Náboženská segregace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Náboženská segregace (občas náboženský apartheid[1]) je druh politické segregace, při které dochází k oddělování lidí rozdílných náboženství. Může se jednat o sociální fenomén, ale také může vycházet přímo ze zákonů státu.

Severní Irsko[editovat | editovat zdroj]

Náboženská segregace na irském ostrově má své kořeny již v 17. století. V tomto období začaly platit zákony, které diskriminovaly katolíky. Tyto legislativní kroky se týkaly například i školství. Některé z nich existují v omezené míře v Severním Irsku doteď. V současné době stále existují oddělené katolické a protestantské školy, i přes snahy vlády tuto „dobrovolnou“ segregaci vymýtit.[2][3] V Severním Irsku existují dva typy škol – státní veřejné školy a katolické školy spadající pod církev. Státní školy v drtivé většině navštěvují protestanté, zatímco katolické katolíci.[4] Ve školách se také liší vyučovací informace. V katolických školách se klade důraz na irskou suverenitu, jazyk a historii,[5] kdežto v protestantských osnovách se vyzdvihuje severoirská příslušnost k Velké Británii.

Ještě v 90. letech 20. století zaměstnavatelé obvykle dávali možnost pracovat uchazečům stejného křesťanského proudu, britská vláda však poskytla kroky, které tomuto zamezily a dnes jsou severoirská pracoviště více různorodá.[6][7]

Írán[editovat | editovat zdroj]

V Íránu je oficiálním státním náboženstvím ší'itský islám, ke kterému se hlásí 75 až 90 % populace.[8] Ačkoli jsou sunnitský islám, křesťanství, judaismus a zarathuštrismus oficiálně uznávány ústavami z let 1906 a 1979 a mají dokonce své zástupce v parlamentu, objevují se případy diskriminace.[9] Sunnitští muslimové v Íránu jsou především Kurdové, Balúčové a Turkméni, tudíž jakékoliv perzekuce jsou považovány spíše za etnické, než za náboženské.[8] Ostatní náboženské směry jako například mandejství, sikhismus či víra Bahá´í nejsou vládou povoleny a není znám ani počet jejich vyznavačů, jelikož je Írán nezahrnuje ani do dotazníků sčítání lidu.[8] Vyznavači této víry jsou považováni za odpadlíky islámu a kacíře.[10] Nejsou jim uznávány svatby, nemají právo na vlastní hřbitovy a historické hřbitovy jsou likvidovány.[11]

Jsou zaznamenané případy, že studenti vyznávající směr Bahá´í jsou kvůli své víře vyhazováni z vysokých škol a profesoři vyznávající tento náboženský směr se musí této víry vzdát, pokud chtějí v tomto oboru působit.[12] Ve studentském roce 2006–2007 byla ze škol vyloučena více než polovina studentů vyznávající Bahá´í, poté, co íránské ministerstvo vědy, výzkumu a technologií vydalo příkaz vyloučit ze škol všechny takovéto studenty.[13]

Egypt[editovat | editovat zdroj]

V Egyptě čelí perzekucím věřící víry Bahá´í již od šedesátých let dvacátého století, kdy prezident Gamál Násir uvedl v platnost „Zákon 263“, který označil islám, křesťanství a judaismus za jediné povolené náboženství. To vedlo k zákazu veškerých Bahá´í spolků a institucí.[14] Veškeré veřejné budovy a objekty v jejich vlastnictví (modlitebny, knihovny, společenské budovy, hřbitovy) byly znárodněny. Islámské výzkumné středisko Al-Azhar proti věřícím Bahá´í vydalo také dvě fatvy, označující je za kacíře.[15]

