Moravské knížectví
Moravské knížectví
| |||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||
Nejdelší řeka
|
|||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||
350 000[1]
| |||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||
Vznik
|
831 – první písemná zmínka
| ||||||||||||||
Zánik
|
1055 – rozdělení knížectví na tři úděly
| ||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Moravské knížectví byl středověký státní útvar existující přibližně od roku 830 do roku 1055 (v letech 833–907 bylo součástí Velkomoravské říše a od roku 1030 do roku 1055 bylo údělem Českého knížectví) přibližně na území dnešní Moravy a části Dolních Rakous a Záhoří na Slovensku.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Na počátku 9. století vznikly státní útvary Moravské a Nitranské knížectví. Moravskému knížectví vládl kníže Mojmír I. a Nitranskému knížectví vládl kníže Pribina. Když Mojmír vyhnal knížete Pribinu z Nitry, hlavního města Nitranského knížectví, obě knížectví spojil a vznikla Velkomoravská říše.[2] Moravské knížectví dále pokračovalo v rámci Velkomoravské říše, přičemž až do konce říše tvořilo spolu s Nitranským knížectvím její jádro. Podle některých názorů se Velká Morava nerozpadla, jenom od ní odpadlo Nitranské knížectví (920) a centrální část (Moravské knížectví) dále v omezené míře existovala jako suverénní stát,[3] čemuž nasvědčují písemné zmínky z doby temného století, které se jednou dokonce zmínily i o vládci Moravy (949). Ke konci 10. století na Moravě začala sílit vojensko-centrální moc (moravsko-bavorská hranice byla Bavory plně respektována).[3] V roce 1003 Moravu obsadily vojenské posádky Boleslava Chrabrého jako spojence.[3] Nebyla to však zcela okupace, vojska patrně pozvali sami Moravané, kteří vystupovali politicky samostatně a s Poláky válčili se Svatou říší římskou.[3] Až v roce 1030 český kníže Břetislav I. získal území Moravy pod svou nadvládu, usadil se v Olomouci a knížectví Moravské dále pokračovalo, tentokrát jako úděl v rámci Českého knížectví.[4] Břetislav I. ještě před svojí smrtí rozdělil Moravské knížectví na tři úděly: Olomoucký, Brněnský a Znojemský. Tyto úděly přetrvávaly až do roku 1182, kdy císař Svaté říše římské Fridrich Barbarossa ustanovil jako českého vládce Soběslava II. a zřídil markrabství moravské,[5] které zaniklo s rozpadem Rakousko-Uherska v roce 1918.
Hlavní město a administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]Za Velkomoravské říše se na území údělného Moravského knížectví nacházelo 11 významných center (hradišť): Olomouc, Líšeň, Rajhrad, Veligrad, Hradiště u Znojma, Mikulčice, Podbranč, Pohansko, Tulln a na hranicích i Vídeň a Carnuntum. Hlavním městem knížectví i celé říše byl Veligrad. Když byla v roce 906 vyrabovaná mnohá hradiště kolem Dyje a Moravy, přesunulo se mocenské centrum Moravského knížectví do Olomouce (zde asi po roce 1030 sídlil Břetislav). Břetislav I. Moravské knížectví rozdělil na úděly, jejichž hlavními městy se staly Olomouc, Brno a Znojmo. Tato knížectví se členila na provincie.[6] Hlavním městem v moravském markrabství stalo 4. dubna 1782 Brno.[7] Markrabství se dělilo na šest krajů: Jihlavský, Znojemský, Brněnský, Hradišťský, Olomoucký a Přerovský.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ TROPP, Karel. Zdraví a tělesné neduhy obyvatel Velké Moravy | Slované [online]. [cit. 2024-09-12]. Dostupné online.
- ↑ NĚMEC, Václav; ČÍŽEK, Tomáš. Velká Morava. www.dejepis.com [online]. [cit. 2018-08-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kronika Velké Moravy. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-8561-706-1.
- ↑ Románská Olomouc. Magistrát města Olomouce (historie města). Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-22.
- ↑ NOVÁK, Radek. Přemyslovci a Lucemburci. www.unium.cz [online]. [cit. 2018-08-28]. Dostupné online.
- ↑ Vznik moravských provincií [online]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2020-05-11]. [Provincie na Moravě Dostupné online].
- ↑ Brno vs. Olomouc aneb o titul hlavního města Moravy - Dějepis - Referáty. www.odmaturuj.cz. Dostupné online [cit. 2018-08-28].
- ↑ Mapa markrabství Moravského. amo.ostrava.cz [online]. [cit. 2018-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-07. (anglicky)