Přeskočit na obsah

Dynastie Meklenburských

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Meklenburská dynastie)
Dynastie Meklenburských
Velký znak Meklenbursko-zvěřínského velkovévodství
ZeměMeklenbursko
Mateřská dynastieObodrité
Titulyvelkovévoda meklenbursko-zvěřínský
velkovévoda meklenbursko-střelický
vévoda meklenburský
kníže meklenburský
ZakladatelNiklot
Rok založení1131
Konec vlády1918
Poslední vládceFridrich František IV. Meklenburský
Současná hlavaBorwin Meklenburský
Větve roduMeklenbursko-Zvěřínská (vymřela)
Meklenbursko-Střelická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dynastie Meklenburských (německy Haus Mecklenburg), nebo jen Meklenburkové, Meklenburští (Mecklenburští) či Niklotovci je německý šlechtický rod a panovnická dynastie s polabskoslovanskými kořeny v rodě Obodritů. Meklenburští či Niklotovci vládli v Meklenbursku v letech 11311918. V letech 1131 resp. 11701348 vládli jako knížata, poté v letech 13481815 jako vévodové, a nakonec v letech 18151918 jako velkovévodové. Jako velkovévodská dynastie vládli až do roku 1918 s tím, že od roku 1871 patřilo jak Meklenbursko-Zvěřínsko, tak Meklenbursko-Střelicko do Německého císařství.

Dynastii Meklenburských se podařilo v letech 13641389 obsadit v osobě krále Albrechta III. z Mecklenburku švédský královský trůn a v letech 19481980 de facto i nizozemský trůn v osobě královny Juliány (dcera vévody Jindřicha Meklenburského), i když de iure v Nizozemsku stále vládne dynastie Oranžsko-Nasavská.

Posledním panovníkem byl meklenbursko-zvěřínský velkovévoda Fridrich František IV., který byl také regentem meklenbursko-střelickým. Současnou hlavou rodu je vévoda Jiří Borwin Meklenburský ze střelické linie rodu.

Oboritská knížata (cca 1131–1167)

[editovat | editovat zdroj]
Znak posledních obodritských a prvních meklenburských knížat
Podrobnější informace naleznete v článku Obodrité.

Od konce 6. století a počátku 7. století se v Meklendursku usazovaly kmeny slovanských Obodritů (Bodrců) a Varnů. Pod vládou obodritských knížat zde vzniklo v 8. století silné kmenové knížectví, od počátku 10. století postupně podmaňované saskými feudály: Billunžská marka vytvořená roku 937 zaujímala území východně od saského limitu (Limes Saxonicus) až po západní Pomořansko.

  • Pribislav († před 1156), kníže obodritský, spoluvládce Niklota
  • Niklot – (1131–1160), zakladatel rodu
  • Pribislav – (1160–1167), syn Niklota, poslední obodritský a první meklenburský kníže, leník Jindřicha Lva

Meklenburská knížata (1167–1348)

[editovat | editovat zdroj]
Znak Meklenburska
Podrobnější informace naleznete v článku Meklenburské knížectví.

Podmanění slovanského Obodritského knížectví dovršil saský vévoda Jindřich Lev. Avšak již roku 1167 obdržel syn obodritského knížete Niklota, kníže Pribislav (poslední obodritský kníže) území zpět jako saské vévodské léno tj. knížectví Meklenburské. Tato obodritská dynastie Niklotovců, jež se záhy poněmčila, zde vládla až do roku 1918, kdy byla zrušena monarchie v Německu. Což je naprostý unikát jak v délce vlády tak tím, že je to německá dynastie se slovanským původem. Dynastie přijala nové rodové jméno podle země, které vládla tj. Meklenburkové / Meklenburští.

V roce 1348 povýšil císař Karel IV. Meklenbursko na vévodství.

Vévodové meklenburští (1348–1815)

[editovat | editovat zdroj]
Znak Meklenburského vévodství
Podrobnější informace naleznete v článku Vévodství meklenburské.

V roce 1348 povýšil císař Karel IV. Meklenbursko na vévodství. Povýšením Meklenburska na říšské vévodství byla definitivně odstraněna lenní závislost na Sasku. V roce 1358 zakoupil vévoda Albrecht II. Meklenburský hrabství Schwerin (Zvěřín). Roku 1442 získala nástupnické právo na Meklenbursko braniborská dynastie Hohenzollernů. Roku 1471 byly spojeny dříve rozdělené meklenburské země pod vládou jednoho rodu v jednotné vévodství.

Po vnitřních rodinných rozporech mezi vnukem a synem vévody Adolfa Fridricha I. († 1658) bylo v roce 1701 vévodství opět rozděleno, při zachování jednoty stavů, do dvou částí: Mecklenburska-Zvěřínska (Mecklenburg-Schwerin) a Meklenburska-Střelicka (Mecklenburg-Strelitz). Zakladatelem (mladší) střelické linie byl vévoda Adolf Fridrich II. (1658-1708), jemuž připadlo knížectví Ratzeburg a panství Stargard. Zároveň byla v obou částech zavedena primogenitura.

Vévodové Meklenburska-Střelicka

[editovat | editovat zdroj]
Znak vévodství Meklenbursko-Güstrow
Podrobnější informace naleznete v článku Meklenbursko-Střelicko.

Vévodství Meklenbursko-Střelicko bylo utvořeno z území knížectví Ratzeburg a panství Stargard (dnes součástí Šlesvicka-Holštýnska) na části území bývalého vévodství Meklenbursko-Güstrow. Hlavním městem se stal Neustrelitz. Vládla mladší linie rodu. 28. července 1815 bylo povýšeno na velkovévodství.

