Přeskočit na obsah

Poklona svatého Vendelína (Slavkov u Brna)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Boží muka svatého Vendelína
Základní informace
Slohbarokní architektura
VýstavbaDesetiletí od 1740
Poloha
AdresaSlavkov u Brna, ČeskoČesko Česko
UliceJiráskova
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky33305/7-3872 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poklona svatého Vendelína, též uváděná jako boží muka svatého Vendelína, je drobná stavební památka, vrcholně či pozdně barokní zdobený pilíř ve Slavkově u Brna. Stojí v Jiráskově ulici mezi domy čp. 565 a 529. Jedná se o ikonograficky a historicky cenný doklad drobné sakrální architektury.[1] Od roku 1970 je chráněna jako kulturní památka.[1]

Okolnosti vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Jaromír Seifert uvádí, že dosud (k roku 2016) nebyl nalezen archivní doklad o vzniku stavby,[2] není ani znám její autor. Národní památkový ústav ji datuje kolem roku 1740.[3]

Miloslav Housovský v roce 1988 uváděl, že poklona původně v 18. století připomínala hranici města Slavkova.[4] Podle Seiferta umístění poklony nejspíše vychází z barokní osy astronomického symbolismu, v níž navazuje na další sakrální stavby ve městě, jako je špitální kostelík svatého Jana Křtitele a věž farního chrámu, a dále je v ose zaměřena také boží muka pod Zlatou horou.[2][5] V těchto místech byl nezastavěný prostor nedaleko velkého dobytčího trhu a křižovatka vozové cesty směřující severně do vinohrad a na Rousínov. Dále k této cestě přiléhal i velký panský hospodářský dvůr s konírnami. Italský architekt Domenico Martinelli (1650–1718), který pro někdejšího slavkovského pána Dominika Ondřeje Kounice (1654–1705) navrhoval přestavbu sídla, zamýšlel jižně odtud, v prostoru dnešního školního areálu na Komenského náměstí a Svojsíkova parku, zřízení podzámecké zahrady. Na tento projekt by tedy poklona také navazovala.[2]

Maxmilián Oldřich Kounic na portrétu z roku 1698

Pravděpodobně někdy po odražení tureckého obléhání Vídně v druhé půli 17. století mohly být finance vázané dříve na válku uvolněny do civilního sektoru a nastal rozmach barokní architektury na Moravě. Také Dominik Ondřej pozval do Slavkova řadu uměleckých mistrů včetně Martinelliho, aby pracovali na vyšperkování kounicovského rezidenčního sídla. Navíc byl v roce 1698 jmenován do vysoké funkce říšského vicekancléře.[2]

Jeho prvorozený syn František Karel ovšem nastoupil církevní dráhu a rodové nástupnictví padlo na mladšího bratra Maxmiliána Oldřicha (1679–1746). Ten se 6. srpna 1699 oženil s Marií Arnoštkou z Rietbergu (1687–1758), jedinou dědičkou panství Rietberg na severovýchodě Severního Porýní-Vestfálska a několika dalších držav ve Východním Frísku.[2]

Po smrti Dominika Ondřeje v roce 1705 práce na budování zámku a areálu na čtvrt století ustaly, protože byla nevyjasněná finanční situace dědice, a umělečtí mistři ze Slavkova odešli.[2] Dostavba zámku navázala až po roce 1732 s nástupem stavitele Václava Petruzziho,[6] ačkoli už v letech 1706–1708 zde byl zbudován alespoň první zámecký vodovod na Moravě.[7]

Územní generel V. Petruzziho vyznačuje v levé (severní) části panský statek i s dnešní Jiráskovou ulicí (cca 1730).

