Přeskočit na obsah

Máčka skvrnitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMáčka skvrnitá
alternativní popis obrázku chybí
Máčka skvrnitá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádžralouni (Carcharhiniformes)
Čeleďmáčkovití (Scyliorhinidae)
Rodmáčka (Scyliorhinus)
Binomické jméno
Scyliorhinus canicula
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Máčka skvrnitá nebo též žralok skvrnitý[2] (Scyliorhinus canicula (Linnaeus, 1758)) je malý druh žraloka z čeledi máčkovitých vyskytující se na Zemi od mezozoika, který je rozšířen v severovýchodním Atlantiku včetně Středozemního moře, kde je občas pozorován rekreačními potápěči. Jedná se o druh žraloka, který není člověku nikterak nebezpečný. Živí se drobnými mořskými živočichy, které loví převážně v noci u mořského dna.[3]

Obývá oblast severovýchodního až východního Atlantiku od pobřeží západní Afriky (Senegal), přes pobřeží Portugalska, Francie, Britských ostrovů, kanál La Manche, jižního Norska a celé oblasti Středomoří. Částečně proniká i do Černého moře. V roce 1937 byl nahlášen jeho výskyt na Krymu, ale v současnosti se předpokládá, že šlo nejspíše o chybné rozpoznání.[4] Máčka žije převážně v hejnech u mořského dna, kde vyhledává svou potravu.[5] Preferuje oblasti s písčitým dnem, na kterém se nachází mořské řasy,[6] kde může odpočívat. Vyskytují se v hloubce od příbojového pásma až do maximální hloubky okolo 780 metrů, kde byly máčky pozorované.[4] Obvykle se ale vyskytuje v hloubce okolo 100 metrů.[6]

Vnější znaky

[editovat | editovat zdroj]
Máčka skvrnitá

Máčka skvrnitá dosahuje průměrně velikosti mezi 60 až 85 cm, ale největší exempláře mohou dosahovat velikosti až okolo jednoho metru s průměrnou váhou do 2 kg.[3] Maximální potvrzené stáří jedince bylo 10 let.[4] Její tělo má úzký, štíhlý, protáhlý tvar s rypcem na přední straně těla, kde se nachází hlava s tlamou. Nejširší je tělo v oblasti žaberních otvorů, ke konci těla se pak začíná zužovat.[7] Tlama je vybavena velkým počtem drobných zubů, které mají špičatý tvar. Na hlavě se nacházejí velké oválné oči, které jsou obklopeny silným očním záhybem, ale nemají mžurku. Na spodní straně jsou čichové jamky sloužící pro vyhledávání potravy. Na hřbetní straně se nachází dvojice hřbetních ploutví posunutých značně dozadu těla. Za hlavou je dobře viditelných 5 žaberních otvorů,[6] za kterými se nachází silné párové hrudní ploutve. Poslední dva žaberní otvory jsou umístěny nad těmito ploutvemi. Dále má tento živočich párové břišní ploutve. Párové ploutve jsou ke kostře máčky uchyceny pletencem lopatkovým a pánevním pomocí kloubu.[7]

Máčky se pohybují díky heterocerkní ocasní ploutvi, do které prorůstá konec páteře.[7]

Tělo je pokryto plakoidními šupinami tvořícími typický drsný povrch těla žraloka. Tělo má nahnědlou až červenohnědou, případně žlutošedou barvu, zespoda mléčnou, šedou, či až bílou. Současně je celý povrch těla pokryt množstvím tmavých skvrn, které fungují jako kamufláž. Ty mají nejčastěji černou, či hnědou barvu. Výskyt těchto skvrn je u každého jedince ovlivněn jeho pohlavím, stářím, či místem výskytu. Samec bývá zpravidla menší než samice.[2]

Vrchní pohled na máčku v akváriu na kamenitém podloží

Vnitřní stavba

[editovat | editovat zdroj]

Máčky nemají vzdušný měchýř,[8] oproti tomu mají nápadně veliká játra, které dosahují až 10 % hmotnosti těla. Slouží jako zásobárna tuků, ale mají i hydrostatickou funkci, jelikož snižují hmotnost těla ve vodě.[7]

Máčka je mořský predátor, který se živí převážně drobnými mořskými živočichy v podobě měkkýšů, korýšů, malými kostnatými rybami, červy, kraby, garnáty, langustami či mořskými okurkami.[3] Na lov se vydává převážně v noci, kdy se máčka nepozorovaně přiblíží ke své oběti a pak ji rychle a celou nasaje do své tlamy.[6]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Vajíčka máčky

Máčky se rozmnožují v hlubších vodách, kam se přesouvají na konci léta. Zde dojde k výběru vhodného partnera, se kterým pak začne páření. Následně pak samice odplouvá na mělčinu, kde začne mezi kameny či chaluhy klást 18 až 20 vajíček. Po 5 až 11 měsících se z vajíček začnou líhnout mladé máčky.[6]

Máčka skvrnitá patří mezi vejcorodé živočichy.[6]

Hospodářský význam

[editovat | editovat zdroj]

Máčky jsou systematicky loveny pro chutné maso, které obsahují. Před samotnou konzumací se musí ale odstranit jedovatá játra. Máčka skvrnitá je často nabízena i v nákupní síti v Česku. Máčky se často chovají i v akváriích pro svůj atraktivní vzhled a menší nároky na objem nádrží, ve kterých jsou chovány.[4]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. a b PLÍŠTIL, Jiří. aquatab.net - Scyliorhinus canicula [online]. [cit. 2008-07-02]. Dostupné online. 
  3. a b c Žraloci.cz - Máčka skvrnitá [online]. [cit. 2008-07-02]. Dostupné online. 
  4. a b c d CARPENTER, Kent E. Scyliorhinus canicula, Lesser spotted dogfish : fisheries [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014 [cit. 2008-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. STEPAN. Hununpa.cz - Máčka skvrnitá [online]. 2005-06-21 [cit. 2008-07-02]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f TOUŠEK, Adam. Živázemě.cz - Máčka skvrnitá [online]. zivazeme.cz [cit. 2008-07-02]. Dostupné online. 
  7. a b c d Biology.webz.cz - PARYBY [online]. [cit. 2008-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-27. 
  8. HORČIČKO, Petr. guh.cz - Máčka Skvrnitá (Scylliorhinus caniculus) [online]. 2004 [cit. 2008-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-02. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]