Vévodové Meklenburska-Zvěřínska

[editovat | editovat zdroj]
Znak vévodství Meklenbursko-Zvěřínska
Podrobnější informace naleznete v článku Meklenbursko-Zvěřínsko.

Vévodství Meklenbursko-Zvěřínsko bylo utvořeno na velké části původního Meklenburského vévodství včetně Baltského pobřeží, přibližně na území bývalého Knížectví meklenburského, rostockého, biskupství Zvěřín (Schwerin) a knížectví Werle-Güstrow a Werle-Waren. Hlavním městem se stal Schwerin (Zvěřín). Vládla starší linie rodu, na podstatně větším území než linie mladší resp. střelická. 14. července 1815 bylo povýšeno na velkovévodství.

Meklenburští velkovévodové (1815–1918)

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1808 přistoupila obě vévodství k Rýnskému spolku a roku 1813 se připojila na stranu Pruska proti Napoleonovi. Roku 1815 pak byla obě vévodství (Meklenbursko-Zvěřínsko 14. července a Meklenbursko-Střelicko 28. července) povýšena na velkovévodství a stala se členy Německého spolku. Roku 1866 se v prusko-rakouském sporu o Šlesvicko-Holštýnsko postavila obě velkovévodství opětovně na stranu Pruska a pak následujícího roku (1. července 1867) vstoupila do Severoněmeckého spolku a 18. ledna 1871 se stala spolkovými zeměmi Německého císařství.[1]

V důsledku německé porážky v první světové válce se v listopadu 1918 úplně vyčerpané Německo vzdalo. Následně vypukla v Berlíně, takzvaná listopadová či německá revoluce, jež se rozšířila po celém Německém císařství. Důsledkem revoluce bylo, že postihla celé Německo a byly zrušeny či padly všechny německé monarchie včetně samotného Německého císařství. 14. listopadu 1918 odstoupili oba velkovévodové (resp. velkovévoda Meklenburska-Zvěřínska Fridrich František IV. a jako regent Meklenburska-Střelicka) a oba meklenburské státy byly prohlášeny svobodnými státy resp. Svobodný stát Meklenbursko-Střelicko (Freistaat Mecklenburg-Schwerin) a Svobodný stát Meklenbursko-Zvěřínsko (Freistaat Mecklenburg-Strelitz), které byly až do roku 1933 spolkovými zeměmi tzv. Výmarské republiky. 1. ledna 1934 se sněmy obou zemí pod nacistickým tlakem usnesly na spojení obou zemí.[2]

Velkovévodové Meklenburska-Střelicka

[editovat | editovat zdroj]
Znak velkovévodství Meklenbursko-Střelicka
Znak velkovévodství Meklenbursko-Střelicka
Podrobnější informace naleznete v článku Velkovévodství Meklenbursko-Střelicko.

Dcera velkovévody Adolfa Fridricha V., vévodkyně Jutta Meklenburská se stala manželkou následníka černohorského trůnu korunního prince Danila Petrović-Njegoše, který pocházel ze (čistě) slovanské dynastie.

V roce 1918, kdy zemřel velkovévoda Adolf Fridrich VI. se stal nominálně velkovévodou Karel Michal Meklenburský, vnuk velkovévody Jiřího Meklenburského, ale práva na trůn se de facto vzdal a stal se naturalizovaným Rusem. Když tedy v roce 1918 byl prvním v pořadí na trůn, převzal jeho povinnosti jako regent velkovévoda Fridrich František IV. z Meklenburska-Zvěřínska a poslal mu dopis, že jeho bratranec zemřel a on se stal novým panovníkem, ale zprávu nedostal a do pádu monarchie v listopadu 1918 tak vládl obou meklenburkým zemím velkovévoda Fridrich František IV.

Velkovévodové Meklenburska-Zvěřínska

[editovat | editovat zdroj]
Znak velkovévodství Meklenbursko-Zvěřínska, znaky obou velkovévodství se téměř nelišily
Znak velkovévodství Meklenbursko-Zvěřínska, znaky obou velkovévodství se téměř nelišily
Podrobnější informace naleznete v článku Velkovévodství Meklenbursko-Zvěřínsko.

Jak bylo uvedeno výše, v roce 1918 se stal regentem Meklenburska-Střelicka právě zvěřínský velkovévoda Fridrich František IV. a de facto tak spojil oba státy pod jednoho panovníka.

Hlavy rodu po roce 1918

[editovat | editovat zdroj]

linie meklenbursko-střelická

I když se vévoda Karel Michal po první světové válce oficiálně vzdal práva na trůn zůstal hlavou rodu až do své smrti v roce 1934. Jelikož ale zemřel svobodný a bezdětný stal se hlavou rodu a následníkem nároků nyní na oba meklenburské trůny jeho synovec vévoda Jiří, kterého adoptoval. Po smrti vévody Jiřího se již nárok na oba trůny a funkce hlavy rodu opět dědí z otce na syna, v linii Meklenbursko-Střelické.

linie meklenbursko-zvěřínská

Nevládnoucí členky rodu

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Mecklenburg na anglické Wikipedii.

  1. Meklenbursko v roce 1871 na mapě severního Německa
  2. Dějiny Německa - Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3
Předchůdce Dynastie Meklenburských Nástupce
Nový stát meklenburská vládnoucí dynastie
11311918
vyhlášena Republika
Folkungové švédská královská dynastie
13641389
Kalmarská unie
Oranžsko-Nasavští nizozemská královská dynastie
19481980
dynastie Lippe