V 90. letech Egypt zavedl nový systém průkazů totožnosti, které nyní musely obsahovat informace o tom, jakého je osoba vyznání – uznávaly se však jen povolené náboženství (islám, křesťanství a judaismus). To znamenalo, že věřícím Bahá´í nebyly vydávány žádné osobní dokumenty jako občanský průkaz, rodný a úmrtní list, cestovní pas či oddací list v případě, že o svém náboženství nelhali, což je ovšem v rozporu s jejich vírou.[16] Bez těchto dokumentů nemohli být zaměstnáni a vyučováni, nemohli volit, cestovat, ani být ošetřeni v nemocnici. Tento problém trval až do srpna roku 2009, kdy položka náboženství přestala být na průkazech totožnosti povinná.[17]

Situace Bahá´í věřících v zemi se zhoršila po Egyptské revoluci v roce 2011, kdy se k moci dostalo Muslimské bratrstvo, které bylo k Bahá´í otevřeně nepřátelské.[18][19] Došlo k vypalování domů věřících[20] a bylo jim vyhrožováno, že budou souzeni za zradu.[21]

Objevují se i informace o údajné diskriminaci křesťanů v zemi, především ze strany policie.[22]

Saudská Arábie[editovat | editovat zdroj]

Do posvátného města Mekka v Saudské Arábii je vstup povolen pouze lidem muslimského vyznání, nemuslimové mají vstup zakázán.[23] Do posvátného města Medina je vstup povolen i nemuslimům, ti však mají zakázaný přístup do centra města, kde se nachází například náměstí Nabawi s Prorokovou mešitou.[24] Za porušení tohoto zákazu platí trest deportace ze země.[24] Stejně tak nesmí nemuslimové (a ší'ité) působit v politických, diplomatických či vojenských funkcích. V zemi platí zákaz vyobrazování křesťanských, židovských a hinduistických symbolů, zákaz distribuce nemuslimských materiálů jako například Bible a zákaz slavení nemuslimských svátků (např. Vánoc) i na neveřejných místech.[25]

Židé jsou v zemi zesměšňováni v knihách, novinách i v školních učebnicích.[26] Saudská vláda považuje Protokoly sionských mudrců za faktické a veřejně tvrdí, že se židé pokoušejí o světový převrat.[27]

Saudská vláda 1. března 2004 oficiálně oznámila zákaz vstupu Židů do země (nicméně v praxi k žádnému zákazu nedošlo).[28][29]

Saudská Arábie neuznává ši'itský islám a v roce 1988 je tehdejší vrchní islámský duchovní prohlásil za kacíře.[30] Jsou známy případy, kdy bylo ši'tským muslimům bráněno v hadždži. Nemají přístup k rovnému vzdělání, pracovním možnostem a nemohou zastupovat žádnou důležitější státní funkci.[31]

Pákistán[editovat | editovat zdroj]

V Pákistánu žije mezi 700 tisíci až 5 milióny ahmadíjských muslimů. Pákistán však ahmadíjský islám neuznává a ahmadíjové svou víru nemohou legálně praktikovat. Nemohou své mešity nazývat mešitami či praktikovat islámský pozdrav. Také nemohou zastupovat žádnou vyšší státní funkci a vyskytly se případy, kdy byli vyučováni ze škol a univerzit.[32][33]

Myanmar[editovat | editovat zdroj]

