V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Richard Lauda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richard Lauda
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Narození3. ledna 1873
Jistebnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. července 1929 (ve věku 56 let)
Tábor
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, grafik
Manžel(ka)Marie Školaudyová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Antonín Lauda
bratr Bohuš Lauda
syn Bořivoj Lauda
syn Jaromír Lauda

Richard Lauda (3. ledna 1873, Jistebnice[1]24. července 1929, Tábor[2]) byl jihočeský malířgrafik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rod Laudů založil v Jistebnici jeho děd Jakub[1], barvířský mistr, který byl malířem-samoukem a příznivcem radikálního demokrata Alfonse Šťastného z Padařova. Spolu s ním náležel k zakladatelům Čtenářsko ochotnického spolku v Jistebnici. Pro původní dřevěný kostelík sv. Máří Magdalény na návrší Vyšehrad nad Jistebnicí vymaloval na kazatelnu postavy svatých evangelistů, které byly po rozebrání kazatelny uloženy na římskokatolickém děkanství v Jistebnici.

Richard Lauda se narodil v rodině koželuha a bývalého starosty Augustina a jeho manželky Antonie, rozené Honsové, kteří byli též horlivými členy Čtenářsko ochotnického spolku. Richard měl dva mladší bratry, Antonín působil jako učitel, Bohuš Lauda (1883-1918) je znám jako talentovaný sochař, předčasně zemřelý v 1.světové válce. Richard studoval na gymnáziu v Táboře, učil se také kupcem u obchodníka Schattingera v Mladé Vožici. Ten byl osvíceným vlastencem, půjčoval svému učni časopis Zlatá Praha a v roce 1891 jej dokonce vzal do Prahy na Průmyslovou výstavu. Otevřel mu tak pohled na úplně nový svět a vzbudil v něm touhu stát se malířem. V letech 1895 až 1901 absolvoval u profesora Maxe Pirnera speciální školu figurální a žánrové malby na pražské Akademii výtvarných umění.

Po návratu (1901) do rodné obce cestoval na Jadran, do Itálie a v roce 1904 odjel díky Hlávkovu stipendiu do Mnichova, kde se studiem u Moritze Heymanna zdokonalil v barevné litografii. V roce 1911 pobýval tři měsíce v Paříži, tam se u světově známého grafika profesora T. F. Šimona učil technice leptu a v Louvru vytvořil 19 kopií obrazů starých mistrů. Ze všech svých cest se vždy vracel k rodině do Jistebnice, kde navazoval na kulturní tradice svého rodu. Byl aktivním členem Čtenářsko ochotnického spolku jako herec a režisér, v roce 1910 se podílel na založení tělocvičné jednoty Sokol v Jistebnici. Pro loutkové divadlo Sokola navrhl a s pomocí dalších členů spolku realizoval scénu, loutky i dekorace divadélka. Jejich originály jsou dnes uloženy v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi. V jistebnickém kostele svatého Michala je nad vítězným obloukem zavěšen krucifix byzantského typu, který vytvořil v roce 1901 po návratu ze studijní cesty do Itálie a chrámu jej věnoval. V úředních místnostech jistebnické radnice je umístěna řada Laudových děl, která věnoval městu při přesídlení z Jistebnice do Tábora.

V roce 1916 nebo 1917 narukoval k 75. pluku v Jindřichově Hradci, kde se v posádkovém kostele sv. Jana podílel na restaurování fresek[3].

