Pax Europaea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie


Historické rozšiřování EU a jejích předchůdců

Pax Europaea (česky: evropský mír – po historickém Pax Romana) bylo období relativního míru, který Evropa zažila po druhé světové válce, během kterého proběhlo pozoruhodně málo mezinárodních konfliktů nebo válek mezi evropskými státy. Tento mír je často spojován se vznikem NATO, Evropské unie (EU) a předchůdců institucí EU včetně Evropského hospodářského společenství.[1] Tato éra relativního míru byla v podstatě zachována po skončení studené války a rozpadu Sovětského svazu. Mezi hlavní výjimky patří válka v Jugoslávii, konflikt v Severním Irsku a různé války a napětí týkající se Ruska nebo probíhající v Rusku (včetně ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Transatlantická spolupráce a evropská integrace byly navrženy tak, aby udržely křehký mír, který byl v Evropě vytvořen po druhé světové válce. Vzhledem k tomu, že se kontinent v posledních staletích opakovaně propadal do války, založením Evropských společenství v 50. letech 20. století se chtěly evropské státy integrovat do takové míry, aby válka mezi nimi nebyla možná. Také byla založena Severoatlantická aliance jako obranná vojenská aliance mezi západoevropskými zeměmi, USA a Kanadou, jejímž cílem bylo odradit agresi jak zevnitř, tak zvenčí. Evropská společenství se vyvinula v Evropskou unii a ona i NATO se rozšířily do většiny západní, severní a jižní Evropy. Ačkoli státy střední a východní Evropa zůstaly jako členové Varšavské smlouvy pod sovětským vlivem, i ony nezažily téměř žádný konflikt, s hlavní výjimkou vnitřních represí, které probíhaly až do 90. let 20. století, kdy v Jugoslávii vypukla série válek, během kterých se země rozpadla. EU byla kritizována za svou neschopnost zabránit konfliktu, přestože tato oblast je stále v Evropě a může se tam tak rozšiřovat.

K roku 2024 se EU skládá z 27 zemí, přičemž o členství usiluje většina evropských nečlenských států; v prvním desetiletí 21. století vstoupilo do EU 12 zemí. Většina evropských zemí, které zůstávají mimo EU, je s ní navíc spojena hospodářskými dohodami a smlouvami, jako je Evropský hospodářský prostor. Ačkoli řada bývalých sovětských republik vstoupila do EU nebo podnikla kroky k připojení se k různým evropským organizacím, Rusko si zachovalo určitou úroveň nezávislosti na evropských institucích. V rámci EHP nedošlo od roku 1945 k žádnému vojenskému konfliktu. Na západoevropské pevnině tak probíhá nejdelší období míru od doby Pax Romana.

Evropská unie získala Nobelovu cenu míru za rok 2012 jako uznání za její úsilí o udržení a aktivní podporu míru uvnitř svých hranic i na mezinárodní úrovni diplomatickými prostředky.

I když po druhé světové válce došlo na evropském poloostrově k řadě ozbrojených konfliktů, k žádnému z nich nedošlo mezi členy Evropské unie. Většina těchto konfliktů se odehrála v bývalé Jugoslávii a Sovětském svazu.

Seznam válek v Evropě v období po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

(Poznámka: Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii lze považovat za součást Evropy nebo západní Asie; pro úplnost jsou uvedeny zde)

Války zahrnující evropské země v období po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pax Europaea na anglické Wikipedii.

  1. TSOUKALIS, Loukas. What Kind of Europe?. Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN 978-0-19-927948-7. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]