Konflikt Boleslava Chrabrého a Svaté říše římské
| Polsko-německé války 1002–1018 | |||
|---|---|---|---|
| Trvání | 1002–1018 | ||
| Příčiny | Neuznání nadvlády Boleslava Chrabrého nad Čechami a Moravou římským císařem. | ||
| Výsledek | vítězství Poláků a Moravanů budyšínský mír nezávislost Polska na Sv. říši římské dosazení vládce Kyjevské Rusi, knížete Svatopluka | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Konflikt mezi Polským knížectvím a Svatou říší římskou mezi roky 1002 až 1018.
Průběh[editovat | editovat zdroj]
V roce 1003 obsadily Moravu vojenské posádky Boleslava Chrabrého a Boleslav dosadil český trůn knížete Vladivoje, který si nechal v listopadu téhož roku udělit Čechy jako léno Svaté říši římské. O několik týdnů později se v lednu 1003 upil k smrti. Nakrátko se stal knížetem proříšský Jaromír, ale po rychlém vojenském zásahu Boleslava byl svržen a Boleslav Chrabrý dosadil Přemyslovce Boleslava III. Ryšavého. Ten na Popeleční středu na počátku února 1003 nechal povraždit významné Vršovce. Boleslav Chrabrý jej pozval na neznámý hrad v Polsku, dal oslepit a uvěznit. Sám pak usedl na český trůn. Nový římský císař Jindřich II. uznal Boleslava Chrabrého českým knížetem pod podmínkou, že od něj přijme Čechy v léno. To Boleslav Chrabrý odmítl a podnikl neúspěšnou vojenskou výpravu na Míšeň. Na počátku září 1004 obsadil Prahu Jindřich II. a na trůn byl znovu dosazen Jaromír. Polská vojska obsadila Budyšínsko. Říšské výpravy v odvetě však vyplenily Poznaň a Boleslav byl donucen uzavřít mír, ve kterém vzdal Milska a Lužice. V dalších bojí však v roce 1007 Milsko i Lužici získal zpět a neúspěšně se pokusil obsadit Magdeburk. Roku 1014 se snažil uzavřít spojenectví s Čechami, byl však odmítnut. Roku 1015 císař Jindřich porazil polské síly a překročil Odru. Stejného roku Moravané úspěšně napadli Rakousy, český kníže Oldřich dobyl hradiště Businc nad pozdějším Zhořelcem a říšské vojsko bylo při útoku v Polsku poraženo. V odvetné výpravě byla německá vojska opět poražena a byl zabit markrabí Východní marky, který se pokoušel zpět získat Míšeň.[1] Roku 1017 porazila moravská vojska Bavory,[2] Jindřich II. podnikl neúspěšný vpád do Polska, Boleslavův syn Měšek zaútočil na Rakousy a Čechy, ale byl odražen. Boleslav Chrabrý porazil Jindřichova vojska u Hlohova a Němčí, ale marně se snažil dobýt Bílou Horu (dnešní Belgern). Poté podnikl další nájezd na Čechy.
Na začátku roku 1018 uzavřel budyšínský mír,[1] ve kterém císař ustanovil Boleslava Chrabrého panovníkem Moravy, Milska a Lužice a potvrdil nezávislost Polska na říši římské a Boleslav Chrabrý si vzal za ženu Odu, dceru míšeňského markraběte Ekkeharda. Tím si uvolnil ruce na západě, takže mohl zaútočit na Kyjevskou Rus a dosadit jí knížete Svatopluka, svého zetě. Po smrti Boleslava Chrabrého byly polské posádky donuceny opustit Moravu. Dle Havlíka je na základě zpráv z Kosmovy kroniky pravděpodobné, že Poláci se znelíbili předákům Moravanů, kteří hledali v Břetislavovi nového pána, nechtěli se však spojit s českým knížectvím.[2] Poláci tedy opustili Moravu a jejím knížetem se stal Břetislav I., který ji pak v roce 1055 trvale začlenil do českého státu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Polsko za vlády Boleslava Chrabrého. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-02-02 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. [s.l.]: [s.n.], 1987. 400 s. ISBN 978-80-8561-706-1.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRZEMIEŃSKA, Barbara. Břetislav I.: Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Praha: Garamond, 1999. 392 s. ISBN 80-901760-7-0. S. 66–87.