Marta Jirásková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marta Jirásková
Narození 7. března 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. března 1981
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochařka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marta Jirásková (7. března 1898, Praha - 6. března 1981, Praha) byla česká sochařka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marta Jirásková navštěvovala letenské lyceum, kde kreslení vyučovala Julie Mezerová. Modelování portrétů studovala soukromě u sochaře Ladislava Beneše. Roku 1916 byly přijata na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do sochařské třídy prof. Drahoňovského. (během války sloužila většina mužů v armádě a škola přijímala ženy, které měly zájem studovat sochařství. Akademie ženy odmítala až do roku 1919)[1].

Od roku 1919 byla také žačkou Otakara Španiela a roku 1921 byla přijata na Akademii výtvarných umění do ateliéru Jana Štursy. Spolu s Mary Durasovou byly prvními ženami, které mohly studovat sochařství na Akademii.

V letech 1921 - 1923 cestovala do Německa, Vídně a Itálie.

Studium ukončila roku 1923 a následujícího roku odjela do Paříže. Zde navštěvovala muzea a galerie, kreslila večerní akt ve škole Grande Chaumiére, chodila na korektury k Émile Bourdellovi a na přednášky Františka Kupky. V letech 1925 a 1931 znovu pobývala v Paříži díky stipendiu Ministerstva školství.

V Praze se seznámila se zakládajícím členem Devětsilu a svým budoucím mužem, architektem Josefem Havlíčkem. Manželé bydleli na Letné ve Šmeralově ulici.

Jirásková vystavovala nejprve jako host (1926), později jako řádný člen SVU Mánes (1929 - 1949).

Roku 1936 vystavovala na Benátském bienále a o rok později na Světové výstavě v Paříži, kde obdržela Grand Prix. Roku 1937 měla samostatnou výstavu v Hradci Králové.

Ve 30. letech bylo dílo M. Jiráskové často vystavováno a reprodukováno v novinách i uměleckých časopisech a někdy charakterizováno jako žensky vyjádřené ženství. Proti tomu se sama sochařka ohradila a prohlásila, že do umění se nemá míchat feminismus a práce se má dělit jen na dobrou a špatnou, i ženská práce může být mužná[1].

Jirásková se zúčastnila několika soutěží na podobizny slavných osobností a její portréty jsou součástí veřejných sbírek a vnitřní výzdoby Národního divadla.

V roce 1958 byla její socha Dívka (1938) vystavena v českém pavilonu na Expo 58 v Bruselu.

Roku 1959 navštívila Řecko, v následujících letech Paříž (1960), Vídeň (1967, 1976) a severní Itálii (Benátky, Florencie, Padova, San Gimigniano, Bologna, Pisa, 1968).

Sochařka pracovala v ateliéru v Praze a v Říčkách. Marta Jirásková zemřela 6. března 1981 v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jirásková byla už na lyceu nadanou kreslířkou a přípravu ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole i samotné studium absolvovala u sochařů ovlivněných novoklasicismem. Z francouzských sochařů jí byl nejbližší Aristide Maillol a Charles Despiau. V polovině dvacátých let vytvořila několik soch ovlivněných sociálním civilismem (Mladá dívka -paní M.Š, 1926, portrét dr. Benýška, Ženský půlakt).

Zásadním portrétním dílem je v její tvorbě mírně stylizovaná podobizna jejího přítele Jana Zrzavého (1929), která byla vystavena poprvé na výstavě SVU Mánes (1929), později na výstavě československého umění ve Vídni (1934) a získala Grand Prix na Světové výstavě v Paříži (1937).

Portrétní bysty a komorní plastiky se staly hlavní výtvarnou doménou Marty Jiráskové (viz přehled volné tvorby), ale sochařka si dobře poradila i s figurou v životní velikosti. Za její vrcholné dílo je považován ženský akt Dívka (1938), který zakoupila ještě jako sádrový odlitek Moderní galerie. Emil Filla dokonce prohlásil: jediný ženský akt v době meziválečné stvořila žena (M.J.)[1]

Její pozdější ženské figury ze 40. let již nedosáhly podobné kvality a zůstaly spíše skicami, stejně jako socha Mládí z roku 1955.

