Philippe Claudel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Philippe Claudel
Narození2. února 1962
Dombasle-sur-Meurthe
Národnostfrancouzská
Alma materUniverzita v Nancy
Povoláníspisovatel, dramatik, scenárista a filmový režisér
ZaměstnavatelLotrinská univerzita
OceněníFeuille d'or de la ville de Nancy (1999)
Prix Erckmann-Chatrian (1999)
Prix France Télévisions (2000)
Renaudotova cena (2003)
Prix Goncourt de la nouvelle (2003)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philippe Claudel ( 2. února 1962 Dombasle-sur-Meurthe, departement Meurthe-et-Moselle) je francouzský spisovatel, dramatik, scenárista a filmový režisér, člen Goncourtovy akademie.[1] Jeho romány byly přeloženy do více než třiceti jazyků, hlavními tématy jsou vězeňský svět, válka a s ní spojená migrační problematika, člověk a jeho místo v historii.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval dějiny literatury, umění a filmu na Univerzitě v Nancy (Université de Lorraine). V roce 2001 obhájil doktorskou práci z francouzské literatury věnovanou spisovateli André Hardelletovi. Jedenáct let pracoval jako učitel ve věznicích. Do Académie Goncourt vstoupil v roce 2012. V roce 2015 mu byl udělen čestný doktorát na Katolické univerzitě v Lovani. V roce 2016 byl zvolen členem Královské akademie francouzského jazyka a literatury Belgie. Přednáší na Univerzitě v Nancy literaturu, působí také na tamním Evropském institutu filmu a audiovizuální tvorby (IECA).

K jeho oblíbeným českým autorům patří Jaroslav Hašek a jeho Osudy dobrého vojáka Švejka, Karel Čapek a R.U.R, Bohumil Hrabal a Ostře sledované vlaky či Obsluhoval jsem anglického krále. Obdivuje také filmové dílo Miloše Formana. V roce 2012 navštívil Prahu při příležitosti vydání českého překladu jeho románu Vnučka pana Linha[3] a v roce 2018 Brno.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První ocenění získal za svou prvotinu Meuse l´oubli (1999), postupně vyšly romány J'abandonne – Končím (2000), kniha byla oceněna Prix Roman France Télévision, Barrio Flores (2000), Le Bruit des trousseaux (2001). V roce 2003 byla Claudelovi udělena prestižní Prix Goncourt v kategorii povídkové tvorby a v témže roce také Prix Renaudot za knihu Les Âmes grises – Šedé duše.[5] Román byl nominován na americkou Gumshoe Award a získal švédskou cenu Martina Becka,[6] v literárním magazínu Lire byl román zvolen za knihu roku a následně byl oceněn jako nejlepší čtení čtenáři časopisu Elle. V roce 2005 se kniha stala předlohou stejnojmenného filmu.[7] V roce 2005 a 2006 vydal dvě knížky pro děti Trois petites histoires de jouets a Le Monde sans les enfants. Postupně vyšly další knihy La Petite Fille de Monsieur Linh – Vnučka pana Linha (2005),[8][9] Le Rapport de Brodeck – Brodeckova zpráva (2007),[10][11][12] které byla udělena Goncourtova cena v kategorii, kde porotu tvoří gymnazisté, a je interpretována jako autorova pocta Jeanu Gionovi. Dále napsal L'Enquête – Vyšetřování (2010),[13] Parfums (2012), kniha získala cenu Jeana-Jacquesa Rousseaua za autobiografii, Jean-Bark (2013), Rambétant (2014), L'Arbre du pays Toraja (2016), Inhumaines (2017), L'Archipel du Chien – Súostrovie psa (2018), Compromis (2019). Do češtiny přeložila knihy Zora Obstová, která byla v roce 2015 za překlad Brodeckovy zprávy nominována na Magnesii literu.

Claudel se podílel na filmové adaptaci svého románu Šedé duše, v roce 2008 napsal scénáře a režíroval filmy Il y a longtemps que je t'aime, v roce 2009 film získal cenu BAFTA za nejlepší neanglicky mluvený film, získal také cenu César za nejlepší první celovečerní film a byl nominován na dva Zlaté glóby. O tři roky později vznikl film Tous les Soleils a v roce 2013 film Avant l'hiver. V roce 2015 byl natočen Une enfance, který získal cenu Bayard za nejlepší scénář na festivalu v Namuru a cenu Hugo za nejlepší film na festivalu v Chicagu.[14]

Je také autorem divadelní hry Parle-moi d'amour!, kterou pod názvem O lásce uvedlo pražské divadlo Studio Dva.[15]

Bibliografie (knihy vydané v češtině a slovenštině)[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Goncourtova cena | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ Claudel, Philippe. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Claudel, Philippe. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ UNIVERZITA, Masarykova. Scénarista a spisovatel Philippe Claudel v Brně. Ústav románských jazyků a literatur [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Claudel, Philippe: Šedé duše. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Philippe Claudel [online]. 2020-12-08 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Šedé duše (2005). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ Claudel, Philippe: La petite fille de Monsieur Linh. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Claudel, Philippe: Vnučka pana Linha. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ RECENZE: Philippe Claudel oživuje krutosti první války. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Claudel, Philippe: Le rapport de Brodeck. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Claudel, Philippe: Brodeckova zpráva. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Claudel, Philippe: Vyšetřování. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Philippe Claudel. csfd.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ Philippe Claudel | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Končím - Philippe Claudel | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Šedé duše - Philippe Claudel | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Vnučka pana Linha - Philippe Claudel | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Vyšetřování - Philippe Claudel | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Súostrovie psa - Philippe Claudel | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Philippe_Claudel&oldid=23531157“