Magnus II. Meklenburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Magnus II. Meklenburský
meklenburský vévoda
Portrét
Narození1441
Úmrtí20. listopadu 1503 (61–62)
Wismar
ManželkaŽofie Pomořanská
PotomciJindřich V. Meklenburský
Dorotea Meklenburská
Žofie Meklenburská
Erik II. Meklenburský
Anna Meklenburská
Albrecht VII. Meklenburský
Kateřina Meklenburská
DynastieDynastie Meklenburských
OtecJindřich IV. Meklenburský
MatkaDorotea Braniborská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magnus II. Meklenburský (144120. listopadu 1503, Wismar) byl od roku 1477 meklenburským vévodou a od roku 1479 vévodou meklenbursko-schwerinským.

Život[editovat | editovat zdroj]

Magnus se narodil jako třetí syn Jindřicha IV. Meklenburského a jeho manželky Doroty, nejmladší dcery braniborského kurfiřta Fridricha I. Vévoda Jindřich IV. znovu spojil meklenburské země pod svou vládu, přestože jeho dědictví původně mělo zahrnovat panství Werle a Stargard. Jak se blížil konec jeho života, věnoval Jindřich IV. stále více času hédonistickému luxusu, zatímco nejaktivnější podíl na vládě převzal Magnus a jeho starší bratři Albrecht a Jan. Jan v roce 1474 zemřel, zanechavši po sobě snoubenku Žofii, dceru Erika II. Pomořanského. S ní se Magnus 29. května 1478 sám oženil.

Po smrti otce v roce 1477 Magnus vládl Meklenbursku společně s bratrem Albrechtem. Po Albrechtově smrti v roce 1483 vládl Magnus sám, protože jeho mladší bratr Baltazar se o vládnutí vůbec nestaral. Magnus vládl až do své smrti v roce 1503, kdy po něm nastoupili jeho synové Jindřich V., Erik II. a Albrecht VII., kteří nejříve vládli společně a následně si v roce 1520 vévodství rozdělili na Meklenbursko-Schwerinské a Meklenbursko-Güstrow.

Dluh vévodství kvůli okázalému dvornímu životu Jindřicha IV. nadměrně narůstal. Magnus se tento dluh snažil snížit. Všemožně omezil svou vlastní vévodskou domácnost a dal do zástavy zboží a klenoty. Pokusil se obnovit otřesené finance zavedením mimořádných Beden (zboží, které mají poddaní dodávat na panství). To způsobilo napětí s hanzovními městy Rostock a Wismar, která se pokoušela dosáhnout nezávislejší pozice.

V roce 1487 vypukla v Rostocku rebelie známá jako „rostocký katedrální spor“ (Rostock Domfehde). Spouštěčem bylo založení kolegiátního kostela (obecně známého jako Dom) v kostele svatého Jakuba (Jacobikirche). Magnus II. si touto akcí chtěl zajistit financování univerzity a své mocenské postavení ve městě. 12. ledna 1487, v den, kdy měl být kostel vysvěcen, byl na ulici zavražděn probošt Thomas Rode. Vysvěcení přítomní hodnostáři museli z města uprchnout. Když byl napaden jeho doprovod, bál se Magnus o svůj život. Život mu zachránil strážce, který se na něj v hustém boji zblízka vrhl. Povstání trvalo do roku 1491. Nakonec byl vůdce rebelů Hans Runge a tři další povstalci popraveni a město muselo uznat katedrální kapitulu, zaplatit značnou pokutu a potvrdit všechna vévodova privilegia. Exkomunikace a interdikt, které byly na Magnuse a Baltazara uvaleny císařem Svaté říše římské Fridrichem III. a papežem Inocencem VIII., byly poté odvolány.

Kromě těchto sporů ve své zemi měl Magnus také spory se sousedními knížaty a se svými vazaly, například o dědictví, léna a hraniční spory. Magnus se účastnil bitev nebo byl prostředníkem mezi soupeřícími stranami. Některé plany, které měly přispět k hospodářskému postavení jeho území, jako například navrhovaný kanál spojující Baltské moře s Labem a Severním mořem přes Zvěřínské jezero a zlepšení kvality meklenburského ražení mincí, musely být odloženy na neurčito kvůli nedostatku financí. V roce 1492 bylo ve Sternbergu odsouzeno k smrti 27 Židů poté, co byli obviněni ze znesvěcení krvácejících hostií. Magnus rozsudek potvrdil a Židé byli popraveni na hranici.

Ve svém soukromém životě měl to potěšení vidět dvě ze svých dcer provdat se za vážené německé prince.

Magnus zemřel 20. listopadu 1503 ve Wismaru a byl pohřben v opatství Doberan.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Magnus II. měl se svou o devatenáct let mladší manželkou Žofií Pomořanskou sedm potomků:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Albrecht II. Meklenburský
 
 
Magnus I. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Eufémie Švédská
 
 
Jan IV. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Barnim IV. Pomořanský
 
 
Alžběta Pomořanská
 
 
 
 
 
 
Žofie Meklenburská
 
 
Jindřich IV. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Erik II. Sasko-Lauenburský
 
 
Erik IV. Sasko-Lauenburský
 
 
 
 
 
 
Anežka Holštýnská
 
 
Kateřina Sasko-Lauenburský
 
 
 
 
 
 
Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Žofie Brunšvicko-Lüneburská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Anhaltsko-Bernburská
 
Magnus II. Meklenburský
 
 
 
 
 
Jan II. Norimberský
 
 
Fridrich V. Norimberský
 
 
 
 
 
 
Alžběta z Hennebergu
 
 
Fridrich I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Míšeňský
 
 
Alžběta Míšeňská
 
 
 
 
 
 
Matylda Bavorská
 
 
Dorotea Braniborská
 
 
 
 
 
 
Štěpán II. Bavorský
 
 
Fridrich Bavorský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Sicilská
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Bernabo Visconti
 
 
Maddalena Visconti
 
 
 
 
 
 
Beatrice Regina della Scala
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus II, Duke of Mecklenburg na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jindřich IV.
Znak z doby nástupu Meklenburský vévoda
Magnus II.
14771479
společně s bratrem Albrechtem VI.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Albrecht VI.
jako vévoda z Meklenburska-Güstrow
Předchůdce:
Albrecht VI.
jako vévoda z Meklenburska-Güstrow
Znak z doby nástupu Meklenbursko-Schwerinský vévoda
Magnus II.
14791503
společně s bratrem Baltazarem
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Baltazar, Albrecht VII., Erik II. a Jindřich V.