Petr Náhlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Petr Vokoun Náhlík)
Ing. Petr Náhlík
Zastupitel Plzeňského kraje
Ve funkci:
8. října 2016 – 17. října 2016
Zastupitel města Plzeň
(v letech 1995–1998, 2002–2010 a 2014–2018 také náměstek primátora)
Úřadující
Ve funkci od:
11. října 2014
Ve funkci:
9. února 1995 – 21. října 2010
Starosta MO Plzeň 2-Slovany
Ve funkci:
1994 – 1995
Zastupitel MO Plzeň 2-Slovany
(v letech 1990–1994 také místostarosta, v roce 2002 pak radní MO)
Úřadující
Ve funkci od:
17. listopadu 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989–1990)
KDS (1991–1996)
KDU-ČSL (1997–2022)
Nestraník
v zastupitelstvuza STAN (od 2022)

Narození10. srpna 1961 (62 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT v Praze
Profesespisovatel
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Vokoun Náhlík (* 10. srpna 1961 Plzeň) byl od počátku 80. let trampský, skautský a woodcrafterský publicista, historik a redaktor. Do roku 1989 publikoval zejména v samizdatu, od roku 1990 i v oficiálním tisku.

Od roku 1990 působí jako komunální politik v Plzni, v letech 1991–1996 jako člen KDS, od roku 1997 do 30. 6. 2022 jako člen KDU-ČSL, od 24. 9. 2022 jako nestraník zvolený na kandidátce STAN. Členem Zastupitelstva Městského obvodu Plzeň 2 - Slovany je 9. volební období od 17. 11. 1990, členem Zastupitelstva města Plzně 7. volební období - od března 1995.

Vzdělání a zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

V letech 19761977 se učil zedníkem. Až později pokračoval ve studiu na SPŠ stavební v Plzni obor dopravní stavby. Následně studoval na ČVUT na Stavební fakultě v oboru geodézie a kartografie v Praze. Po jejím dokončení pracoval až do roku 1990 jako geodet a vedoucí projektant Střediska železniční geodézie ČSD v Plzni.

Od podzimu roku 1990 se začal věnovat komunální politice (nejprve za KDS a později za KDU-ČSL) v Plzni. Působil jako místostarosta a starosta Městského obvodu Plzeň 2–Slovany do roku 1995. Zastupitelem Městského obvodu Plzeň 2-Slovany byl kontinuálně v letech 1990–2023. Od roku 1995 působil zejména jako náměstek primátora (19951998, 20022010, 20142018). V letech 20102014 pracoval jako zástupce ředitele a projektový manažer ve firmě POVED, která se věnuje organizaci veřejné dopravy v Plzeňském kraji. Připravil a prosadil realizaci přestupních uzlů autobusový Terminál Hlavní nádraží, přestupní uzel Slovany a přestupní uzel Bory. Od roku 20142018 působil znovu jako náměstek primátora města Plzně. Od podzimu 2018 opět pracuje jako zástupce ředitele a projektový manažer ve firmě POVED.

Politická angažovanost po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Od listopadu 1989 do jara 1990 se angažoval v Koordinačním centru Občanského fóra v Plzni. V komunálních volbách v roce 1990 byl zvolen jako nezávislý kandidát za KDS zástupcem starosty Městského obvodu Plzeň 2 - Slovany. V roce 1991 se stal členem KDS, za kterou kandidoval v roce 1994 do zastupitelstva MO Plzeň 2-Slovany i do zastupitelstva města Plzně (ZMP). Po komunálních volbách v roce 1994 zvolen starostou MO Plzeň 2–Slovany. Na jaře 1995 byl ZMP zvolen náměstkem primátora pro oblast technického rozvoje, investic a správy městského majetku, a proto odstoupil z funkce starosty MO Plzeň 2–Slovany. Po likvidaci KDS v březnu 1996 působil asi rok jako nezávislý zastupitel. Na jaře 1997 vstoupil do KDU-ČSL a do komunálních voleb v roce 1998 pracoval dále ve funkci náměstka primátora města Plzně. V letech 19982002 pracoval jako předseda Kontrolní komise a poté jako předseda Kontrolního výboru Zastupitelstva města Plzně. V letech 20022010 a v letech 20142018 opět pracoval ve funkci náměstka primátora pro oblast dopravy a životního prostředí. Od podzimu roku 2018 byl řadovým zastupitelem města Plzně a působil jako předseda komise pro dopravu. Od podzimu roku 2022 je opět řadovým zastupitelem města Plzně a působí jako předseda Výboru pro zadávání veřejných zakázek.

