V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Richard Lauda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Richard Lauda
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Narození 3. ledna 1873
Jistebnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. července 1929 (ve věku 56 let)
Tábor
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, grafik
Manžel(ka) Marie Školaudyová
Podpis Richard Lauda - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Bohuš Lauda
syn Bořivoj Lauda

Richard Lauda (3. ledna 1873, Jistebnice[1]24. července 1929, Tábor) byl český malířgrafik, jihočeský umělec, zanícený demokrat a kulturně činný člověk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Syn jistebnického koželuha a barvíře[1] studoval na gymnáziu v Táboře, učil se také kupcem. V letech 18951901 absolvoval pražskou Akademii u profesora Maxe Pirnera, stejně jako Laudův vrstevník a kolega Max Švabinský.

Po návratu (1901) do rodné obce cestoval na Jadran a do Itálie a v roce 1904 odjel do Mnichova, kde se zdokonalil v litografii. Dále studoval, v roce 1911 pobýval tři měsíce v Paříži, u světově známého grafika profesora T. F. Šimona si zdokonaloval své leptařské postupy.

V roce 1916 nebo 1917 nastoupil k 75. pluku v Jindřichově Hradci.[2] Zde v posádkovém kostele sv. Jana se podílel na restaurování fresek.

V roce 1919 se v Jindřichově Hradci oženil s o 19 let mladší Marií Školaudyovou.[2], která odtud pocházela. V roce 1922 se jim narodil syn Bořivoj Lauda. Bratr Richarda Bohuš Lauda (1883-1918) je znám jako sochař.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První vystoupení grafika bylo v publikacích z roku 19031907Radosti mladých a Rodiče a děti (vydala Česká grafická unie). V roce 1919 vyšel Laudův cyklus leptů Jihočeské motivy (nakladatelství F. Topiče). V Paříži vytvořil v Louvru 19 kopií obrazů starých mistrů, doma mnoho samostatných grafických listů (např. Starci, Rozsévač1919, Čtenářka1925) a v roce 1924 cyklus leptů Tábor; posledním grafickým dílem byla série leptů Stavba mostu v Bechyni (z let 19261928). Lauda je také znám jako autor ve své době oblíbených školních obrazů – nástěnných litografií (známé Čtvero ročních období) a ilustrátor knih. V jeho působivém díle je zachycen krásný kraj Jistebnicka a Táborska. „Mám svůj kraj rád a nesmírně rád mám hemžení našeho rolnického lidu ve volné přírodě…,“ řekl ve svém vyznání sám Lauda.

Richard Lauda od roku 1925 žil v Táboře a významně se zde podílel na kulturním a společenském životě. Jako jeden z organizátorů velké „Jihočeské výstavy“ – v létě 1929 v Táboře – obětavě zachraňoval exponáty, když smršť a bouře 4. července ničila pavilony na břehu Jordánu. Zde vyčerpán prochladl a za tři týdny zemřel na zápal plic.

Pamětní deska malíře Richarda Laudy na jistebnické sokolovně
  • Lauda byl členem:
    • Sdružení výtvarných umělců Mánes, 1898—1929 [3]
    • Sdružení českých umělců grafiků Hollar
    • Sdružení jihočeských výtvarníků (čestný člen)
  • Knížka Radosti malých (1903): Lauda se při její tvorbě inspiroval anglickými obrázkovými knihami, ale zvolil ryze českou variantu – podle svých vzpomínek vytvořil 24 obrázků dětského života v proměnách ročních dob (v krajině Jistebnicka) a doprovodil je lidovými říkadly K. J. Erbena a dalšími ze svých poznámek. Knížka vyšla ve 4. vydání (reprintu) v nakladatelství Paseka (Praha a Litomyšl) roku 1996.

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Táborská ulice ve vilové čtvrti pod Kotnovem nese jeho jméno. V Jistebnici byla 29. listopadu 1980 (v „zámečku“ na náměstí) otevřena „Pamětní síň Richarda Laudy“; umělce, který jako jeden z prvých měl odvahu se plně věnovat životní tematice svého rodného kraje. Je zde stálá výstava z jeho díla.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu (1. zdola) – uvedeno druhé křestní jméno Augustin, z církve vystoupil v srpnu 1919
  2. a b Tatínka zachránil za války před frontou malířský talent [online]. denik.cz, 2014-04-27 [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. 
  3. Historický seznam členů SVU Mánes

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Luboš Hlaváček: František Peterka, str. 5–6, vyd. 1988
  • Jihočeský lidový kalendář, 2008, str. 28, ISBN 978-80-86266-00-8
  • Encyklopedie Diderot, 2002
  • Encyklopedický slovník Academia, 3. díl

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]