Richard Lauda žil od roku 1925 v Táboře a významně se zde podílel na kulturním a společenském životě. Zemřel v létě roku 1929 po té, co jako spoluorganizátor velké "Jihočeské výstavy" v Táboře obětavě zachraňoval exponáty v pavilonech na břehu rybníka Jordán, poničené bouří a větrnou smrští. Vyčerpán prochladl, dostal zápal plic, na který za tři týdny zemřel.[2]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Během pobytu v Jindřichově Hradci se seznámil a 25. října 1919 zde oženil (civilní sňatek) s o 19 let mladší Marií Školaudyovou.[4] V roce 1922 se jim narodil syn Bořivoj Lauda, pozdější grafik, scénograf, kostýmní výtvarník a v letech 1970 - 1986 rovněž ředitel Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Po dvou letech pak přišel na svět druhý syn Jaromír Lauda, grafik, kaligraf, restaurátor starých rukopisů a autor jejich faksimile.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Laudovo niterné sepětí s rodným krajem, láska k přírodě a lidu Jistebnicka se projevovaly v celém jeho díle, malířském i grafickém. Umělecký úspěch přinesly hned v roce 1903 jeho první ilustrace a částečně i texty knihy Radosti malých. Lauda se při její tvorbě inspiroval anglickými obrázkovými knihami, ale zvolil ryze českou variantu – podle svých vzpomínek vytvořil 24 obrázků dětského života v proměnách ročních dob (v krajině Jistebnicka) a doprovodil je lidovými říkadly Karla Jaromíra Erbena a Františka Bartoše. Knížka vyšla ve 4. vydání (reprintu) v nakladatelství Paseka (Praha a Litomyšl) roku 1996. Obdobně vytvořil v létech19031907 knihy pro nejmenší Z přírody a "Rodiče a děti" (vydala Česká grafická unie). Druhá kniha Z přírody vznikla 1906, byla však vydána nákladem Dědictví Komenského1914, Rodiče a děti byly poškozeny nekvalitním tiskem autorových litografií. V závěrečném období své tvorby vytvořil ještě v roce 1924 knihu "Veselé prázdniny", s tématem her a obyčejů venkovských dětí v krajině rodného Jistebnicka. Knihy pro děti na počátku 20. století vznikaly pod vlivem hnutí za krásnou knihu a za estetickou výchovu mládeže, inspirovaného anglickými umělci. Jejich vydávání bylo v té době neatraktivní, bez ekonomického efektu, proto lze Laudovu snahu o vytvoření komplexního uměleckého díla od obálky po psané písmo věnované jen dětem považovat za činnost průkopnickou. Na základě předchozích úspěchů byl vyzván ke spolupráci na projektu vytvoření školních obrazů k názornému vyučování. Mezi lety 1905 - 1907 tak vznikly nástěnné litografie (známé Čtvero ročních období) Odlet ptactva, Jarní setí a vláčení, Mlýn na potoce ad., které spolu s knižními ilustracemi potvrzují, že Lauda patřil tehdy k předním ilustrátorům a zásadně ovlivnil a posunul ke světovosti moderní českou ilustraci. Jeho první samostatná výstava proběhla v pražském Topičově salónu roku 1908. Volnou grafickou tvorbou, zejména technikou leptu, se zabýval až do konce svého života. V roce 1919 vyšel jeho cyklus leptů Jihočeské motivy (nakladatelství F. Topiče), dále mnoho samostatných grafických listů (např. Starci, Rozsévač1919, Čtenářka1925) a v roce 1924 cyklus leptů Tábor; posledním grafickým dílem byla série leptů Stavba mostu v Bechyni (z let 19261928).

V jeho tvorbě malířské se střídají motivy krajinářské i figurální. Dojmy získané v krajině a mezi lidem rodného kraje vyjádřil monumentálně v plátnech Sbírání kamene, Letní večer, Beseda na mostě, Dobývání brambor z let 1908 - 1910, další Ledaři, Stavění tarasu, Hrabačky, Plení vznikly v letech 1913 - 1916. Od počátku byl dobrým portrétistou, půvabný je Portrét děvčátka (1899), významné jsou Podobizna matky (1905), skupinový portrét Maloměstská společnost (1910) a portréty Alfonse Šťastného (1911 olej a 1919 lept).

„Mám svůj kraj rád a nesmírně rád mám hemžení našeho rolnického lidu ve volné přírodě…,“ řekl ve svém vyznání.

Richard Lauda a jeho dílo patří v českém výtvarném umění do generace devadesátých let 19. století, která v něm aktivně vystupovala až do poloviny století dvacátého. Patřili k ní Jan Preisler, Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, Max Švabinský, František Bílek a nejbližší přátelé, Hugo Boettinger a T. F. Šimon.

Pamětní deska malíře Richarda Laudy na jistebnické sokolovně

Společenské aktivity a zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Táborská ulice ve vilové čtvrti pod Kotnovem nese jeho jméno. 29. listopadu 1980 byla z iniciativy Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou spolu s Husitským muzeem v Táboře a péčí obce Jistebnice otevřena v „zámečku“ na náměstí Pamětní síň Richarda Laudy. Obsahuje stálou expozici dějin Jistebnice a umělcova díla, které se příležitostně obměňují.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu (1. zdola) – uvedeno druhé křestní jméno Augustin, z církve vystoupil v srpnu 1919
  2. a b Matrika zemřelých Tábor (civilní), 1924-1936, snímek 31 [online]. SOA Třeboň [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. 
  3. Tatínka zachránil za války před frontou malířský talent. Českobudějovický deník. 2014-04-27. 
  4. Matrika oddaných (civilní), Jindřichův Hradec 1871-1925, snímek 4 [online]. SOA Třeboň [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. 
  5. Historický seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Kurzweilová: Richard Lauda, Nakladatelství čs. výtvarných umělců, Praha 1964
  • Věra Laudová: Richard Lauda, Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1983, 43-013-83
  • Blanka Stehlíková: Radosti malých, Ilustrace pro děti. Výstavní katalog ke 110.výročí narození umělce, Alšova jihočeská galerie 1983
  • Bořivoj Lauda: Richard Lauda a Jistebnice. Pamětní síň Richarda Laudy v Jistebnici, Jistebnice
  • Hana Dobešová: Richard Lauda. Katalog výstavy. Okresní muzeum v Jindřichově Hradci, 2000
  • Luboš Hlaváček: František Peterka, str. 5–6, vyd. 1988
  • Jihočeský lidový kalendář, 2008, str. 28, ISBN 978-80-86266-00-8
  • Encyklopedie Diderot, 2002
  • Encyklopedický slovník Academia, 3. díl

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]