V krajských volbách v roce 2016 byl zvolen jako člen KDU-ČSL za subjekt „Koalice pro Plzeňský kraj – KDU-ČSL, Strana zelených a hnutí Nestraníci“ zastupitelem Plzeňského kraje. Na kandidátce původně figuroval na 13. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil první.[1] Ještě před ustavujícím zastupitelstvem však na mandát rezignoval[2], protože na základě výsledků koaličních jednání nepovažoval za vhodné působit ve dvou "uvolněných" funkcích, tedy jako náměstek primátora a zároveň jako náměstek hejtmana. Svým odstoupením umožnil získání pozice náměstkyně hejtmana pro zástupce Koalice pro Plzeňský kraj pro lídryni kandidátky Ivanu Bartošovou, kterou díky preferenčním hlasům voličů "přeskočil".

V letech 1997–2017 byl předsedou KDU-ČSL v Plzni, do dubna 2022 byl dlouhá léta místopředsedou KV KDU-ČSL v Plzeňském kraji.

V roce 2021 dovršil 60 let a tak na jaře 2022 již nekandidoval na pozici místopředsedy KV KDU-ČSL v Plzeňském kraji, ale pouze na pozici člena výboru, aby vytvořil prostor pro mladší kandidáty. Byl zvolen členem okresního výboru KDU-ČSL v Plzni a následně také členem krajského výboru KDU-ČSL v Plzeňském kraji. K 30. 6. 2022 ukončil svoje působení v KDU-ČSL.

V komunálních volbách 2022 kandidoval jako nestraník v Plzni na 11. na pozici na kandidátní listině hnutí STAN, díky preferenčním hlasům se z prvního místa stal znovu zastupitelem města Plzně; zároveň kandidoval na 4. na pozici na kandidátní listině hnutí STAN do Zastupitelstva Městského obvodu Plzeň 2 - Slovany, díky preferenčním hlasům se z prvního místa i zde stal znovu zastupitelem. Členem ZMO Plzeň 2 - Slovany je nepřetržitě 9. volebních období od 17. 11. 1990.

Samizdaty a politická angažovanost v 80. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

V letech 19801989 byl vydavatelem samizdatových časopisů a sborníků. V letech 19791989 publikoval v samizdatových časopisech Pajda, Sem-Tam, Tam-Tam, Jazz stop, Pevná hráz a Stres. Od poloviny 80. let se angažoval v nezávislých „protistátních“ iniciativách a demonstracích včetně 17. listopadu 1989. Za „protistátní“ činnost (šíření letáků, distribuce samizdatové a exilové literatury, založení nezávislé občanské iniciativy Ekologická společnost, spolupráci se západočeským vedením Hnutí za občanskou svobodu, přípravu a účast na demonstracích v letech 1988–1989) byl několikrát vyslýchán StB. Za přípravu oslav 28. října 1989 krátce vězněn ve věznici Vykmanov, po propuštění se spolu s manželkou účastnil demonstrace 17. listopadu 1989 na Albertově a poté na Národní třídě. Po zákroku SNB a StB byl v několikatýdenní pracovní neschopnosti.

Samizdatové časopisy a sborníky z let 1979–1990[editovat | editovat zdroj]

V letech 1980–1982 byl jedním z redaktorů a také vydavatelem samizdatového trampského časopisu Pajda v Plzni.

V souběhu s vydáváním časopisu, a zejména po zákazu jeho vydávání ze strany StB v letech 1981–1990 redigoval samizdatové sborníky vydané zejména „nakladatelstvím Pajda“ např.:

