Tygr indočínský
Tygr indočínský | |
---|---|
Tygr indočínský v Berlínské zoo | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
ohrožený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | kočkovití (Felidae) |
Rod | Panthera |
Druh | tygr (Panthera tigris) |
Trinomické jméno | |
Panthera tigris corbetti Mazák, 1968 | |
Areál rozšíření indočínského tygra (červeně) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tygr indočínský (nebo také tygr Corbettův; Panthera tigris corbetti) je poddruh tygra, který žije v oblasti jihovýchodní Asie. Jeho celková populace dosahuje zřejmě 600–700 jedinců (nebo možná o něco více), přičemž žádná životaschopná propojená subpopulace není větší než 250 kusů. Z toho důvodu je podle IUCN veden jako ohrožený poddruh. Tygři z malajské populace, dříve považovaní za indočínské, jsou dnes vedeni jako samostatný poddruh – tygr malajský (Panthera tigris jacksoni).
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tento poddruh popsal na základě měření vietnamských tygrů český zoolog Vratislav Mazák v roce 1968 a nazval jej podle známého lovce, ale i obdivovatele a ochránce tygrů Jima Corbetta. Jedná se o středně velkou subspecii, která je menší než tygr indický a sibiřský. Délka těla samců se pohybuje od 2,55 m po 2,85 m a hmotnost od 150 do 195 kg. Jako u ostatních tygrů je i zde poměrně výrazný pohlavní dimorfismus – samice měří 2,3–2,55 m a váží od 100 do 130 kg. Zbarvení srsti je poněkud tmavší a výraznější než například u tygra indického. Černé pruhování je hustší a pruhy užší. Bílé zbarvení spodní části nezasahuje tak vysoko na boky.[2][3]
Výskyt a populace
[editovat | editovat zdroj]Indočínští tygři žijí v Myanmaru, Laosu, Kambodži, Vietnamu a Thajsku. Dříve žili i v jižní Číně v provincii Jün-nan, ale v současnosti se tam již s největší pravděpodobností nevyskytují.
Odhad populace tohoto poddruhu je extrémně obtížný. Údaje se pohybují od 352 jedinců po 1 300, resp. „určitě méně než 2 500“. Pesimistická čísla udávala, že v Thajsku žilo v roce 2010 okolo 200 kusů, v Myanmaru asi 85, v ostatních zmíněných státech šlo vždy jen o 10–30 jedinců.[4] Naopak optimistický odhad k roku 2010 byl 700–1 300 kusů.[5] Další zdroje uvádějí, že v roce 2015 se celková populace pohybovala okolo 600–650 kusů.[6] Velké množství těchto tygrů žije v thajském parku Huai Kha Khaeng. Ačkoliv jsou k dispozici sofistikované metody, jako fotopasti, je velmi obtížné detekovat v džunglích jihovýchodní Asie přítomnost tygrů. Například v Myanmaru se v letech 2002 až 2004 provádělo rozsáhlé mapování v rezervaci Hukaung Valley (Kačjinský stát), ale výsledky byly velmi chabé. Bylo zachyceno jen asi šest jedinců a interpolací se vypočítalo, že na území o rozloze 3 250 km² se vyskytuje 7–71 tygrů.[7] V roce 2015 oznámil thajský „Department of National Parks, Wildlife and Plant Conservation“, že se počet tygrů na území Thajska zvýšil v některých rezervacích až o 50 % oproti stavu v roce 2005. Thajsko obecně je považováno za zemi, která se staví velmi dobře k záchraně tygrů.[8]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Tygr indočínský je zřejmě nejméně prozkoumaný žijící poddruh tygra. Jedním z důvodů je to, že se vyskytuje většinou v hustých tropických lesích, často v horách, v relativně méně zalidněných oblastech. Je to samotářské zvíře. Pokud je pozorováno v přírodě více jedinců pohromadě, jde vždy buď o samici s mláďaty anebo o pářící se pár.
Tygr indočínský je vrcholový predátor. Jeho oblíbenou kořistí jsou různé druhy kopytníků – sambar, serau, banteng, gaur, vodní buvol, divoké prase atd. V minulosti lovil i další druhy, jako byl kuprej, jelen lyrorohý, jelínek vepří a jelen Schomburgkův, ale tato zvířata buď vyhynula, nebo jich žije tak málo, že nemohou být pravidelnou lovnou zvěří. Proto se mnozí tygři musí zaměřovat i na menší živočichy, kteří donedávna nepatřili mezi jejich hlavní kořist. Loví proto muntžaky, makaky, dikobraze, jezevce bělohrdlé a některá jiná pralesní zvířata bez ohledu na velikost.[9]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Tygři indočínští se páří během celého roku, ale nejčastěji mezi listopadem a dubnem. Březost trvá přibližně 103 dní. Samice rodí až 7 koťat, ale průměr je pouze 3. Mláďata zůstávají s matkou zhruba 18 až 28 měsíců. Úmrtnost mláďat během prvního roku života je 35 %. Podílí se na tom požáry, záplavy a zabití jinými tygry či vlastní matkou. Samice se začínají rozmnožovat zhruba od 3,5 roku věku, samci asi o rok později. Doba dožití je v přírodě zhruba 15 let, v zajetí to může být až 26.[10]
Vztahy s člověkem, hrozby
[editovat | editovat zdroj]Hlavní hrozbou pro tygra indočínského, stejně jako pro všechny ostatní poddruhy tygrů, je člověk a jeho aktivity. Zde je výčet nejdůležitějších z nich:
- Díky intenzivnímu lovu jeho kořisti a ničení životního prostředí (kácení pralesů) museli tygři změnit v mnoha oblastech stravovací návyky, zaměřit se na menší kořist, která je však ne vždy dokáže uspokojivě zasytit.
