V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Richard Lauda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richard Lauda
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Narození 3. ledna 1873
Jistebnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. července 1929 (ve věku 56 let)
Tábor
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, grafik
Manžel(ka) Marie Školaudyová
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratři Antonín a Bohuš Lauda
synové Bořivoj Lauda a Jaromír Lauda

Richard Lauda (3. ledna 1873, Jistebnice[1]24. července 1929, Tábor) byl český malířgrafik, jihočeský umělec, organicky spojený s Jistebnicí a Jistebnickem, zanícený demokrat a kulturně činný člověk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rod Laudů založil v Jistebnici jeho děd Jakub[1], barvířský mistr, který byl malířem-samoukem a příznivcem radikálního demokrata Alfonse Šťastného z Padařova. Spolu s ním náležel k zakladatelům Čtenářsko ochotnického spolku v Jistebnici. Pro původní dřevěný kostelík sv. Máří Magdalény na návrší Vyšehrad nad Jistebnicí vymaloval na kazatelnu postavy svatých evangelistů, které byly po rozebrání kazatelny uloženy na římskokatolickém děkanství v Jistebnici.

Richard se narodil v rodině koželuha a bývalého starosty Augustina a jeho manželky Antonie, rozené Honsové, kteří byli též horlivými členy Čtenářsko ochotnického spolku. Richard měl dva mladší bratry, Antonín působil jako učitel, Bohuš Lauda (1883-1918) je znám jako talentovaný sochař, předčasně zemřelý v 1.světové válce. Richard studoval na gymnáziu v Táboře, učil se také kupcem u obchodníka Schattingera v Mladé Vožici. Ten byl osvíceným vlastencem, půjčoval svému učni časopis Zlatá Praha a v roce 1891 jej dokonce vzal do Prahy na Průmyslovou výstavu. Otevřel mu tak pohled na úplně nový svět a vzbudil v něm touhu stát se malířem. V letech 18951901 absolvoval u profesora Maxe Pirnera speciální školu figurální a žánrové malby na pražské Akademii výtvarných umění.

Po návratu (1901) do rodné obce cestoval na Jadran, do Itálie a v roce 1904 odjel díky Hlávkovu stipendiu do Mnichova, kde se studiem u Moritze Heymanna zdokonalil v barevné litografii. V roce 1911 pobýval tři měsíce v Paříži, tam se u světově známého grafika profesora T. F. Šimona učil technice leptu a v Louvru vytvořil 19 kopií obrazů starých mistrů. Ze všech svých cest se vždy vracel k rodině do Jistebnice, kde navazoval na kulturní tradice svého rodu. Byl aktivním členem Čtenářsko ochotnického spolku jako herec a režisér, v roce 1910 se podílel na založení tělocvičné jednoty Sokol v Jistebnici. Pro loutkové divadlo Sokola navrhl a s pomocí dalších členů spolku realizoval scénu, loutky i dekorace divadélka. Jejich originály jsou dnes uloženy v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi. V jistebnickém kostele svatého Michala je nad vítězným obloukem zavěšen krucifix byzantského typu, který vytvořil v roce 1901 po návratu ze studijní cesty do Itálie a chrámu jej věnoval. V úředních místnostech jistebnické radnice je umístěna řada Laudových děl, která věnoval městu při přesídlení z Jistebnice do Tábora.

V roce 1916 nebo 1917 narukoval k 75. pluku v Jindřichově Hradci,kde se v posádkovém kostele sv. Jana podílel na restaurování fresek. Tam se též seznámil a v roce 1919 oženil s o 19 let mladší Marií Školaudyovou. V roce 1922 se jim narodil syn Bořivoj Lauda, pozdější malíř, grafik a v letech 1970 - 1986 rovněž ředitel Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Po dvou letech pak přišel na svět druhý syn Jaromír Lauda, grafik, restaurátor, scénograf a kostýmní výtvarník.

