Rudolf Czernin-Morzin
| Rudolf hrabě Czernin-Morzin | |
|---|---|
| Narození | 8. ledna 1855 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. září 1927 (ve věku 72 let) Vrchlabí  Československo |
| Místo pohřbení | Zámecká kaple Morzinů ve Vrchlabí |
| Povolání | velkostatkář a politik |
| Choť |
|
| Děti | Marie Aloisie Černínová z Chudenic[1] Rudolf Černín z Chudenic a Morzinu[1] Artur Černín z Chudenic[1] František Černín z Chudenic[1] Karel Maria Josef Černín z Chudenic[1] Ida Černínová z Chudenic[1] … více na Wikidatech |
| Rodiče | Heřman Černín z Chudenic[1] a Aloisie z Morzinu[1] |
| Příbuzní | tchán: August Fries (1841–1918) |
| Funkce | člen Panské sněmovny (od 1905) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rudolf hrabě Černín z Chudenic a Morzinu (německy Rudolf Graf Czernin-Morzin; 8. ledna 1855 Praha – 5. září 1927 Vrchlabí) byl český šlechtic a velkostatkář, dědičný člen rakouské Panské sněmovny. Po matce byl dědicem majetku vymřelého rodu Morzinů, další statky zdědil po otci. V Krkonoších a v západních Čechách mu patřilo přibližně 20 000 hektarů půdy. Od roku 1908 užíval příjmení Czernin-Morzin.
Životopis
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Pocházel z jindřichohradecké linie starého českého rodu Černínů z Chudenic, byl jediným synem hraběte Heřmana Zdenka Černína (1819–1892). Matka Aloisie, rozená Morzinová (1832–1907), byla univerzální dědičkou vymřelého rodu Morzinů (1881) a položila majetkové základy pro založení nové alianční rodové linie.
Rudolf vystudoval práva na Karlově univerzitě, ale veřejného života se příliš neúčastnil. V mládí pobýval na zámku v Benešově nad Ploučnicí, který mu matka koupila jako svatební dar. Krátce sloužil v armádě, v níž dosáhl hodnosti kapitána, v roce 1881 byl jmenován c.k. komořím a v roce 1917 c.k. tajným radou. V roce 1905 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a o sedm let později mu bylo potvrzeno dědičné členství.
Věnoval se mimo jiné otázkám stavby železnic; byl považován za odborníka a publikoval na to téma několik textů v němčině.[2]
Po otci zdědil v roce 1892 velkostatek Stružná (dříve Kysibel) v západních Čechách, po smrti matky převzal v roce 1907 dědictví Morzinů. Jednalo se o rozsáhlé velkostatky v Krkonoších, Vrchlabí a Horní Maršov, k nimž patřilo přes 17 000 hektarů půdy, převážně lesních porostů. Součástí dědictví byl také Morzinský palác v Praze, prodaný v roce 1925 Rumunsku (od té doby je zde rumunské velvyslanectví).
Po smrti své matky Rudolf Czernin požádal o spojení jmen a erbů Černínů a Morzinů, diplom na jméno Czernin-Morzin (respektive Czernin von Chudenitz und Morzin) byl vydán v roce 1908 (s podmínkou, že pokud by jeho dědicové převzali majetek hlavní jindřichohradecké linie, nesmějí nadále používat jméno Morzin).
Správa velkostatků přinesla četné potíže po zániku monarchie a během pozemkové reformy. Problémy měl Rudolf Czernin také s československou armádou, která požadovala přístup do pohraničních lesů v Krkonoších.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]
Poprvé se oženil v Praze v roce 1878 s hraběnkou Emmou Orsini-Rosenbergovou (1858–1905), dámou Řádu hvězdového kříže. Druhý sňatek slavil v roce 1907 na zámku Černá Hora s hraběnkou Terezií Friesovou (1874–1946), c. k. palácovou dámou. Z prvního manželství měl sedm dětí, které se narodily v Praze a na zámcích v Benešově nad Ploučnicí a Horním Maršově.[3] Dědicem velkostatku Vrchlabí byl nejstarší syn Rudolf (1881–1928). Nejmladší syn Evžen Alfons (1892–1955) byl adoptován Františkem Czerninem z jindřichohradecké linie a v roce 1932 převzal rozsáhlé statky v jižních a severních Čechách (Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Petrohrad, Chudenice atd.)
Rudolfova sestra Filipína Terezie (1858–1937) se provdala za hraběte Karla Buquoye (1854–1911), dlouholetého poslance českého zemského sněmu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HOŘEJŠ, Miloš: Mezi dvěma světy. Proměny národnostní identity rodiny Czernin-Morzinů v první polovině 20. století in: Securitas imperii 30, Ústav pro studium totalitních režimů; 01/2017; s. 12–35 dostupné online
- POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 118–126 ISBN 978-80-85955-39-2
- PROCHÁZKA, Johann F.: Topographisch-Statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 83–86 dostupné online
