Pavel Dybenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Dybenko
Дибенко Павло Юхимович 1.jpg
Narození 16.jul. / 28. února 1889greg.
Novozybkov
Úmrtí 29. července 1938 (ve věku 49 let)
popraviště a hřbitov Kommunarka
Ocenění Řád rudého praporu
Řád rudé hvězdy
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka) Alexandra Kollontajová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Jefimovič Dybenko (rusky Павел Ефимович Дыбенко; ukrajinsky Дибенко Павло Юхимович; 16. únorajul./ 28. února 1889greg., Ljudkovo, poblíž Černihiva, Ruské impérium29. července 1938, Moskva, SSSR) byl sovětský politik a vojenský činitel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pavel Dybenko se narodil v rodině rolníka. Roku 1907 se seznámil s anarchismem.

Roku 1911 se stal námořníkem v Baltském loďstvu, o rok později vstoupil do bolševické strany. Po vypuknutí první světové války odjel na frontu, později byl zatčen za propagaci marxismu. Osvobozen byl po únorové revoluci. V dubnu roku 1917 se stal Dybenko předsedou Centrobaltu a připravoval loďstvo na uchopení moci bolševiky.

Revoluce a občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Dybenko na poštovní známce z roku 1969

Během říjnové revoluce velel nejen baltské flotile, ale i Rudým gardám. Na druhém všeruském sjezdu sovětů se stal členem komisariátu vojenství a námořnictva, které vedl spolu s Nikolajem Krylenkem a Vladimirem Antonov-Ovsejenkem.

Roku 1917 se Dybenko oženil s lidovou komisařkou (ministryní) sociálního zabezpečení a budoucí diplomatkou Alexandrou Kollontajovou.

V ruské občanské válce byl jedním z velitelů Rudé armády, přestože neměl žádné vojenské vzdělání. Roku 1918 bojoval proti bělogvardějcům na Ukrajině. Téhož roku byl zajat, nakonec ale byl vyměněn za německého důstojníka.

V letech 1919 - 1920 bojoval v Caricynu i na Kavkaze. Na čas se musel spojit s ukrajinskými anarchisty Nikiforem Grigorjevem a Nestorem Machnem. V té době začal sdílet velení s Michailem Tuchačevským. Roku 1921 dohlížel na vznik Krymské SSR.

Pozdější kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1922 se Dybenko rozvedl s Kollontajovou. Ze zoufalství se pokusil o sebevraždu. Téhož roku absolvoval vojenskou akademii. V letech 1928 - 1938 působil v různých vedoucích pozicích, vojenských i státních, a byl velitelem vojsk ve střední Asii. Stal se také náměstkem předsedy Nejvyššího sovětu.

Od roku 1928 zastával různé funkce v Rudé armádě. Stal se velitelem Leningradského vojenského okruhu. Roku 1937 se stal soudcem ve třetím moskevském procesu s Tuchačevským.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Roku 1938 byl pro nedostatek důvěry zbaven postu velitele okruhu a stal se náměstkem lidového komisaře průmyslu a lesnictví. Brzy však byl zatčen a obviněn z korupce, nekázně, zanedbávání povinností a špionáže ve prospěch USA.

I přesto, že Stalinovi napsal dopis, v němž prohlašoval, že neumí anglicky, byl odsouzen k trestu smrti a 29. července 1938 popraven.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Dybenkovo jméno dnes nosí ulice v Moskvě, Petrohradu, Doněcku, Charkově, Samaře a jiných městech. V petrohradském metru se nachází stanice Ulica Dybenko na lince Pravoberežnaja. Stejný název má mít i plánovaná stanice v moskevském metru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Дыбенко, Павел Ефимович na ruské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]