Richard Lauda od roku 1925 žil v Táboře a významně se zde podílel na kulturním a společenském životě. Zemřel v létě roku 1929 po té, co jako spoluorganizátor velké "Jihočeské výstavy" v Táboře obětavě zachraňoval exponáty v pavilonech na břehu rybníka Jordán, poničené bouří a větrnou smrští. Vyčerpán prochladl, dostal zápal plic a za tři týdny zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Laudovo niterné sepjetí s rodným krajem, láska k přírodě a lidu Jistebnicka se projevovaly v celém jeho díle, malířském i grafickém. Umělecký úspěch přinesly hned v roce 1903 jeho první ilustrace a částečně i texty knihy "Radosti malých". Lauda se při její tvorbě inspiroval anglickými obrázkovými knihami, ale zvolil ryze českou variantu – podle svých vzpomínek vytvořil 24 obrázků dětského života v proměnách ročních dob (v krajině Jistebnicka) a doprovodil je lidovými říkadly Karla Jaromíra Erbena a Františka Bartoše. Knížka vyšla ve 4. vydání (reprintu) v nakladatelství Paseka (Praha a Litomyšl) roku 1996. Obdobně vytvořil v létech19031907 knihy pro nejmenší "Z přírody" a "Rodiče a děti" (vydala Česká grafická unie). Druhá kniha Z přírody vznikla 1906, byla však vydána nákladem Dědictví Komenského1914, Rodiče a děti byly poškozeny nekvalitním tiskem autorových litografií. V závěrečném období své tvorby vytvořil ještě v roce 1924 knihu "Veselé prázdniny", s tématem her a obyčejů venkovských dětí v krajině rodného Jistebnicka. Knihy pro děti na počátku 20.století vznikaly pod vlivem hnutí za krásnou knihu a za estetickou výchovu mládeže, inspirovaného anglickými umělci. Jejich vydávání bylo v té době neatraktivní, bez ekonomického efektu, proto lze Laudovu snahu o vytvoření komplexního uměleckého díla od obálky po psané písmo věnované jen dětem považovat za činnost průkopnickou. Na základě předchozích úspěchů byl vyzván ke spolupráci na projektu vytvoření školních obrazů k názornému vyučování. Mezi lety 1905 - 1907 tak vznikly nástěnné litografie (známé Čtvero ročních období) Odlet ptactva, Jarní setí a vláčení, Mlýn na potoce ad., které spolu s knižními ilustracemi potvrzují, že Lauda patřil tehdy k předním ilustrátorům a zásadně ovlivnil a posunul ke světovosti moderní českou ilustraci. Jeho první samostatná výstava proběhla v pražském Topičově salónu roku 1908. Volnou grafickou tvorbou, zejména technikou leptu, se zabýval až do konce svého života. V roce 1919 vyšel jeho cyklus leptů Jihočeské motivy (nakladatelství F. Topiče), dále mnoho samostatných grafických listů (např. Starci, Rozsévač1919, Čtenářka1925) a v roce 1924 cyklus leptů Tábor; posledním grafickým dílem byla série leptů Stavba mostu v Bechyni (z let 19261928).

V jeho tvorbě malířské se střídají motivy krajinářské i figurální. Dojmy získané v krajině a mezi lidem rodného kraje vyjádřil monumentálně v plátnech Sbírání kamene, Letní večer, Beseda na mostě, Dobývání brambor z let 1908 - 1910, další Ledaři, Stavění tarasu, Hrabačky, Plení vznikly v letech 1913 - 1916. Od počátku byl dobrým portrétistou, půvabný je Portrét děvčátka (1899), významné jsou Podobizna matky (1905), skupinový portrét Maloměstská společnost (1910) a portréty Alfonse Šťastného (1911 olej a 1919 lept).

„Mám svůj kraj rád a nesmírně rád mám hemžení našeho rolnického lidu ve volné přírodě…,“ řekl ve svém vyznání.

Richard Lauda a jeho dílo patří v českém výtvarném umění mezi generaci devadesátých let 19.století, která v něm aktivně vystupovala až do poloviny století dvacátého. Patřily k ní Jan Preisler, Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, Max Švabinský, krajan František Bílek a přátelé nejbližší, Hugo Boettinger a T.F.Šimon.

Pamětní deska malíře Richarda Laudy na jistebnické sokolovně

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Táborská ulice ve vilové čtvrti pod Kotnovem nese jeho jméno. 29. listopadu 1980 byla z iniciativy Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou spolu s Husitským muzeem v Táboře a péčí obce Jistebnice otevřena v „zámečku“ na náměstí Pamětní síň Richarda Laudy. Obsahuje stálou expozici dějin Jistebnice a umělcova díla, které se příležitostně obměňují.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu (1. zdola) – uvedeno druhé křestní jméno Augustin, z církve vystoupil v srpnu 1919
  2. Historický seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Kurzweilová: Richard Lauda, Nakladatelství čs. výtvarných umělců, Praha 1964
  • Věra Laudová: Richard Lauda, Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1983, 43-013-83
  • Blanka Stehlíková: Radosti malých, Ilustrace pro děti. Výstavní katalog ke 110.výročí narození umělce, Alšova jihočeská galerie 1983
  • Bořivoj Lauda: Richard Lauda a Jistebnice. Pamětní síň Richarda Laudy v Jistebnici, Jistebnice
  • Luboš Hlaváček: František Peterka, str. 5–6, vyd. 1988
  • Jihočeský lidový kalendář, 2008, str. 28, ISBN 978-80-86266-00-8
  • Encyklopedie Diderot, 2002
  • Encyklopedický slovník Academia, 3. díl

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]