Souběh těchto dvou okolností, tedy přítomnosti špičkových tvůrců ve městě a sňatku Maxmiliána Oldřicha s Marií Arnoštkou, označuje Seifert za možný zdroj inspirace k myšlence vytvoření poklony. Svatý Vendelín se stal patronem pastýřů, ochráncem dobytka i polí. Podle legendy pocházel ze skotské královské rodiny, stal se poustevníkem a živil se pastevectvím, benediktini si jej pak vyvolili za opata. Jeho kult se pak šířil po německých zemích a dále po Evropě. To klade Seifert do souvislosti se severoněmeckým původem Marie Arnoštky a vidí i vazbu patrocinia na blízkost panského hospodářského dvora.[2] U pilíře se ostatně konaly letní žňové pobožnosti.[8]

Seifert také nabízí tři pravděpodobné verze ohledně doby a původce vzniku. Prvním termínem mohl být už rok 1700 u příležitosti prvního jubilea svatby, pro vytížení sochařského týmu Giovanniho Giulianiho na tvorbě velkého množství soch pro zámeckou zahradu pak připadají v úvahu jako zhotovitelé pilíře zedničtí mistři Gabriele Gabrieli a Giulio Tini (do roku 1704) či jejich tovaryši, k provedení omítky pak Santino Bussi (do roku 1701) nebo jeho tovaryši. Druhou verzí je zhotovení zednickým mistrem Pietrem Giuliettim (zemřel v roce 1728), o jehož působení však nejsou zprávy. A třetí Seifertem nabízenou možností je tvorba Francesca Fortiniho (zemřel v roce 1733) a jeho nástupců.[2]

Novodobá historie

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli středisko památkové péče v roce 1970 označilo poklonu za ikonograficky a historicky neobyčejně cenný doklad typu boží muky[3] a Housovský o ní v roce 1988 psal jako o zvláštní památce I. kategorie, která nemá v okrese Vyškov obdoby,[4] Taťána Kubátová již v roce 1955 udávala, že na plechu malované obrazy z poklony byly již v té době „v opravě“ (tedy z pilíře odstraněné), a středisko památkové péče ohledně stavu zachovalosti památky v roce 1970 uvádělo, že omítka byla značně oprýskaná a drobící se, kámen otlučený a krytina prorezivělá.[3]

V létě 1970 byla poklona zapsána do státního seznamu kulturních památek.[9] V letech V r. 1992 a 2001 byla stavba opravena z rozpočtu města,[2] resp. s pomocí státní dotace z prostředků Programu regenerací městských památkových zón,[10] v březnu 2003 město využilo další finance z Programu regenerace MPZ na odvlhčení soklu.[11] Po 20 letech však už byla památka opět v havarijním stavu, takže na jaře 2023 město rozhodlo o její opravě,[12] v první fázi spočívající v odstranění nevhodných vrstev a doplňků, opravě trhlin a jejich zpevnění a odsolení, a to s podporou krajského dotačního programu na podporu památkové péče.[13]

Pohled na Slavkov od severu zachycuje vlevo uprostřed osaměle stojící poklonu sv. Vendelína u cesty (cca 1921).

Poklona stojí v Jiráskově ulici poblíž křižovatky s ulicí Malinovského, sevřená v zástavbě rodinných domů. Svého času dotvářela barokní krajinnou kompozici doplněnou alejemi před městskými hradbami, do níž měla být zahrnuta ve vzájemném prostorovém, pohledovém i osovém propojení se sakrálními objekty ve městě.[2]

Na čtvercové základně, konkávně a konvexně tvarované a několikrát odstupňované, je bohatě tvarovaný podstavec s římsou. Na ní stojí opět konkávně a konvexně tvarovaný pilíř – boží muka či poklona. Stavbu ukončuje bohatě tvarovaná římsa, která nese střechu ve tvaru jehlanu završenou makovicí s hrotem.[4][3] Zjednodušený tvar makovice již není původní, stejně jako kování kříže na vrcholu.[2]

Na nárožích pilíře jsou boční křídla nahoře i dole stočená do volut a jsou na nich patrné štukové závěsy květů.[4][3] Stěny pilíře jsou prolomené oválnými vpadlinami s profilovanou římsou, tzv. zrcadly,[4][3] v nichž bývaly původně vsazeny na plechu malované obrazy svatého Vendelína, svaté Otýlie a dalších dvou světců.[8] Ve druhé polovině 20. století byly tyto obrazy nahrazeny tvorbou naivní malířky Ludmily Procházkové, později opět odstraněnou a uloženou ve sbírkovém fondu místního muzea.[2][14]

