Přeskočit na obsah

Provincie Castellón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
provincie Castellón
Província de Castelló, Provincia de Castellón
provincie Castellón – znak
znak
Geografie
Hlavní městoCastellón de la Plana
Souřadnice
Rozloha6 632 km²
Časové pásmoUTC+01:00
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel587 064 (2021)
Hustota zalidnění88,5 obyv./km²
Jazykvalencijština, španělština
Národnostní složeníKatalánci, Španělé
Správa regionu
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Nadřazený celekŠpanělsko, Valencie
Podřízené celky92 okresů (muncipios)
Zastoupení v kongresu:5 křesel
Zastoupení v senátu:4 křesla
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2ES-CS
NUTSES522
Oficiální webdpicas.es
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Provincie Castellón či Castelló (španělsky Provincia de Castellón, katalánsky Província de Castelló) je jednou z provincií Španělska. Je nejsevernější ze tří provincií Valencijského společenství; co do počtu obyvatel (přibližně 587 tisíc[1] obyvatel) je nejmenší jak ve společenství, tak mezi všemi španělskými provinciemi na středozemním pobřeží; oproti okolním pobřežním provinciím zde neprobíhá tak intenzivní urbanizace.

Na severu sousedí s katalánskou provincií Tarragona, na západě s aragónskou provincií Teruel, na jihu s provincií Valencia, na východě se Středozemním mořem, jehož pobřeží se v této provincii nazývá Costa del Azahar. Západní oblasti vyplňuje Iberské pohoří a jsou velmi spoře osídleny.

Pohled na městečko Morella

Obyvatelstvo a sídla

[editovat | editovat zdroj]

Většina obyvatelstva je soustředěna v aglomeraci města Castellón de la Plana (178 000 obyv.), která má i s městy Villarreal, Buriana, Almazora, Benicàssim a Borriol přes 310 000 obyvatel. Na pobřeží leží také větší obce Benicarló a Vinaroz a také oblíbená letoviska jako Oropesa del Mar a Peñíscola. Turisticky atraktivní je bývalé královské město Morella vystavěné na vrcholu a svazích vápencového kopce.[2]

Území je rozděleno do 8 comarek, z nichž nejlidnatější jsou Plana Alta a Plana Baixa.

Horské oblasti byly osídleny lidmi již v době neolitu. Rozhodující vliv na dějiny castellónského vnitrozemí měla téměř 500 let trvající muslimská přítomnost. I když osídlení nebylo v této době příliš husté, vyrostla v oblasti téměř stovka pevností a hradů. Ve 13. století byly z území dnešního valencijského regionu vyhnání aragonským krále Jakubem I. Dobyvatelem berberští Almohadé a území Castellónu bylo v rámci novému Valencijského království připojeno ke Koruně aragonské.[2]

Jsou zde desítky míst s památkami neolitického osídlení, např. zachovalými skalními malbami, jež se tu nacházejí nejčastěji pod převisy v mohutných korytech bývalých řek a která byla spolu s mnoha dalšími v jiných regionech východního Španělska v roce 1998 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Bývalé královské město Morella ležící ve výšce 1070 m n. m. Na vrcholu vápencového kopce stojí pozůstatky mohutného středověkého hradu. Pod ním jsou rozsáhlé zbytky františkánského kláštera a velký arcikněžský kostel Nejsvětější Panny Marie dokončený v roce 1343. Jeho trojlodní gotický interiér s pozlaceným churriguereskním retablem a barokními varhanami je unikátní tím, že do hlavní lodi je pod druhým klenebním polem vestavěný vyvýšený chór přístupný po schodišti.[2]

Krasové jeskyně sv. Josefa (Coves de Sant Josep) umožňují skoro kilometr dlouhou plavbu na lodičkách po podzemní říčce a k tomu ještě 255 m dlouhou pěší trasu. V některých přístupných jeskynních dómech jsou organizovány koncerty.[2]

Obec Culla je jednou z nejzachovalejších středověkých obcí v celém regionu.[2]

Obec Vilafamés s množstvím starých olivovníků a ovocných sadů. Je zde zrekonstruovaným arabský hrade a Muzeem současného umění.[2]

  1. Población por provincias, edad (grupos quinquenales), Españoles/Extranjeros, Sexo y Año. Národní statistický institut. Dostupné online.
  2. a b c d e f BABICKÝ, Vlastimil. Za poklady castellónského vnitrozemí. Země světa. 6.9.2022, roč. 21, čís. 9, s. 64–67. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]