Paul Engelmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paul Engelmann
Paul Engelmann
Paul Engelmann
Narození14. června 1891
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. února 1965 (ve věku 73 let)
Tel Aviv
IzraelIzrael Izrael
VzděláníTechnická univerzita Vídeň
Povoláníarchitekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Engelmann (14. června 1891, Olomouc[1]5. února 1965, Tel Aviv) byl izraelský architekt a filozof moravského původu, žák a spolupracovník Adolfa Loose, který je dnes nejvíce znám pro své přátelství s architektem a filozofem Ludwigem Wittgensteinem.

Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v asimilované židovské rodině žijící v Olomouci, jako nejstarší ze tří dětí. Nešlo o nijak zámožnou rodinu. Jeho otec při obchodování zbankrotoval, takže musel pracovat jako pojišťovací agent.[2] Po absolvování olomouckého německého gymnázia odešel na podzim 1910 do Vídně studovat architekturu na Vídeňskou technickou univerzitu. V roce 1912 po odchodu Otto Wagnera do výslužby přešel do soukromé Bauschule, kterou založil Adolf Loos poté, co nebyl zvolen Wagnerovým nástupcem. Na podzim 1913 zprostředkoval Engelmann Loosovu přednášku v Olomouci.[3] Studia na rok přerušil a pracoval jako sekretář novináře Karla Krause. V roce 1915 se Engelmann stal diplomovaným architektem. Vojenské služby v první světové válce byl ze zdravotních důvodů (po prodělané tuberkulóze) zproštěn, za což byl jako pacifista vděčný. Válečná léta proto ve značném rozsahu trávil v Olomouci. Díky tomu se roku 1916 seznámil s Ludwigem Wittgensteinem, který v Olomouci několik měsíců navštěvoval školu pro dělostřelecké důstojníky. V letech 1917–1918 je Engelmann zaměstnán jako výpomocný kreslič u olomouckého městského stavebního úřadu.[3]

Haus Wittgenstein, Vídeň

Wittgenstein, Engelmann a spolu s nimi také pozdější uznávaný advokát Jindřich Groag tehdy tvořili nerozlučnou trojici. Na pozadí válečných útrap přemýšleli o smyslu života, společně četli Bibli a knihy Lva Tolstého. Přátelství mezi Engelmannem a Wittgensteinem trvalo až do roku 1928.

Mezi roky 19261928 žil ve Vídni, následně se vrátil do rodné Olomouce. Mezi léty 1928–1932 sdílel společnou projekční kancelář a byt s Hugo Riesenfeldem pod názvem Projektanti P. Engelmann H. Riesenfeld architekti dům zahrada byt, Olomouc, Škroupova 10, poté se odstěhoval zpět k matce.[3]

Ve Vídni, v Olomouci, v Ostravě a Ivano-Frankivsku po něm zůstalo několik úspěšně realizovaných projektů.[2][4][5]

Vila Vladimíra Müllera, Olomouc

Odchod do mandátní Palestiny[editovat | editovat zdroj]

Po smrti své matky se v létě roku 1934 pod vlivem rostoucího politického napětí v sousedním Německu odstěhoval do tehdejší Palestiny. Usadil se v Tel Avivu, kde se živil jako návrhář nábytku a interiérový architekt. Jako filozof se hojně věnoval přednáškové činnosti. Na trvalo za ním do Palestiny přesídlil i Max Zweig, jeho olomoucký kamarád z mládí. Ten později také inicioval knižní vydání korespondence mezi Engelmannem a Wittgensteinem.[6] [7]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce olomoucké židovské náboženské obce
  2. a b MAŇÁK, Pavel. Paul Engelmann (1891–1965) [online]. Židovská obec Olomouc, 2009-03-24 [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i ZATLOUKAL, Pavel. Meditace o městě, krajině, umění. Olomouc 1919–1989. 1. vyd. Olomouc - Ostrava: Muzeum umění Olomouc, Ostravská unvierzita, 2020. 544 s. ISBN 978-80-7599-186-7. S. 52–56, 62–64, 117–129. 
  4. http://www.guardian.co.uk/books/2002/jan/05/arts.highereducation
  5. http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=foreign&action=show&id=407
  6. http://www.uibk.ac.at/brenner-archiv/archiv/engelmann.html
  7. http://www.roangelo.net/logwitt/englmann.html
  8. KUDĚLKA, Zdeněk. Činnost Adolfa Loose v Československu I.. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, F 17. Brno: Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1973. Dostupné online. S. 146–147.
  9. Bulgarisches Kulturinstitut Haus Wittgenstein. www.haus-wittgenstein.at [online]. Kulturabteilung der Bulgarischen Botschaft [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (německy) 
  10. a b LUKEŠ, Zdeněk. Bílý hranol v Olomouci : kvalitní rekonstrukce se v Olomouci dočkala vilka Loosova žáka Paula Engemanna. Lidové noviny. 30. 5. 2020, roč. XXXIII/125, s. 19. ISSN 0862-5921. 
  11. ZATLOUKAL, Pavel. Paul Engelmann. Historica : Revue pro historii a příbuzné vědy. 2019, roč. 10, čís. 2, s. 160–183. Dostupné online. ISSN 1803-7550. 

Literatura (o něm)[editovat | editovat zdroj]

  • BAKACSY, Judith; MUNCH, Anders V.; SOMMER, Anne-Louise. Architecture Language Critique : Around Paul Engelmann. Amsterdam / Atlanta: Edition Rodopi, 2000. ISBN 90-420-1383-4. 
  • BAKACSY, Judith. Paul Engelmann (1891–1960). Ein biographischer Versuch. [online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné online. 
  • Paul Engelmann (1891-1965). Architektur-Judentum-Wiener Moderne. Wien/Bozen 1999.
  • Paul Engelmann und das mitteleuropäische Erbe. Der Weg von Olmütz nach Israel./Paul Engelmann and the Central European Heritage. The Path from Olomouc to Israel. Wien/Bozen 1999.
  • SCHNEIDER, Ursula A. Paul Engelmann – Architektur, Judentum und Moderne zwischen Wien, Olmütz und Israel. Aschkenas – Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Juden. 1997, roč. 7, s. 155–171. Dostupné online. ISSN 1016-4987. 
  • Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. NZB : Praha 2009. ISBN 978-80-904272-1-1
  • Wittgenstein - Engelmann: Briefe, Begegnungen, Erinnerungen. Haymon Verlag : Wien 2006, ISBN 3852185033
  • ZATLOUKAL, Pavel. Paul Engelmann. Historica : Revue pro historii a příbuzné vědy. 2019, roč. 10, čís. 2, s. 160–183. Dostupné online. ISSN 1803-7550. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]