Raoul Auernheimer

Raoul Auernheimer
Raoul Auernheimer
	fotografoval Franz Xaver Setzer
Narození	15. dubna 1876 ; Vídeň
Úmrtí	6. ledna 1948 (ve věku 71 let) ; Oakland
Povolání	právník, novinář, spisovatel
Národnost	rakousko-uherský žid
Alma mater	Vídeňská univerzita
Manžel(ka)	Irene Guttmann
Rodiče	Johann Auernheimer, Charlotte Büchler
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raoul Auernheimer (15. dubna 1876 Vídeň – 6. ledna 1948 Oakland) byl rakousko-uherský židovský právník, novinář, spisovatel a dramatik z období rozkvětu vídeňského fejetonu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině rakouského obchodníka Johanna Wilhelma Auernheimera a jeho maďarské manželky rozené Charlotte Büchlerové. Měl dva sourozence: Adu Halaszovou a Lothara.^[1] V roce 1906 se oženil s Irene Guttmannovou (1880–1967), se kterou měl dceru.

Po ukončení právnických studií na vídeňské univerzitě pracoval zpočátku jako soudní úředník u vídeňského dvora. Jako bratranec Theodora Herzla, který krátce předtím zemřel (1904), se stal v témže roce redaktorem novin Neue Freie Presse, kde pracoval do roku 1933. Stal se uznávaným publicistou a kritikem. Psal divadelní hry, většinou komedie a příběhy.

Ve Vídni byl v kruzích Huga von Hofmannsthala, Stefana Zweiga, Jakoba Wassermanna a Arthura Schnitzlera. Ten se vyjádřil k jeho dílu: „Fein, fleißig, aber doch schmächtig“. Od roku 1923 byl Auernheimer prvním prezidentem, poté viceprezidentem rakouského PEN klubu. V březnu 1938 byl zatčen a uvězněn, ačkoli nebyl ani bohatým Židem, ani „bolševicky“ smýšlejícím Židem. VIP židovským transportem byl deportován z Vídně do koncentračního tábora Dachau. Brzy poté zasáhl proti jeho únosu generální konzul USA Raymund Geist na základě prosby spisovatele Emila Ludwiga. Propuštěn byl na konci roku 1938. Emigroval se svou rodinou přes Benátky do New Yorku na začátku roku 1939. Zemřel v Oaklandu v Kalifornii v roce 1948 ve věku 71 let.

V roce 1960 byla po něm pojmenována vídeňská ulice Auernheimergasse (ve 22. obvodu).

Části z jeho pozůstalosti lze nalézt ve vídeňské městské knihovně, na University of Riverside v Kalifornii a v rodinném majetku. Jeho vnučka věnovala část pozůstalosti vídeňskému vydavatelství Thomas-Sessler-Verlag.

Pro žurnalistu Alfreda Zohnera byl Auernheimer „unechte“ (nepravý) Vídeňák přesto zcela „im Banne des Traditionalismus“ (pod kouzlem tradicionalismu); nejvýstižnější popis jeho práce byl "liebenswürdig" (půvabný). Jeho autorská síla byla v oblasti novel a komedie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Talent, Lustspiel, 1899
Rosen, die wir nicht erreichen, Novellen und Skizzen, 1901
Renée. Sieben Capitel eines Frauenlebens, 1902
Lebemänner, Novelle, 1903
Die Verliebten, Novellen und Skizzen, 1904
Die große Leidenschaft, Lustspiel, 1904
Die Dame mit der Maske, Dialoge, 1905
Die ängstliche Dodo, Novellen, 1907
Die man nicht heiratet, Novellen, 1908
Die glücklichste Zeit, Lustspiel, 1909
Der gußeiserne Herrgott, Novellen, 1911
Das Paar nach der Mode, Lustspiel, 1913
Laurenz Hallers Praterfahrt, Erzählung, 1913
Die verbündeten Mächte, Lustspiel, 1915
Herzen in Schwebe. Novellen, 1916
Das wahre Gesicht, Novellen, 1916
Der Geheimniskrämer, Erzählung, 1918
Das ältere Wien, Essay, 1919
Maskenball. Novelle im Kostüm, 1920
Das Kapital, Roman, 1923
Casanova in Wien, Lustspiel, 1924
Josef-Kainz-Gedenkbuch, Wien 1924
Die linke und die rechte Hand, Roman, 1927 (Wiederauflage: Graz 1985)
Die Wienerin im Spiegel der Jahrhunderte (Hrsg. und Vorwort), 1927
Die Feuerglocke, Lustspiel, 1929
Evarist und Leander, Erzählung, 1931
Geist und Gemeinschaft, Reden, 1932
Der gefährliche Augenblick. Abenteuer und Verwandlungen, Erzählungen, 1932
Gottlieb Weniger dient der Gerechtigkeit, Roman, 1934
Wien. Bild und Schicksal, 1938
Metternich. Staatsmann und Kavalier, 1947 (Wiederauflagen: Wien 1973, München 1977, 1981)
Franz Grillparzer. Der Dichter Österreichs, 1948 (Wiederauflage: Wien/München 1972)
Das Wirtshaus zur verlorenen Zeit, Autobiographie, 1948
Wiener Klatsch: sechs Einakter, Wien/München 1974
Aus unserer verlorenen Zeit. Autobiographische Notizen 1890–1938 (mit einem Nachwort von Patricia Ann Andres), Wien 2004
Erzählen heißt, der Wahrheit verschworen sein. Kommentierte Edition (Patricia Ann Andres) der deutsch- und englischsprachigen Fassung des bisher unveröffentlichten KZ-Berichts „Die Zeit im Lager – Through Work to Freedom“, Frankfurt/Main – Berlin 2010

V češtině[editovat | editovat zdroj]

Američanka – úvod František Sekanina; ze sbírky Die man nicht heiratet; přeložil Jiří Zedwitz; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 47. Praha: J. R. Vilímek, 1913
An die Zeitknicker = Neskrbli časem – Otto Ernst. Okkasion = Okkase – Raoul Auernheimer. Schlaflose Nächte = Bezesné noci – Hermann Hesse. Der Regenschirm = Deštník – Rudolf Presber; uspořádal a přeložil František Šídlo. Holešov: vlastním nákladem, 1916
Ženuščin přítelíček: veselohra o 3 jednáních – př. Pavel Rudolf. Praha: František Švejda, mezi 1922 a 1925

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Raoul Auernheimer na německé Wikipedii a Raoul Auernheimer na anglické Wikipedii.

↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Alfred Zohner: Auernheimer, Raoul. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humboldt, Berlin 1953, S. 435 (Digitalisat).
Donald G. Daviau, Jorun B. Johns (Hrsg.): The correspondence of Arthur Schnitzler and Raoul Auernheimer: with Raoul Auernheimer's aphorisms, Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1972
Donald G. Daviau, Jorun B. Johns, Jeffrey B. Berlin (Hrsg.): The Correspondence from Stefan Zweig with Raoul Auernheimer, Columbia/South Carolina: Camden House, 1983
Auernheimer, Raoul. In: Lexikon deutsch-jüdischer Autoren. Band 1: A–Benc. Hrsg. vom Archiv Bibliographia Judaica. Saur, München 1992, S. 253–259.
Lennart Weiss: In Wien kann man zwar nicht leben, aber anderswo kann man nicht l e b e n. Kontinuität und Veränderung bei Raoul Auernheimer, Acta Universitatis Upsaliensis, Studia Germanistica Upsaliensia 54, 293 S, Uppsala University 2010 (diva-portal.org PDF).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Raoul Auernheimer na Wikimedia Commons

[1] www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online.

[1]