Německo-řecké vztahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Německo-řecké vztahy
Německo
Německo
Řecko
Řecko
Německo (zeleně) a Řecko (oranžově) na mapě Evropy
Německo (zeleně) a Řecko (oranžově) na mapě Evropy
Amálie Oldenburská v Amáliiných šatech
Angela Merkelová a Kyriakos Mitsotakis během zasedání EPP v roce 2019

Řecko má velvyslanectví v Berlíně a pět generálních konzulátů v Düsseldorfu, Frankfurtu nad Mohanem, Hamburku, Mnichově a Stuttgartu. Německo má velvyslanectví v Athénách a generální konzulát v Soluni. Německo a Řecko jsou řádnými členy eurozóny, Evropské unie, NATO, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Německo bylo v Řecku před dluhovou krizí v Řecku docela populární; 78,5 % Řeků mělo v roce 2005 pozitivní názor na Německo. V roce 2010 sdílelo tento názor 29 % Řeků.[1] Od té doby se obraz Německa v Řecku výrazně zlepšil. V roce 2012 mělo 49 % Řeků velmi nepříznivý názor na Německo, ale do roku 2021 se toto číslo snížilo na 29 %. Na německou kancléřku Angelu Merkelovou se v roce 2012 dívalo velmi negativně 76 % Řeků. V roce 2021 to bylo 45 %.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První král nezávislého Řecka Ota I. byl německého původu. Mnoho Bavorů přišlo do nového státu a usadilo se v něm. Jeho otec Ludvík I. Bavorský finančně a politicky Řekům pomáhal, jak během jejich války za nezávislost, tak po intronizaci svého syna.

Řecko a Prusko navázaly diplomatické styky v roce 1834, téhož roku obě země zprovoznily v té druhé velvyslanectví.[2]

Země byly během obou světových válek nepřátelé, přičemž Německo se během druhé světové války zúčastnilo okupace Řecka mocnostmi Osy. Otázka reparací za německé válečné zločiny a nucené půjčky během okupace zůstává nevyřešená.

V Německu žije 300 000 obyvatel řecké komunity, většina z nich přišla v 60. a 70. letech 20. století.

Tyto dva národy se od roku 1950 do roku 2010 těšily vynikajícím vztahům, přičemž Německo bylo v 70., 80., 90. letech 20. století a na počátku 21. století zemí s největším počtem turistů navštěvujících Řecko a evropskou zemí, která přijala nejvíce řeckých přistěhovalců, zejména v 50. a 60. léta 20. století. Řecko navíc v 80. letech podporovalo znovusjednocení Německa a obě země spolupracovaly v mnoha oborech (kulturní, technologické, vojenské atd.) v rámci spektra EU.

V roce 1999 způsobil řecký ministr zahraničí Theodóros Pankalos diplomatickou krizi, když prohlásil, že „Německo je politicky trpaslík“.[3] Později se omluvil.

Vztahy mezi národy byly však vážně napjaté během dluhové krize v eurozóně.[4] Ačkoli se mnoho médií v obou zemích snažilo poškodit vztahy polemickými zprávami, existovala iniciativa, která se tomu snažila zabránit. Nejznámější je založení Německo-řecké mládežnické organizace (Deutsch-griechisches Jugendwerk).

Obecně jsou německo-řecké vztahy považovány za vyvážené a na evropské úrovni země dobře spolupracují. Německo podpořilo Řecko v jejich sporu s Tureckem, ale ne tolik jako jiné země, například jako Francie. Německý ministr Heiko Maas řekl: „[...]Německo a celá Evropská unie stojí v pevné solidaritě při Řecku.“[5] Německo omezilo prodej zbraní Turecku, ale z omezení vyloučilo námořnické vybavení.[6] Německo také váhalo, když EU chtěla uvalit sankce na Turecko, ale řekli, že sankce jsou možností a že provokace Turecka je nepřijatelná.[7] Je třeba zmínit, že Německo již poskytlo Řecku 4 ponorky U-214, které si Řecko nepřálo, aby byly prodány také Turecku.

Německá komunita v Řecku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Řekové v Německu.

Německý archeologický institut v Athénách byl otevřen v roce 1874, Německá škola v Athénách v roce 1896.

Seznam bilaterálních smluv[editovat | editovat zdroj]

  • Bilaterální kulturní dohoda, 17. května 1956
  • Smlouva o pobytu a lodní dopravě ze dne 2. září 1961, která rovněž řeší otázky vojenské branné povinnosti pro osoby s dvojím občanstvím
  • Smlouva o zamezení dvojího zdanění, 18. dubna 1966

Po roce 1981 byla většina dohod uzavřena prostřednictvím Evropské unie.

Seznam nedávných bilaterálních návštěv[editovat | editovat zdroj]

Diplomatické mise[editovat | editovat zdroj]


Německá republika[editovat | editovat zdroj]


Helénská republika[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germany–Greece relations na anglické Wikipedii.

  1. Survey on Greece-US relations 2016 [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-27. (anglicky) 
  2. Bilateral Relations Between Greece and Germany. web.archive.org [online]. 2009-08-01 [cit. 2023-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-01. 
  3. TOVIMA.GR. Θ. ΠΑΓΚΑΛΟΣ Ενας «παλιός» στη θέση του αντιπροέδρου. tovima.gr [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (řecky) 
  4. KULISH, Nicholas; ALDERMAN, Liz. German Patience With Greece on the Euro Wears Thin. The New York Times. 2012-05-09. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. Germany calls on Greece and Turkey to avoid 'catastrophe' – DW – 08/25/2020. dw.com [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SABAH, DAILY. Limit on arms export to Turkey excludes maritime equipment, German FM says. Daily Sabah [online]. 2020-07-27 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Germany, Austria say sanctions among options for Turkey's Cyprus drilling. Reuters. 2019-07-15. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]