Monimiaceae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Monimiaceae

Tambourissa elliptica
Tambourissa elliptica
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád: vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď: Monimiaceae
Juss., 1809
Kresba boldovníku vonného (Peumus boldus) z roku 1897

Monimiaceae je čeleď nižších dvouděložných rostlin z řádu vavřínotvaré (Laurales). Jsou to stálezelené dřeviny se vstřícnými, kožovitými a většinou zubatými listy, rozšířené v tropech téměř celého světa. Pro některé zástupce jsou význačná nápadná souplodí nažek uzavřených v dužnatém a nepravidelně pukajícím květním lůžku. Nejznámějším zástupcem je boldovník vonný, rostlina používaná v lékařství.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi Monimiaceae jsou stálezelené stromy a keře se vstřícnými kožovitými listy bez palistů. Výjimečně jsou listy v přeslenech po třech. Čepel listů je celokrajná nebo na okraji zubatá. Rostliny jsou lysé nebo se odění skládá z jednoduchých či hvězdovitých chlupů. Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, někdy vyrůstají i na kmenech (kauliflorie), nejčastěji vrcholíky nebo svazečky. Květy jsou jednopohlavné, dosti velké, většinou pravidelné nebo řidčeji dvoustranně souměrné, obvykle s dobře vyvinutým receptákulem. Okvětí je tvořeno 3 až mnoha okvětními lístky, které mohou být podobné kališním lístkům nebo nápadně zbarvené a nahrazující korunu. Samčí květy obsahují několik až mnoho tyčinek. V samičích květech je 1 až mnoho volných pestíčků (apokarpní gyneceum), které jsou u některých zástupců srostlé se stěnou receptákula. V každém pestíčku je jediné vajíčko. Plodem jsou nažky nebo peckovice, u některých zástupců uzavřené v masitém a často nápadně zbarveném receptákulu.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje (v současném pojetí) asi 134 až 200 druhů v 17 až 22 rodech.[3][4] Je rozšířena v tropech téměř celého světa, některé druhy přesahují do subtropů a výjimečně i do mírného pásu.[2] Rozšíření zástupců Monimiaceae v tropech je nerovnoměrné. Centrum druhové diverzity je na Nové Guinei, kde roste celkem 75 druhů v 10 rodech. V Austrálii roste 26 druhů, na Nové Kaledonii 10 druhů ve 2 rodech, na Madagaskaru a Maskarénech 63 druhů ve 4 rodech, ve Střední a Jižní Americe 30 druhů v 5 rodech. V Africe roste jediný druh rodu Xymalos.[5]

Většina druhů čeledi Monimiaceae jsou keře nebo nízké stromy rostoucí v podrostu tropických deštných lesů od nížin až po horní hranici lesa. Řidčeji jsou to liány pnoucí se do korun stromů. Výjimečně rostou jako keře na písčitých půdách mořského pobřeží (Kibara rigidifolia) nebo nad horní hranicí lesa (Kibara oligocarpella). V tropické Asii roste největší počet druhů v nižších horských lesích. [1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podle kladogramů Angiosperm Phylogeny Group jsou nejblíže příbuznými skupinami čeledi vavřínovité (Lauraceae) a Hernandiaceae, s nimiž tvoří čeleď Monimiaceae monofyletickou skupinu. V minulosti byly součástí čeledi i rody řazené dnes do čeledí Siparunaceae a Atherospermataceae.[1][4][6]

Pojetí rodů je v této čeledi dosti neustálené, podobně jako udávaný počet druhů.

Rozlišovací znaky[editovat | editovat zdroj]

Kořenitá vůně při rozemnutí a jednoduché vstřícné listy odlišují Monimiaceae i v nekvetoucím stavu od většiny ostatních čeledí s výjimkou Siparunaceae a Atherospermataceae. Některé nemnohé vavřínovité (Lauraceae) mají rovněž vstřícné listy, jsou však vždy celokrajné, kdežto většina zástupců Monimiaceae má listy na okraji víceméně oddáleně zubaté. Chloranthaceae mají charakteristické ztlustlé nody.[7]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Využití Monimiaceae není velké. Boldovník vonný (Peumus boldus) je používán v lékařství i v domorodé medicíně Latinské Ameriky. V Chile je také používán jako koření.[8]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Austromatthaea, Carnegieodoxa, Decarydendron, Ephippiandra, Faika, Grazielanthus, Hedycarya, Hennecartia, Kibara, Kibaropsis, Macropeplus, Macrotorus, Mollinedia, Peumus, Tambourissa, Wilkiea, Xymalos[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 10 (2). Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1986. ISBN 0-247-3280-8.  
  2. a b BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri : Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.  
  3. a b The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  4. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. RENNER, Susanne S. et al. Biogeography of the Monimiaceae (Laurales): a role for East Gondwana and long-distance dispersal, but not West Gondwana.. Journal of Biogeography. 2010, roč. 37, čís. 7.  
  6. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  7. GENTRY, A.H.. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago : The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.  
  8. DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London : CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]