Ve třicátých letech dostala Marta Jirásková oficiální zakázku na portrétní bysty pro Památník odboje na Vítkově (R. Tyršová, CH. Masaryková). Její bysty jsou oproti jejím předchůdcům Myslbekovi a Štursovi těžší a hmotnější, méně psychologizují, obsahují vůli po jednoduchém tvaru oživeném zevnitř [1].

Zjednodušenou sumární modelaci sochařka uplatnila u sošek zvířat. Její Sedící a Ležící kočky (1934, glazovaná pálená hlína) byly mimořádnými prémiemi SVU Mánes a později zakoupeny z Biennale v Benátkách (1936).

Po válce Jirásková plnila některé společenské objednávky - portréty politiků, pamětní desky (Karolína Světlá, 1948), portréty navrátilců z koncentračních táborů, ale počátkem 50. let se vrátila k volné portrétní tvorbě studií k portrétu jejího muže, arch. Havlíčka (bysta Josefa Havlíčka dokončena 1962-63), portrétem sochaře Břetislava Bendy a bystou Emy Destinové (1953). Spolu s dalšími sochaři (Benda, Stefan, Durasová, Wichterlová) vytvořila domovní znamení z glazované keramiky pro nové věžové domy v Kladně (1958).

V 60. letech sochařka tvořila silně zjednodušené a stylizované figurální plastiky (Milenci, 1962, Na vyhlídce-Sloup, 1962) a pokoušela se o přiblížení k abstrakci v sochách, kde pracovala s cementem (Torzo, 1963-64, V zahradě, 1963-65, Skica hlavy, 1965). Stejný materiál použila pro svou poslední velkou figuru Kouzelná flétna (1968-76). Její portrét Josefa Zítka pro Národní divadlo (1980) zvítězil v soutěži, ale byl odlit až posmrtně.

Soupis známých děl podle data vzniku[editovat | editovat zdroj]

Školní práce[editovat | editovat zdroj]

  • 1917 Matka s dítětem
  • 1921 Portrét děvčete
  • 1921 Mužské torzo, bronz
  • 1922 Mondéna, portrét muže, Portrét sochaře Viktora Bernfesta
  • 1923 Česající se (absolventská práce)

Volná tvorba do r. 1945[editovat | editovat zdroj]

  • 1924 Holčička s jablkem (M. Sladká), mramor
  • 1924 Tančící pár
  • 1924-25 sochař G. Pospíšil, Mary Durasová
  • 1926 Dívka s přehozem
  • 1926 U kadeřnice, Podobizna paní M.Š.
  • 1927 Ženský půlakt I, Portrét W. Ptáčka
  • 1928 Podobizna Dr. Benýška
  • 1929 Portrét Ivo Rejžka, Podobizna Jana Zrzavého, Ženský půlakt II
  • 1930 Portrétní bysta Renáty Tyršové
  • 1931 posmrtná Podobizna Charlotty Masarykové
  • 1932-34 Podobizna děvčátka H.F.
  • 1934 Podobizna paní M. Slavíčkové, Vazačka snopů
  • 1934 Sedící kočka, Ležící kočka, glazovaná pálená hlína (vystaveno a zakoupeno na Benátském bienále 1936)
  • 1936 Portrét děvčátka, Studie dětské hlavy, portrét Bedřicha Feuersteina
  • 1937 Portrét Dr. Anny Masarykové, Anny Feuersteinové
  • 1938 Dívka, bronz (zakoupeno Moderní galerií, vystaveno Expo 58)
  • 1941 Děvčátko (H. Teigeová), Dívka se založenýma rukama
  • 1942 Posmrtný portrét Mony Lisy Gabondikiánové
  • 1943 E. Chmelová, Dana Jičínská-Laichterová, B. Švejcarová, Dívka s miskou
  • 1943 Podobizna MUDr. A. Honzákové