  • Mirko Miki Ryvola – Kečup Tom a pes Vorčestr /10 povídek/ (1981)
  • Jaroslav Jestřáb Foglar – Jestřábe, to bude príma /50 povídek/ (1983)
  • Jiří Wabi Ryvola – Co všechno vítr svál /250 písňových textů/ (1984)
  • Mirko Miki Ryvola – Země tří sluncí /50 písňových textů/ (1985)
  • Pavel Žalman Lohonka – Písně malých pěšáků /200 písňových textů/ (1986)
  • Jiří Wabi Ryvola – Podivnej weekend /15 povídek/ (1987)
  • Jaroslav Vejvoda – Jak zapálit mokrý dřevo /povídky o trampech ve Švýcarsku/ (II. vydání 1988) /poznámka I. vydání Tramp Club Basel, Švýcarsko, 1975/
  • Jan Burian – Texty /písňové texty z let 1969–1987/ (1988)
  • Věra Strunka Náhlíková – Místo kde se jim líbí /sbírka poezie, obálka a ilustrace Renata Balašová/ (1988)
  • Jiří Wabi Ryvola – Léto v šedejch kopcích /10 povídek/ (1989)
  • Stanislav Houla Zárybnický – Narozen v Čechách /výbor z poezie/ (1990)

Publicistika po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 publikoval a publikuje v periodikách Folk & Country, Wampum Neskenonu, Puchejř, Brdská vločka, slovenském časopise Severka, Trampský portýr, Portýr, Roverský Kmen, MfDnes, Plzeňský deník, Plzeňský Rozhled, Informační zpravodaj Městského obvodu Plzeň 2-Slovany, Radniční listy, Lidové listy a na www.trampsky-magazin.cz, www.folktime.cz, www.musicopen.cz, www.blisty.cz, www.trampnet.sk, www.trapsavec.cz apod. Po roce 1989 působil jako redaktor Portýra a Trampského portýra a spolupracoval s redakcí časopisu Wampum Neskenonu. Od roku 1995 je členem redakce trampského tištěného časopisu Puchejř a od vzniku tj. od roku 2013 je členem redakce digitálního trampského časopisu Trampský magazín. Byl porotcem nejstarší české literární soutěže (založené v roce 1971) - trampské literární soutěže Trapsavec.

Sborníky a publikace vydané v letech 19982022[editovat | editovat zdroj]

V letech 1998 - 2016 redigoval a spolupracoval na vydání řady publikací vydaných o. s. AVALON, např. tyto knihy:

V roce 2008 spolupracoval s o. s. Pro Libris na vydání publikace – Miroslav Mirek Valina – Kanady pro vílu (Kalendář plzeňský 2009).

V roce 2009 spolupracoval se společností Supraphon - autor sleevenote k CD HOBOUSÁRNY - Písně bratří Ryvolů.

V roce 2010 spolupracoval s o. p. s. Galerie města Plzně na vydání publikace – Miroslav Mirek Valina – Ukrutně blízká setkání (edice IMAGO IET VERBUM sv. 11).

V roce 2011 spolupracoval s Ninou Ingrišovou a nakladatelstvím KONVOJ, spol. s r. o. (Brno) na vydání publikace – Eduard Ingriš –  Veselé učení na kytaru II. 

V roce 2011 spolupracoval s o. s. Pro Libris na vydání publikace – Jan Jeňýk Valeš – Za plotem (Kalendář plzeňský 2012).

V roce 2014 spolupracoval s o. s. Pro Libris na vydání publikace – Jan Hafran Frána – Rok pod širákem (Kalendář plzeňský 2015).

V roce 2014 spolupracoval s organizátorem trampské literární soutěže TRAPSAVEC Janem Fránou na vydání publikace Karel Lišák Růžička – V přestřelce slov /povídky, básně a eseje/ (edice Trapsavecké Miniautury sv. 30).

V roce 2014 spolupracoval se společností AVIK - autor sleevenote k CD RANVEJ ŽIVOTA - trampské písničky Bohumila Röhricha - Bédi Šedifky.

V roce 2015 spolupracoval s organizátorem trampské literární soutěže TRAPSAVEC Janem Fránou na vydání publikace Jiří Wabi Ryvola – CO JÁ VÍM /pohádky a prozaické texty z let 19641992/ (edice Trapsavecké miniatury – Hříchy porotců – sv. 50 vydaný u příležitosti 42. ročníku Trapsavce 2016).

V roce 2016 spolupracoval s organizátorem trampské literární soutěže TRAPSAVEC Janem Fránou na vydání publikace Jiří Wabi Ryvola – NĚKDO MI CHODÍ S DUŠÍ /básně, články a prozaické texty z let 19641992/ (edice Trapsavecké miniatury – Hříchy porotců – sv. 60 vydaný u příležitosti 43. ročníku Trapsavce 2017).

