Vladimir Antonov-Ovsejenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Antonov-Ovsejenko
Antonov-Ovseenko.jpg
Narození 9. března 1883
Černihiv
Úmrtí 10. února 1938 (ve věku 54 let)
Moskva
Alma mater Владимирское военное училище
Ocenění Řád rudého praporu
Politická strana Menševici
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Antonov-Ovsejenko s rodinou v Praze

Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko (rusky Владимир Александрович Антонов-Овсеенко, ukrajinsky Володимир Антонов-Овсєєнко); * 9. březnajul./ 21. března 1883greg., Černigov, Ruské impérium), popravený byl 10. února 1938, Moskva, SSSR. Byl to prominentní sovětský bolševický vůdce a diplomat. Jeho synem byl ruský historik a publicista Anton Antonov-Ovsejenko.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko se narodil 9. (21.) března 1883, v Černigově v rodině důstojníka.

V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do menševické frakce. Během revoluce roku 1905 vedl povstání v Novo-Alexandrii v Polsku a Sevastopolu na Krymu. Následně byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek mu byl nakonec změněn na dvacet let exilu na Sibiři. Brzy však unikl a roku 1910 emigroval do Paříže.

Brzy po vypuknutí první světové války Antonov-Ovsejenko proti tomuto konfliktu protestoval. Roku 1917 se připojil k bolševikům, s falešným pasem se v roce 1917 vrátil do Ruska a převzal významnou úlohu v říjnové revoluci, kdy zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác a nechal zatknout členy prozatímní vlády.

Po revoluci byl zvolen do Vojenského výboru a brzy poté působil v rudé armádě. V prosinci roku 1917 se stal vůdcem Rudé armády na Ukrajině, kde bojoval proti povstání carského generála Kaledina, a v jižním Rusku. Rudá armáda následovně pod jeho velením vstoupila do Charkova. V letech 1918–1919 dohlížel na porážku ukrajinských nacionalistů, bělogvardějců a utváření ukrajinské SSR.

Do konce ruské občanské války byl starostou Tambova, kde roku 1921 spolu s Michailem Tuchačevským brutálně potlačil povstání proti bolševické vládě. V roce 1920 byl blízkým spojencem Lva Trockého v sovětské vládě, což se mu později stalo osudným.

V letech 1922–1924 byl náčelníkem politické správy revoluční vojenské rady. V letech 1924-1928 byl vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, v letech 1928-1930 v Litvě a v roce 1930 v Polsku. V letech 1930 – 1937 pracoval na různých pozicích týkajících se jurisprudence včetně státního zástupce RSFSR (1934) a lidového komisaře spravedlnosti RSFSR (srpen-říjen 1937). Během španělské občanské války byl Antonov-Ovsejenko sovětským generálním konzulem v Barceloně (1936-1937), kde podporoval španělskou republikánskou vládu a komunistické složky zásoboval zbraněmi.

V srpnu 1937 byl Antonov-Ovsejenko povolán do Moskvy, kde Stalinovi referoval o událostech ve Španělsku. Po měsíci bez práce se v září 1937 stal lidovým komisařem pro justici. V říjnu 1937 byl Antonov – Ovsejenko, nový komisař spravedlnosti Ruské federace, zatčen. 8. února 1938 byl odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února 1938 byl zastřelen na polygonu Kommunarka.

25. února 1956 byl Antonov-Ovsejenko Nikitou Chruščovem rehabilitován.

V roce 1958 vyšel v nakladatelství překlad jeho knihy pod názvem: V revoluci. Je to vzpomínková práce aktivního účastníka Říjnové revoluce, která je podložená bohatým dokumentárním materiálem, líčí s barvitými podrobnostmi revoluční vření mezi baltickým námořnictvem, činnost vojenského revolučního výboru a průběh vojenských revolučních akcí až do dobytí Zimního paláce.

Antonov-Ovsejenko byl jako obchodní přidělenec v Praze reprezentantem SSSR v letech, kdy Československo ještě neuznávalo existenci Sovětského svazu.[1] Jak vzpomínal jeho syn Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko, v Praze bydleli ve vile Tereza a jezdili rolls-roycem nejen po Praze, ale po celém Česku a také Slovensku.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Антонов-Овсеенко, Владимир Александрович na ruské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Antonov-Ovsejenko, Vladimir Alexandrovič. In kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha : Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1, s. 195.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GOLGO, Fabiano; SMÍŠEK, Jan; KOTRBA, Štěpán. Kde jste, mladí bojovníci? Revoluce čeká!. Britské listy [online].  [cit. 2014-04-22]. Dostupné online.  
  2. Prožil třináct hrůzných let v gulagu, miliony obětí teď připomíná Rusům. idnes.cz [online].  [cit. 2014-04-22]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]