Jaroslav Vejvoda (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Vejvoda
Narození 13. září 1940 (78 let)
Praha
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Vejvoda (* 13. září 1940, Praha), vlastním jménem Jaroslav Marek, je český prozaik a scenárista.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, pak pracoval jako právník. Psal povídky, publicistické texty a pokusil se i o svůj první, oceněný ale nevydaný román. Uveřejnil časopisecky (Plamen, Host do domu) několik povídek.

V roce 1968 už nenastoupil jako redaktor Lidových novin, ale v září emigroval do Švýcarska, kde na Bernské univerzitě studoval právo, sociologii a státovědu. Studia, na první z nich dostal stipendium, nedokončil. Zpočátku se krátce živil jako umývač nádobí, brzy začal pracovat jako knihovník. Od roku 1975 žil v Curychu kde pracoval jako analytik masmédií, lektor a televizní dokumentátor.

Pohyboval se v kruhu českých a slovenských emigrantů – například u českého stolu restaurace "Am Egge" ("Na Rohu", dnes "Madrid"), na rohu Brunngasse a Froschaugasse [1] v curyšském Niederdorfu – ne příliš integrovaných do společnosti v nové zemi, jejichž problémy i z části sdílel a kteří jej inspirovali k jeho povídkám.

V roce 1974 debutoval svou první sbírkou povídek Plující andělé, letící ryby, s předmluvou vydavatele a spisovatele Josefa Škvoreckého, v jeho torontském nakladatelství '68 Publishers. Manželé Škvorečtí vydali i další Vejvodovy sbírky a povídky Osel aneb Splynutí (1977), Ptáci (1981), Zelené víno (1986), Provdaná nevěsta (1991) a jeho scénář Honička : Filmová satira ze života uprchlíků (1985, s Bernardem Šafaříkem).

V polovině 80. let Vejvoda pracoval na oceněných filmech Bernarda Šafaříka, ke kterým spolunapsal scénář.

V letech 1972–2002 spolupracoval s rádiovou stanicí Svobodná Evropa.

V roce 1997 se přestěhoval do Prahy, kde v letech 1997–2000 učil na Institutu základů vzdělanosti Univerzity Karlovy. Jeho kritický pohled se obrátil na problémy české společnosti.

Je členem mezinárodního PEN klubu a Obce českých spisovatelů. Je držitelem Evropské medaile za uměleckou činnost, udělovanou Evropským kruhem Franze Kafky, Ceny Evropské unie za umění a literaturu. Cenu Egona Hostovského obdržel za svůj debut Plující andělé, letící ryby. Další cenou je Cena města Curychu. V roce 1965 dostal cenu nakladatelství Naše vojsko za sbírku povídek Vzdušné polibky posílati, kniha ale nebyla vydána.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragédie – svědectví archivů, MOBA, Brno 2007, ISBN 978-80-243-2889-8
  • Smrtihlav v lázních, MOBA, Brno 2005
  • Jezdci nocí (rekonstrukce svazku), editor Boris Dočekal, Listen, Jihlava 2002
  • Provdaná nevěsta, '68 Publishers, Toronto 1991 / Mladá fronta, Praha 1995
  • Zelené víno, '68 Publishers, Toronto 1986 / Art-servis, Praha 1991
  • Honička : Filmová satira ze života uprchlíků, s Bernardem Šafaříkem, '68 Publishers, Toronto 1985
  • Ptáci, '68 Publishers, Toronto 1981 / Mladá fronta, Praha 1991
  • Osel aneb Splynutí, '68 Publishers, Toronto 1977 / Československý spisovatel, Praha 1992
  • Jak zapálit mokrý dřevo, 1975
  • Plující andělé, letící ryby, předmluva Josef Škvorecký, '68 Publishers, Toronto 1974 / Art-servis, Praha 1990
  • Vzdušné polibky posílati, Praha 1965 (nevydáno)
scénáře
  • Das Kalte Paradies (1986, Chladný ráj), režie, spolupráce na scénáři a produkce: Bernard Šafařík
  • Hunderennen (1983, Psí dostihy / Honička), režie, spolupráce na scénáři a produkce: Bernard Šafařík
  • Obytná stěna

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]