Poválečná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Marta Jirásková, pamětní deska K. Světlé na jejím rodném domě v Praze
  • 1947 Klečící děti, Zahradnice, podobizna K. Světlé
  • 1948 Pamětní deska Karolíny Světlé
  • 1950 portrét architekta Havlíčka (skica)
  • 1952 portrét Břetislava Bendy, Martina Hilského
  • 1953 Portrétní bysta Emy Destinové
  • 1955 Mládí (tři verze)
  • 1956 portrét dítěte (B. Vítková)
  • 1956-57 K vodě
  • 1957 portrétní bysta Růženy Naskové, Národní divadlo
  • 1957 synové F. Halase, F. Janoušek
  • 1958 domovní znamení, věžové domy Kladno [2]
  • 1959 podobizna E.F.
  • 1961 portrét dítěte (A. Němcová)
  • 1962 V přírodě, Na vyhlídce
  • 1962 bysta arch. Josefa Havlíčka
  • 1963 portrét dítěte (K. Nová)
  • 1963-64 Torzo, bílý cement
  • 1963-65 V zahradě, bílý cement (DU Olomouc)
  • 1964 Dětská podobizna Ilji Květoně
  • 1966 Portrét MUDr A. Jiráska, K. Havlíčka
  • 1967 Tři přítelkyně, portrét Jana Laudy (skica)
  • 1967-68 portrét jednoročního dítěte (S. Meyer Langová)
  • 1968 posmrtná podobizna A. Pelce,
  • 1968-74 Kouzelná flétna, beton
  • 1973-74 podobizna MUDR. D. Alberta
  • 1974 prof. A. Friedl (skica)
  • 1975 poprsí Bohuslava Martinů, portrét Dr. A. Friedla (DU Olomouc)
  • 1976 Sousoší sedící rodiny, pískovec, Kladno
  • 1980 Podobizna Josefa Zítka (vítězný návrh v soutěži), Národní divadlo
  • Další známé portréty: A. Podzemná (1965), Eva Feiglová, Květoňová, M. Šubrtová (1956), A. Nepeřená (1955), Běla Kučerová (1955-56)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1933 Čestné uznání Československé akademie věd a umění (opětovně 1944)
  • 1935 Tyršova cena
  • 1937 Grand Prix, Světová výstava v Paříži (za portrét jana Zrzavého)
  • 1967 Čestné uznání na 1. Pražském salonu
  • 1968 Zasloužilá umělkyně

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1926-1940 výstavy SVU Mánes
  • 1928 československé umění, Výstava soudobé kultury, Brno
  • 1929 Moderní žena, Brno
  • 1936 Bienále, Benátky
  • 1937 Světová výstava, Paříž
Marta Jirásková, plastiky, Rudolf Vejrych, obrazy, Hradec Králové
  • 1946 Člověk a práce, pavilón Myslbek, Praha
  • 1949 obrazy, plastiky, grafika, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 1950 Československé malířství a sochařství, Dělnický dům, Kladno
  • 1958 Expo 58, Brusel
  • 1960 Československé výtvarnice k 50. výročí MDŽ, Praha
Výstava tvůrčí skupiny Mánes
  • 1963 Plastik und Blumen, Treptower Park, NDR
  • 1964 Kresby a plastiky Štursových žáků, Belveder, Praha
  • 1965 Sochařská bilance, Olomouc
  • 1968 České sochařství od Myslbeka po naše dny, Musée Rodin, Paříž
  • 1972 výstava sochařských studií a kreseb, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1978 výstava ke 100. výročí nar. L. Janáčka, Hukvaldy
  • 1951-59 výstavy SČVU, Jízdárna Pražského hradu
  • 1949-70 přehlídky československého výtvarného umění v zahraničí

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Marta Jirásková, 1981, Hana Volavková, Odeon, Praha
  2. Sborník ČVUT

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Benešová Z, Straková P, Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010, ISBN 978-80-7258-331-7
  • Volavková Hana: Marta Jirásková, 164 s., Odeon, Praha, 1981
  • Zimmermann Aleš, Sociální civilismus v sochařství 20. let XX. století, Bakalářská diplomová práce, MUNI, Brno, 2006 [1]
  • Wittlich Petr, České sochařství ve XX. století (1890 - 1945), Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1978

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]