V roce 2019 spolupracoval s o. s. Pro Libris na vydání publikace – Zpoždění slunečního vlaku - dvanáct povídek dvanácti trapsaveckých autorů z Plzeňska (Kalendář plzeňský na rok 2020);

V roce 2021 spolupracoval na přípravě publikace vydané vlastním nákladem autora Jaroslava Šlejmara - Kutlocha – Cepování krajiny (s podtitulem Hrst dopisů trampských bratrům). Publikaci redigoval a je autorem doslovu respektive anotace.

V roce 2022 spolupracoval s Mirko Miki Ryvolou (výběr písní) a společnosti Supert Noty s.r.o. na přípravě vydání zpěvníku RYVOLOVKY - Písně bratří Ryvolů (1. a 2. díl), pro které napsal úvod a vybral dobové prozaické texty bratří Ryvolů a také dobové fotografie.

V roce 2023 napsal doslov ke sbírce básní Víta Kolingera - Dana - Dopoledne s mátovým čajem, kterou vydalo nakladatelství Tofana.

Sponzoroval vydání Almanachu TRAPSAVEC, sbírky povídek Wabi Ryvoly Prokletá vůně hor, a vydání všech sbírek textů Stanislava Houly Zárybnického vydaných o. s. AVALON. Pro o. s. AVALON redigoval edici TRAPSAVEC / vydání sborníků vítězných prací z let 19712010 / a edici TÁBOROVÝ OHEŇ; připravuje vydání sborníku publicistiky Stanislava Houly Zárybnického.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1984 žije s manželkou Věrou zvanou Strunka, dvěma dcerami Petrou (*1993) a Martinou (*1995) a synem Tomášem (*1997) zvaným Jonatán.

Neziskový sektor[editovat | editovat zdroj]

  • TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny (od roku 1974 do roku 1979, kdy byla organizace zakázána a rozpuštěna).
  • Spoluzakladatel a člen obnovené Ligy lesní moudrostiustavující sněmovní oheň 2. 6. 1990.
  • Junák – český skaut, z. s.; členem v letech 1968–1970, kdy byla organizace zakázána a rozpuštěna (5. středisko Střela v Plzni, 52. chlapecký oddíl Žlutá střela); znovu členem Junáka od prosince 1989; od ledna 2014 ve středisku Jožky Knappa v Plzni, člen 13. oldskautského klubu Bílá střela.
  • AVALON, o. s. (23. 11. 1995 – 17. 1. 2017) – občanské sdružení zrušeno s likvidací rozhodnutím sněmu ze dne 19. 12. 2016. Sdružení se zabývalo vydáváním trampských publikací, knih, zpěvníků, CD a časopisů, pořádalo literární soutěž TRAPSAVEC, fotosoutěž Brdské vločky, hudební a literární pořady Stopy sešlapanejch bot.
  • Hospic svatého Lazara, z. s., členem od roku 2001, člen představenstva, respektive správní rady, od roku 2006 (předseda v letech 2006 - 2023)

Biografie[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický rozhovor PhDr. Lukáše Valeše, Ph.D. s Petrem Náhlíkem je součástí I. dílu sborníků Vítězové? Poražení? I. + II. díl (Životopisná interview I. díl „Disent v období tzv. normalizace“, redigovaný Miroslavem Vaňkem a Pavlem Urbáškem). Sborníky vydalo nakladatelstvím Prostor (ISBN 80-7260-142-3) v roce 2005.
  • Biografický rozhovor Jana Charváta s Petrem „Vokounem“ Náhlíkem (str. 74–75) je součástí kapitola Trampové (str. 50–77) v knize KMENY 0 („Městské subkultury a nezávislé společenské proudy před rokem 1989“, editor Vladimír 518). Knihu vydala nakladatelství Bigg Boss (ISBN 978-80-903973-8-5) a Yinachi (ISBN 978-80-904735-4-6) v roce 2013.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7. 10. – 8. 10. 2016, Jmenné seznamy, Kraj: Plzeňský kraj, Kandidátní listina: Koalice pro Plzeňský kraj – KDU-ČSL, Strana zelených a hnutí Nestraníci, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online. 
  2. Petr Náhlík se vzdal mandátu v Zastupitelstvu Plzeňského kraje ve prospěch stranické kolegyně Ivany Bartošové, ta získá i post radní. Region Pod Lupou.cz [online]. 2016-10-17 [cit. 2016-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-22.