Mlynařík dlouhoocasý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMlynařík dlouhoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďmlynaříkovití (Aegithalidae)
Rodmlynařík (Aegithalos)
Binomické jméno
Aegithalos caudatus
(Linnaeus, 1758)
Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů
Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladí ptáci

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) je malý druh pěvce z čeledi mlynaříkovitých (Aegithalidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky 13–15 cm, v rozpětí křídel měří 16–19 cm a váží 6–8 g. Má zavalité tělo a nápadně dlouhý stupňovitý ocas, který měří 6–10 cm.[2] Svrchu je převážně černý s vínovým zbarvením na hřbetě, spodinu má bílou, šedou nebo narůžovělou, zobák, oči i končetiny tmavé a ocas taktéž černý s výraznými bílými vnějšími okraji. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají tmavé opeření po stranách hlavy. Ve střední Evropě se vyskytuje ve dvou poddruzích: mlynařík dlouhoocasý středoevropský (A. c. europaeus), který má nad okem silný tmavý pruh, a mlynařík dlouhoocasý severoevropský (A. c. caudatus), který má hlavu čistě bílou.[3]

Často se ozývá, nejčastěji vysokým „sri-sri-sri“ nebo „sirr-sirr-sirr“. Zpěv je tichý, nevýrazný.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na rozsáhlém území Eurasie, přičemž východně zasahuje až po Kamčatku. V Evropě zcela chybí pouze na Islandu, v severní části Skandinávie a Skotských ostrovů, na Baleárech, Sardinii a Krétě. Většina populací je stálých, některé severské však na zimu migrují na krátkou vzdálenost.[4]

Ve střední Evropě žije nejhojněji ve světlých vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s hustým podrostem. Zvláště v zimě se pak často vyskytuje také v parcích a zahradách.

V České republice hnízdí v počtu 55 000–110 000 párů od nížin po 1400 m n. m.[3] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.[5]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Dospělý pták na hnízdě

Mimo hnízdní období žije v menších hejnech až o 30 jedincích, obhajujících vlastní potravní teritorium. V zimě spolu ptáci i hřadují schouleni a těsně přitisknuti k sobě, což jim umožňuje větší odolnost vůči nízkým nočním teplotám. Děje se tak nejčastěji v hustých keřích 1–10 m nad zemí.

Je velmi čilý a obratně šplhá i po velmi tenkých větvích. Živí se zejména hmyzem a pavouky, na jaře požírá též mladé pupeny a různé plody, v zimě i semena.

Pohlavně dospívá již na konci prvního roku života; je monogamní. Hnízdo stavějí oba dospělí ptáci, a to u kmenů nebo ve větvích stromů či keřů, obvykle ve výšce 1,5–6 m. Hnízdo je kompaktní uzavřená kulatá stavba se silnými stěnami, široká průměrně 9–18 cm a vysoká asi 11–25 cm. Boční vletový otvor, který v průměru měří 30 mm, je téměř vždy umístěn v horní části hnízda. Postaveno je zejména z mechů, lišejníků a pavučin, ale často i z jiných měkkých materiálů včetně peří, vlny nebo srsti.[6][7]

V jedné snůšce je 8–12 (vzácně i 5–16) světlých, jemně červenohnědě skvrnitých, 14,2 × 11,1 mm velkých vajec, na nichž sedí samice, které samec přináší potravu. Inkubační doba je 13–14 dní.[3][7]

S krmením mláďat často vypomáhá až 8 jiných dospělých mlynaříků. Mláďata hnízdo opouštějí po 14–18 dnech a dalších až 14 dnů jsou ještě krmena mimo ně.[2]

Ve volné přírodě se dožívá obvykle 2–3 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. a b S. Harrap, D. Quinn: Chickadees, Tits, Nuthatches and Treecreepers, Princeton University Press, Princeton/New Jersey 1995. ISBN 0-691-01083-8 (anglicky)
  3. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 204. 
  4. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 72. 
  5. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. 
  6. C. Harrison, P. Castell, H. Hoerschelmann: Jungvögel, Eier und Nester der Vögel- Europas, Nordafrikas und des Mittleren Ostens, Aula Verlag, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-89104-685-5 (německy)
  7. a b U. N. Glutz von Blotzheim, K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas (HBV). Band 13/I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae, AULA-Verlag 1993/2001, ISBN 3-923527-00-4 (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hudec, K. a kol. 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/2. Academia Praha.
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 404. 
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 197. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]