Máčkovití
 Máčkovití | |
|---|---|
 Máčka středoamerická (Scyliorhinus hesperius) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paryby (Chondrichthyes) |
| Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
| Řád | žralouni (Carcharhiniformes) |
| Čeleď | máčkovití (Scyliorhinidae) T. N. Gill, 1862 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Máčkovití (Scyliorhinidae) je čeleď žraloků z řádu žralouni (Carcharhiniformes). Původně se jednalo o největší žraločí čeleď, avšak po revizi čeledi z roku 2005 byla většina druhů přeřazena do čeledi Pentanchidae.[1]
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Čeleď Scyliorhinidae vytyčil americký ichtyolog Theodore Gill v roce 1862.[2] Mezi máčkovité se původně řadilo až kolem 160 druhů žraloků, avšak morfologické i genetické analýzy začaly ukazovat, že máčkovití ve svém původním chápání nepředstavují monofyletický taxon[3][4][5] a proto byla ustanovena čeleď Pentanchidae, kam byla většina druhů přeřazena.[5] K máčkovitým se tak nově řadí jen následující rody a mj. tyto druhy:[6]
- Akheilos White, Fahmi & Weigmann, 2019
- Atelomycterus Garman, 1913
- Aulohalaelurus Fowler, 1934
- Bythaelurus Compagno, 1988
- Cephaloscyllium Gill, 1862
- Cephaloscyllium fasciatum – máčka bantaganská
- Cephaloscyllium isabellum – máčka novozélandská
- = také máčka velkoskvrnná
- Cephaloscyllium laticeps – máčka australská
- Cephaloscyllium silasi – máčka indická
- Cephaloscyllium sufflans – máčka nadouvač
- = také žralok nadouvač
- Cephaloscyllium umbratile
- Cephaloscyllium ventriosum – máčka kalifornská
- Figaro Whitley, 1928
- Haploblepharus Garman, 1913
- Poroderma Smith, 1838
- Schroederichthys Springer, 1966
- Scyliorhinus Blainville, 1816
- Scyliorhinus besnardi
- Scyliorhinus boa – máčka boa
- Scyliorhinus canicula – máčka skvrnitá
- Scyliorhinus capensis – máčka kapská
- Scyliorhinus cervigoni – máčka západoafrická
- Scyliorhinus comoroensis – máčka komorská
- Scyliorhinus garmani – máčka Garmanova
- Scyliorhinus haeckeli – máčka Haeckelova
- Scyliorhinus hesperius – máčka středoamerická
- Scyliorhinus meadi – máčka floridská
- Scyliorhinus retifer – máčka mramorová
- Scyliorhinus stellaris – máčka velkoskvrnná
- = také máčka hvězdnatá
- = máčka velká
- = žralok skvrnitý
- Scyliorhinus tokubee
- Scyliorhinus torazame – máčka torazarne
- Scyliorhinus torrei – máčka kubánská
Je pravděpodobné, že počet rodů i druhů této čeledi bude nadále narůstat, jelikož nové druhy i rody jsou neustále popisovány.[7]
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o menší žraloky s útlým tělem typicky do délky 80 cm, pouze několik druhů dosahuje k asi 160 cm. Na hřbetě jsou posazeny dvě malé hřbetní ploutve bez trnů. Mají jen jednu řitní ploutev. Jsou vejcoživorodí; tvar vaječných schránek je pro jednotlivé druhy unikátní, takže je možné k identifikaci druhu použít pouze nalezenou vaječnou schránku. Máčkovití jsou rozšířeni ve všech oceánech od tropů po Arktidu. Areál rozšíření jednotlivých druhů však většinou bývá geograficky omezen.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ IGLÉSIAS, Samuel P.; LECOINTRE, Guillaume; SELLOS, Daniel Y. Extensive paraphylies within sharks of the order Carcharhiniformes inferred from nuclear and mitochondrial genes. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-03-01, roč. 34, čís. 3, s. 569–583. Dostupné online [cit. 2023-12-28]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2004.10.022.
- ↑ GILL, Theodore. XXXII.— Analytical Synopsis of the Order of Squali; and Revision of the Nomenclature of the Genera.. Annals of The Lyceum of Natural History of New York. 1862-04, roč. 7, čís. 1, s. 367–408. Dostupné online [cit. 2023-12-28]. ISSN 0890-6564. DOI 10.1111/j.1749-6632.1862.tb00166.x. (anglicky)
- ↑ WINCHELL, Christopher J; MARTIN, Andrew P; MALLATT, Jon. Phylogeny of elasmobranchs based on LSU and SSU ribosomal RNA genes. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-04-01, roč. 31, čís. 1, s. 214–224. Dostupné online [cit. 2023-12-28]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2003.07.010.
- ↑ MAISEY, J. G. Higher elasmobranch phylogeny and biostratigraphy. Zoological Journal of the Linnean Society. 1984-09, roč. 82, čís. 1–2, s. 33–54. Dostupné online [cit. 2023-12-28]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1111/j.1096-3642.1984.tb00534.x.
- ↑ a b IGLÉSIAS, Samuel P.; LECOINTRE, Guillaume; SELLOS, Daniel Y. Extensive paraphylies within sharks of the order Carcharhiniformes inferred from nuclear and mitochondrial genes. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-03-01, roč. 34, čís. 3, s. 569–583. Dostupné online [cit. 2023-12-28]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2004.10.022.
- ↑ Scyliorhinidae Gill, 1862. www.marinespecies.org [online]. World Register of Marine Species - [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WHITE, William T.; FAHMI, Fahmi; WEIGMANN, Simon. A new genus and species of catshark (Carcharhiniformes: Scyliorhinidae) from eastern Indonesia. Zootaxa. 2019-11-04, roč. 4691, čís. 5, s. 444–460. Dostupné online [cit. 2023-12-28]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.4691.5.2. (anglicky)
- ↑ EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 407. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu máčkovití na Wikimedia Commons 
Taxon Scyliorhinidae ve Wikidruzích