Zvlášť hodnotný je okolní štukový dekor: nad zrcadly jsou v něm vyvedené alianční znaky rodu Kouniců a Rietbergů (též Rittberků), pod zrcadly pak reliéfní kartuše a vavřínové ratolesti.[4][3] V levém (heraldicky pravém) erbu je rod Kouniců symbolizovaný zkříženými stříbrnými leknínovými listy na červeném poli a Sezimové z Ústí modrými růžemi na zlatém poli. Vpravo je ve čtvrceném erbu Rietbergů mladá zlatá orlice v červeném poli, stříbrná hlava panny s červeným tělem orla v černém poli v doprovodu čtyř zlatých hvězd, dále ve čtvrceném poli dva černí esenští skákající medvědi se zlatým náhrdelníkem na zlatém podkladě a dva zkřížené zlaté biče v modrém poli.[2]

Takto čtyřikrát se opakující sdružený erb Maxmiliána Oldřicha z Kounic a jeho manželky Marie Arnoštky z Rietbergu je podobný s tím, jaký je umístěn i na nádvořním průčelí slavkovského zámku a také nad hlavním oltářním obrazem ve zdejší špitální kapli.[8]

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-02-29]. Identifikátor záznamu 144942 : boží muka sv. Vendelína. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g h i j k l m SEIFERT, Jaromír. Poklona svatého Vendelína – památník založení rodu Kaunitz-Rietberg. Slavkov-Austerlitz [online]. Bedřich Maleček, 2016-08-24 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g LEFNEROVÁ, L. Detail dokumentu: G0507768. Evidenční list kulturní památky - původní [online]. Národní památkový ústav, 1970-08-29 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. PDF ke stažení [2]. 
  4. a b c d e f HOUSOVSKÝ, Miloslav. Památkový fond města Slavkova. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: Městské kulturní středisko, 1988, čís. 3–4, s. 20–22. Dostupné online. 
  5. SEIFERT, J. Boží muka pod Zlatou horou. Slavkovský zpravodaj. 1999, čís. 11, s. 10. Dostupné online. 
  6. SEIFERT, J. Výročí významného architekta a stavitele. Slavkovský zpravodaj. 2000-07-29, čís. 7, s. 8. Dostupné online. 
  7. ZICHOVÁ, Vladimíra. Jak se žilo na šlechtických sídlech… (3.). Slavkovský zpravodaj. 2016-06-25, roč. XVIII, čís. 6, s. 12. Dostupné online. 
  8. a b c KUBÁTOVÁ, Taťána. Slavkov. Státní zámek, město a okolí. 1. vyd. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, 1955. 32 s. Dostupné online. S. 15. 
  9. Památkový katalog: boží muka sv. Vendelína - kulturní památka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  10. X. řádné zasedání zastupitelstva města – 19. 2. 2001. Slavkovský zpravodaj. 2001-03-30, čís. 3, s. 2. Dostupné online. 
  11. II. zasedání zastupitelstva města – 24. 3. 2003. Slavkovský zpravodaj. 2003-03-28, čís. 3, s. 4. Dostupné online. 
  12. VS. Krátce z města: Svatý Vendelín se dočká opravy. Slavkovský zpravodaj. 2023-05-27, roč. XXV, čís. 5, s. 6. Dostupné online. 
  13. VS. Další opravy ve městě: „Utajená památka“ boží muka sv. Vendelína se dočká oprav. Slavkovský zpravodaj. 2023-09-30, roč. XXV, čís. 9, s. 2. Dostupné online. 
  14. ZICHOVÁ, Vladimíra. Ludmila Procházková – 25. výročí úmrtí. Slavkovský zpravodaj. 2009-11-21, čís. 11, s. 8. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SEIFERT, Jaromír. Poklona svatého Vendelína ve Slavkově. Památník založení rodu Kaunitz-Rietberg. Slavkovský zpravodaj. 2016-06-25, roč. XVIII, čís. 6, s. 28–29. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Boží muka svatého Vendelína na Wikimedia Commons