- Nelegální lov tygrů přes oficiální ochranu stále probíhá. Jedním z hlavních důvodů je uspokojení poptávky tradiční čínské resp. obecně orientální medicíny. To je v současnosti možná největším problémem pro všechny tygří poddruhy.[11] Překupníci platí za kosti, kůže a orgány velké sumy, které pytlákům zajistí bohatý příjem. Například hmotnost kostí tygra je zhruba 7–10 kg a ve Vietnamu se platilo v 90. letech za 1 kg cca 130–175 dolarů.[12] V současnosti je to ještě více, někdy může cena dosáhnout až 370 dolarů. Oči stojí 170 dolarů, polévka z tygřího penisu 320 dolarů atd.[13] Ačkoliv se tygřími částmi dá „léčit“ téměř cokoliv, jakákoliv účinnost není vědecky prokázána.[14]
- Kvůli fragmentaci jejich prostředí a snížení počtu populace hrozí příbuzenské křížení a tím zmenšení genetické kvality spojené často s různými vadami a nemocemi (rozštěp, šilhavost, lordóza).
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Celá myanmarská populace tygrů (s přesahem do Indie) je někdy řazena k tygrům indočínským, její západní část však někdy k tygrům indickým. Nejnovější výzkumy se přiklánějí k první variantě.[15]
- Tygr indočínský (možná spolu s tygrem čínským) je považován za původní druh, z něhož se jednotlivé poddruhy vyvinuly před cca 70 000–110 000 lety. Má nejvyšší genetickou diverzitu v mikrosatelitních alelách.[4][15]
- V roce 2009 bylo několik vesničanů odsouzeno na 3–12 let za zabití a snědení pravděpodobně posledního indočínského tygra v Číně. Došlo k tomu poblíž vesnice Mengla v provincii Jün-nan.[16]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23].
- ↑ MAZÁK Vratislav. Velké kočky a gepardi. Zvířata celého světa - 7. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1980, s. 138.
- ↑ MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine. Mammalian Species 152 (1981): 1–8. (anglicky)
- ↑ a b LYNAM, A.J.; NOWELL, K. Panthera tigris ssp. corbetti (Indochinese Tiger) [online]. www.iucnredlist.org, 2011 [cit. 2016-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-23.
- ↑ LUO, Shu-Jin, a kol. What Is a Tiger? Genetics and Phylogeography. In: TILSON, R. L.; NYHUS, P. J. Tigers of the world: The science, politics, and conservation of Panthera tigris. London, Amsterdam, Boston etc.: Academic Press, 2010. S. 42. (anglicky)
- ↑ HUDSON, Katy. Tigers roaring back in India [online]. University Observer [cit. 2016-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-29.
- ↑ LYNAM, Anthony J., a kol. Estimating abundance with sparse data; implications for tigers in northern Myanmar. Population Ecology. 2009, roč. 51, s. 115–121. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Today: Tiger population grows 50 per cent in Thai wildlife sanctuaries (3. 8. 2015)
- ↑ SUNQUIST Mel, SUNQUIST Fiona. Wild Cats of the World. University of Chicago Press, 2002, s. 350.
- ↑ Indo-Chinese Tiger [online]. www.indiantiger.org [cit. 2016-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-19.
- ↑ ELLIS, Richard. Tiger Bone & Rhino Horn: The Destruction of Wildlife for Traditional Chinese Medicine. [s.l.]: Island Press,, 2013. 312 s. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SUNQUIST et SUNQUIST. Wild Cats of the World, s. 362.
- ↑ Trade In Tiger Parts [online]. www.tigersincrisis.com [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Chinese Medicine [online]. www.tigersincrisis.com [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.
- ↑ a b LUO, S-J, a kol. Phylogeography and Genetic Ancestry of Tigers (Panthera tigris). PLoS Biol. 2004, roč. 12, čís. 2. Dostupné online.
- ↑ PLATT, John. Man convicted for killing and eating China's last Indochinese tiger. Scientific American [online]. 25.12.2009. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species 152 (1981): 1–8. (anglicky)
- LUO, Shu-Jin a kol. What Is a Tiger? Genetics and Phylogeography. In: TILSON, Ronald, NYHUS, Philip J. Tigers of the World: The Science, Politics and Conservation of Panthera tigris. Academic Press, 2nd edition, 2010, s. 35–51.
- MAZÁK Vratislav. Velké kočky a gepardi. Zvířata celého světa – 7. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1980.
- SEIDENSTICKER, John. Riding the Tiger: Tiger Conservation in Human-Dominated Landscapes. Cambridge University Press, 1999.
- SUNQUIST Mel, SUNQUIST Fiona. Wild Cats of the World. University of Chicago Press, 2002.
- TILSON, Ronald, NYHUS, Philip J. Tigers of the World: The Science, Politics and Conservation of Panthera tigris. Academic Press, 2009.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu tygr indočínský na Wikimedia Commons
- IUCN Red List: Panthera tigris ssp. corbetti
- Setting Priorities for the Conservation and Recovery of WILD TIGERS: 2005–2015
- Tigerhomes.org Indochinese Tiger – Panthera tigris corbetti
- Tigers roaring back in India
- Wildlife Thailand The Indochinese tiger (Panthera tigris corbetti)
- HedvabnaStezka.cz Kaeng Krachan: Údolí hladových tygrů v Thajsku