V Myanmaru působí muslimská menšina, tzv. Rohingyové. Již od počátku existence nezávislé Barmy Rohingyové nemají občanství a volební právo, často jsou terčem perzekuce ze strany vlády a násilí ze strany hinduistické většiny a mají omezený přístup ke zdravotní péči, školství a k pracovním místům.[34][35] Tato segregace od většinové populace způsobila emigraci velké části zástupců této menšiny, především do Bangladéše.[36][37]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ukrajinští celníci zabavili celý náklad vánočního poselství moskevského patriarchy | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-01-03 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. O'HARA, Mary. Self-imposed apartheid. The Guardian. 2004-04-14. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  3. PAVETT, David. Northern Ireland teaches us the dangers of segregated schools | David Pavett. The Guardian. 2011-11-29. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. Lords Hansard text for 18 Jul 200618 July 2006 (pt 0999). publications.parliament.uk [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  5. SIMPSON, Kirk; DALY, Peter. Politics and education in Northern Ireland—an analytical history. Irish Studies Review. 2004-08-01, roč. 12, čís. 2, s. 163–174. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 0967-0882. DOI:10.1080/0967088042000228932. 
  6. Founder of Alliance who became passionate champion of equality. The Irish Times [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Irish Echo [online]. 2011-02-16 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  8. a b c Religious Apartheid in Iran. Middle East Institute [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. OHCHR | Iran must ensure rights of Christian minority and fair trial for the accused– UN experts. www.ohchr.org [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  10. Threatening anti-Baha'i posters distributed in Yazd, Iran | BWNS. Bahá’í World News Service [online]. 2014-06-18 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Desecration of the Baha'i cemetery in Shiraz. www.bic.org [online]. 2014-09-16 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Segregation in Iran. Times Higher Education (THE) [online]. 2006-06-09 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Confidential Iran memo exposes policy to deny Baha'i students university education | BWNS. Bahá’í World News Service [online]. 2007-08-27 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. The Baha'i Faith in Egypt. rlp.hds.harvard.edu [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. Egypt. 2001-2009.state.gov [online]. 2004-01-01 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Congressional Human Rights Caucus - Testimony of Kit Bigelow Egypt Briefing. web.archive.org [online]. 2006-12-27 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  17. Egypt officially changes rules for ID cards | BWNS. Bahá’í World News Service [online]. 2009-04-17 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Baha'i Faith in Egypt: An open letter to the people of Egypt. web.archive.org [online]. 2011-04-09 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  19. Egypt’s forgotten Baha’i community fearful and hopeful of future - Bikya Masr. web.archive.org [online]. 2012-03-21 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  20. Baha’i Homes Set on Fire Again in Egypt – UPDATED [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Shahat: Baha'is threaten Egypt's national security. Egypt Independent [online]. 2012-02-18 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. CORRESPONDENT, Harriet Sherwood Religion. Christians in Egypt face unprecedented persecution, report says. The Guardian. 2018-01-10. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  23. Mecca - Wikitravel. wikitravel.org [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  24. a b Medina - Wikitravel. wikitravel.org [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  25. TODAY, Doug Stanglin, USA. Saudis detain 41 for 'plotting' to celebrate Christmas. USA TODAY [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. - The Washington Post. Washington Post. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  27. CMIP - CENTER FOR MONITORING THE IMPACT OF PEACE: REPORTS. web.archive.org [online]. 2007-09-28 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  28. CNN.com - Jews barred, said Saudi Web site - Feb. 28, 2004. edition.cnn.com [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  29. Supreme Commission for Tourism www.sauditourism.gov.sa. web.archive.org [online]. 2004-02-06 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  30. The Sunni-Shia Divide. genocidewatch [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. AVENUE, Human Rights Watch | 350 Fifth; YORK, 34th Floor | New; T 1.212.290.4700, NY 10118-3299 USA |. Saudi Arabia: Treat Shia Equally. Human Rights Watch [online]. 2009-09-03 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. PAKISTAN: Persecution of Ahmadis in September 2013. Asian Human Rights Commission [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. TRIBUNE. tribune.com.pk [online]. [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. 
  34. Muslims 'abused' in Burmese state. www.bbc.com. 2012-07-20. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. (anglicky) 
  35. Myanmar: Abuses against Rohingya erode human rights progress | Amnesty International. web.archive.org [online]. 2015-02-21 [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  36. KDO JSOU ROHINGOVÉ A PROČ UTÍKAJÍ Z BARMY?. www.amnesty.cz [online]. [cit. 2017-9-11]. Dostupné online. 
  37. Desperate plight of Burma's Rohingya people. news.bbc.co.uk. 2010-06-04. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. (anglicky)