev	Menševik
Ministr jídla	Sergej Prokopovič	Bezpartijní
Ministr zdravotnictví	Nikolaj Kiškin	Kadet
Ministr pošty a telegrafů	Alexej Nikitin	Menševik
Ministr náboženství	Anton Kartašev	Kadet

Kornilovův puč

Generál Kornilov byl přesvědčen, že prozatímní vláda musí být reorganizována. V září prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradu a reorganizovat vládu. Kerenskij v tom viděl pokus o puč a Kornilova propustil. Po zhroucení puče byl Kornilov zatčen a uvězněn v Bychově.

Říjnová revoluce

Jelikož žádná vláda nebyla schopna ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu veřejnosti. Jedním z nejpopulárnějších se kromě Lenina stal Lev Trockij, který se k bolševikům připojil v létě.

Revoluce začala 7. listopadu, což je 25. října dle starého, pravoslavného kalendáře - odtud označení říjnová. Tehdy nechal bolševik Vladimir Antonov-Ovsejenko vystřelit z křižníku Aurora salvu slepých nábojů. To byl signál pro Rudé gardy, které vtrhly do Zimního paláce. Kerenskij mezitím uprchl z města. Revolucí skončila úloha Prozatímní vlády, jejíž členové byli zatčeni.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian Provisional Government na anglické Wikipedii.

↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 30–32.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruská prozatímní vláda na Wikimedia Commons

[pacner30-1] PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 30–32.

[1]