Miroslav Míčko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miroslav Míčko
Narození 26. března 1912
Praha
Úmrtí 1. března 1970
Praha
Povolání historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Míčko (26. března 1912, Praha1. března 1970, Praha) byl historik umění, pedagog, výtvarný kritik, a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury (prof. F.X. Šalda, O. Fischer, V. Tille), románskou filologii a estetiku (J. Mukařovský) a dějiny výtvarného umění (V. Birnbaum, A. Matějček) na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění.[1]

Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry[2] a v revue Umělecké besedy Život [3]a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách.

V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse[4] a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou.

V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako profesor dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry), později také na AVU (1963–1965). Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie.[5][6]

V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob (malíř, básník, diletant, historik, lékař, herečka, nakladatel, novinář) osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004.

Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století (Daumier, Delacroix, Courbet) nebo F. Goyou [7] a své statě shrnul v knize Člověk v umělci (1962). Míčko je autorem monografií některých českých malířů (L. Šimák [8], L. Kuba [9], V. Sivko [10], V.V. Novák [11], J. Kojan [12]) a menší monografie Paula Cézanna.

Jeho kniha esejů Testament mistra Wu ve třech částech (Tudy šel člověk, Testament Mistra Wu, In Questo Campo) shrnuje jeho celoživotní zkušenost estetického vnímání a chápání řádu umění.

Publikace autora (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Míčko, Výtvarné dědictví Rukopisů, Praha 1940
  • Miroslav Míčko, Umění nebo život (Rozhovory a vyznání), Národní práce, 1944, Academia Praha, 2004, ISBN 80-200-1232-X
  • Miroslav Míčko, V.V. Štech, Ludvík Kuba malíř, Praha 1946
  • Miroslav Míčko, Malíř svého lidu. Čtení o Mikoláši Alšovi, Družstevní práce Praha, 1946, nakl. Mladá fronta, 1959, Odeon 1968
  • Miroslav Míčko, V. Blažek, Realističtí malíři, Praha 1949
  • Miroslav Míčko, Národní umělec Ludvík Kuba, Praha 1950
  • Miroslav Míčko, Člověk v umělci, nakl. ČVU Praha, 1962
  • Miroslav Míčko, Expresionismus, Obelisk Praha, 1969
  • Miroslav Míčko, Testament mistra Wu, Odeon Praha, 1971
  • Miroslav Míčko, Paul Cézanne, Odeon Praha, 1975, 1981

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. M. Míčko, Výtvarník v lyrikovi (Ad vocem R.M. Rilkeho), Volné směry XXXVI, 1941, s. 281 n.
  2. M. Míčko, Malíř divotvůrce (František Tichý), Volné směry XXXVII, 1942, s. 20-24
  3. M. Míčko, Svět Jana Zrzavého, Život XVIII, 1942, s. 42-44
  4. Fiala, Vlastimil, Henri Matisse, Odeon, Praha 1967, s. 66
  5. Miroslav Míčko, Mikoláš Aleš. Humor a satira, Orbis Praha, 1951
  6. Miroslav Míčko, Mikoláš Aleš. Nástěnné malby, SNKLHU Praha 1956
  7. Miroslav Míčko, Francisco de Goya y Lucientes: Caprichos, SNKLHU Praha, 1956
  8. Miroslav Míčko, Lev Šimák, Umělecká beseda 1948
  9. Miroslav Míčko, Ludvík Kuba, Práce 1950
  10. Miroslav Míčko, Václav Sivko, kresby, NČVU Praha 1957
  11. Miroslav Míčko, V.V. Novák, NČVU Praha 1959
  12. Miroslav Míčko, Jan Kojan, NČVU Praha 1961

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 921-922, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Hlaváček L, Kapitoly z českého dějepisu umění II, Odeon 1987, Praha (s. 338-340)
  • M. Švecová (úvod J. Šetlík), Prof. PhDr Miroslav Míčko. Bibliografie jeho díla, Acta UPM, 7, Praha 1975

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]