V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Richard Lauda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richard Lauda
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Malíř Richard Lauda v roce 1910 – foto Josef Jindřich Šechtl, Tábor
Narození 3. ledna 1873
Jistebnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. července 1929 (ve věku 56 let)
Tábor
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, grafik
Manžel(ka) Marie Školaudyová
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Bohuš Lauda
synové Bořivoj Lauda a Jaromír Lauda

Richard Lauda (3. ledna 1873, Jistebnice[1]24. července 1929, Tábor) byl český malířgrafik, jihočeský umělec, zanícený demokrat a kulturně činný člověk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Syn jistebnického koželuha a barvíře[1] studoval na gymnáziu v Táboře, učil se také kupcem. V letech 18951901 absolvoval pražskou Akademii u profesora Maxe Pirnera, stejně jako Laudův vrstevník a kolega Max Švabinský.

Po návratu (1901) do rodné obce cestoval na Jadran a do Itálie a v roce 1904 odjel do Mnichova, kde se zdokonalil v litografii. Dále studoval, v roce 1911 pobýval tři měsíce v Paříži, u světově známého grafika profesora T. F. Šimona si zdokonaloval své leptařské postupy.

V roce 1916 nebo 1917 nastoupil k 75. pluku v Jindřichově Hradci.[2] Zde v posádkovém kostele sv. Jana se podílel na restaurování fresek.

V roce 1919 se v Jindřichově Hradci oženil s o 19 let mladší Marií Školaudyovou.[2], která odtud pocházela. V roce 1922 se jim narodil syn Bořivoj Lauda. Bratr Richarda Bohuš Lauda (1883-1918) je znám jako sochař.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První vystoupení grafika bylo v publikacích z roku 19031907Radosti mladých a Rodiče a děti (vydala Česká grafická unie). V roce 1919 vyšel Laudův cyklus leptů Jihočeské motivy (nakladatelství F. Topiče). V Paříži vytvořil v Louvru 19 kopií obrazů starých mistrů, doma mnoho samostatných grafických listů (např. Starci, Rozsévač1919, Čtenářka1925) a v roce 1924 cyklus leptů Tábor; posledním grafickým dílem byla série leptů Stavba mostu v Bechyni (z let 19261928). Lauda je také znám jako autor ve své době oblíbených školních obrazů – nástěnných litografií (známé Čtvero ročních období) a ilustrátor knih. V jeho působivém díle je zachycen krásný kraj Jistebnicka a Táborska. „Mám svůj kraj rád a nesmírně rád mám hemžení našeho rolnického lidu ve volné přírodě…,“ řekl ve svém vyznání sám Lauda.

Richard Lauda od roku 1925 žil v Táboře a významně se zde podílel na kulturním a společenském životě. Jako jeden z organizátorů velké „Jihočeské výstavy“ – v létě 1929 v Táboře – obětavě zachraňoval exponáty, když smršť a bouře 4. července ničila pavilony na břehu Jordánu. Zde vyčerpán prochladl a za tři týdny zemřel na zápal plic.

Pamětní deska malíře Richarda Laudy na jistebnické sokolovně
  • Lauda byl členem:
    • Sdružení výtvarných umělců Mánes, 1898—1929 [3]
    • Sdružení českých umělců grafiků Hollar
    • Sdružení jihočeských výtvarníků (čestný člen)
  • Knížka Radosti malých (1903): Lauda se při její tvorbě inspiroval anglickými obrázkovými knihami, ale zvolil ryze českou variantu – podle svých vzpomínek vytvořil 24 obrázků dětského života v proměnách ročních dob (v krajině Jistebnicka) a doprovodil je lidovými říkadly K. J. Erbena a dalšími ze svých poznámek. Knížka vyšla ve 4. vydání (reprintu) v nakladatelství Paseka (Praha a Litomyšl) roku 1996.

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Táborská ulice ve vilové čtvrti pod Kotnovem nese jeho jméno. V Jistebnici byla 29. listopadu 1980 (v „zámečku“ na náměstí) otevřena „Pamětní síň Richarda Laudy“; umělce, který jako jeden z prvých měl odvahu se plně věnovat životní tematice svého rodného kraje. Je zde stálá výstava z jeho díla.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu (1. zdola) – uvedeno druhé křestní jméno Augustin, z církve vystoupil v srpnu 1919
  2. a b Tatínka zachránil za války před frontou malířský talent [online]. denik.cz, 2014-04-27 [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. 
  3. Historický seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Luboš Hlaváček: František Peterka, str. 5–6, vyd. 1988
  • Jihočeský lidový kalendář, 2008, str. 28, ISBN 978-80-86266-00-8
  • Encyklopedie Diderot, 2002
  • Encyklopedický slovník Academia, 3. díl

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]