Markéta Pilátová
| Markéta Pilátová | |
|---|---|
 Markéta Pilátová, 2010 | |
| Narození | 1. února 1973 (51 let) Kroměříž  Československo |
| Povolání | spisovatelka, překladatelka, publicistka, novinářka, redaktorka, učitelka a hispanistka |
| Alma mater | Univerzita Palackého v Olomouci |
| Témata | literatura pro děti, poezie, beletrie, literatura pro děti a mládež, žurnalistika a překlady ze španělštiny |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Markéta Pilátová (* 1. února 1973 Kroměříž) je česká spisovatelka, hispanistka a novinářka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1991[1] studovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.[2] Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka.[3] Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt.[4][5]
Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires,[6][7] kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny.[3]
V mnoha českých médiích (např. Respekt, Lidové noviny, kulturní příloha Práva Salon) publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici Vltava[8] a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. V současnosti pracuje v Institutu Cervantes v kulturním oddělení. Je vdaná, bydlí v Praze a ve Velkých Losinách.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
| „ |
Bílý had v kořenech spí Líbej mu jazyk |
“ |
— Markéta Pilátová: Zatýkání větru [9] | ||
Pobyt v Brazílii a Argentině ji inspiroval k prozaickému debutu, románu Žluté oči vedou domů, který byl nominován na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého,[10] v roce 2010 byl přeložen do němčiny a portugalštiny, v roce 2012 se připravují překlady do polštiny, nizozemštiny a španělštiny.[10] V roce 2009 jí vyšel druhý román Má nejmilejší kniha, rovněž nominovaný na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Rozdíl mezi dvěma romány zmiňovala autorka v jednom z rozhovorů:[11] Zatímco první román pojednává o hledání kořenů domova a je více autobiografický, v druhém románu už se autorka neptá, co všechno ještě český čtenář snese a zda je příběh uvěřitelný. Je o hledání kořenů Zla.
Specifický vypravěčský styl Markéty Pilátové můžeme srovnávat s narativními tendencemi moderní světové literatury. Autorka ve svých textech poukazuje na současný svět, její výpověď o něm je prostupována prostřihy do vzdálenějších časových údobí.
Tvorba pro děti[editovat | editovat zdroj]
Markéta Pilátová se věnuje také tvorbě pro děti. V roce 2009 jí vychází knížka Víla Vivivíla a stíny zvířat.[10] O rok později vydala další dvě knihy pro děti. První z nich je Kiko a tajemství papírového motýla, nominována na cenu Magnesia Litera, druhou je pokračování příběhů víly Vivivily Víla Vivivíla a piráti jižního moře.
V létě 2011 publikovala první sbírku poezie Zatýkání větru. Verše Markéty Pilátové jsou inspirovány životem v Brazílii a ve Španělsku. Některé básně ze sbírky se staly textovou předlohou pro písně Moniky Načevy.
Napsala první původní českou pohádku o klukovi se dvěma mámami, kterou pojmenovala Jura a lama. Kniha s ilustracemi Dory Dutkové vyšla v květnu 2012 za podpory Slovensko-českého ženského fondu v rámci projektu za zviditelnění stejnopohlavních rodin a dětí v nich.[12]
Překlady[editovat | editovat zdroj]
Ze španělštiny přeložila v roce 2001 román mexické spisovatelky Normy Lazo Věřící. Mezi její další překladatelské činnosti patří kniha Ricarda Linierse Macanudo z roku 2010.
Přehled děl[editovat | editovat zdroj]
Beletrie[editovat | editovat zdroj]
- Žluté oči vedou domů. Praha: Torst, 2007. 158 s. ISBN 978-80-7215-314-5.
- německy jako: Wir müssen uns irgendwie ähnlich sein. St. Pölten: Residenz, 2010. Přel.: Michael Stavarič.
- portugalsky jako: Olhos de Loba. São Paulo: Annablume, 2010.
- italsky jako In qualcosa dovremmo pur somigliarci, 2018
- polsky jako Żółte oczy prowadzą do domu, 2011 ISBN 978-83-928051-6-8
- Má nejmilejší kniha. Praha: Torst, 2009. 272 s. ISBN 978-80-7215-371-8.
- Víla Vivivíla a stíny zvířat. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 68 s. ISBN 978-80-7422-000-5.
- Kiko a tajemství papírového motýla. Praha: Meander, 2010. 67 s. ISBN 978-80-86283-81-4.
- Víla Vivivíla a piráti jižního moře. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 84 s. ISBN 978-80-7422-066-1.
- Jura a lama. Praha: Nakladatelství LePress, 2012. 64 s. ISBN 978-80-904193-3-9.
- Tsunami blues, Torst, 2014. 304 s. ISBN 978-80-7215-474-6[13]
- Kulaté rámy slov, Pavel Ševčík – Veduta, 2015. 124 s. ISBN 978-80-86438-59-7
- Hrdina od Madridu, Pikador Books, 2016. 74 s. ISBN 978-80-905879-1-5
- Kiko a tulipán, Meander, 2016. 72 s. ISBN 978-80-87596-89-0
- S Baťou v džungli, Torst, 2017. 264 s. ISBN 978-80-7215-539-2
- polsky jako Z Bat'ą w dżungli, 2019 ISBN 9788364887734
- Senzibil, Torst, 2020. 320 s. ISBN 978-80-7215-596-5
- polsky jako Ciemna strona, 2023 ISBN 9788365707581
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Zatýkání větru. Praha: Větrné mlýny, 2011. 78 s. ISBN 978-80-7443-034-3.
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- Norma LAZO: Věřící. Praha: One Woman Press, 2001.
- Ricardo LINIERS: Macanudo. Praha: Meander, 2010.
Rozhlasové zpracování díla[editovat | editovat zdroj]
- 2009 Příběhy z konce světa, sedm povídek z Latinské Ameriky, Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Účinkují Andrea Elsnerová a Roman Zach. Režie Aleš Vrzák, Český rozhlas.[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 126 s.
- ↑ HORÁK, Ondřej. Domov je tam, kde rozumíme vtipům [online]. Lidovky.cz, 2007 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Markéta Pilátová [online]. Portál české literatury (Vizus), 2011-10-01 [cit. 2012-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-20.
- ↑ Horák Ondřej: O mně v tvém příběhu není nic[nedostupný zdroj], Lidovky.cz, 1. října 2007
- ↑ Horáčková Kristýna: Povídání o Brazílii a Žlutých očích, Litenky.ff.cuni.cz, 27. dubna 2008
- ↑ ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Markéta Pilátová napsala román o českých krajanech v Brazílii [online]. Český rozhlas, 2008-01-19 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Kaprálová Dora: Psaní je pro mě únikem před přízemním rutinním životem, Idnes.cz, 1. prosince 2009]
- ↑ Dobeš Roman: Psaní je pro mě způsob, jak chápat svět, Liberecky.denik.cz, 18. února 2010
- ↑ Literární.cz. Markéta Pilátová: Zatýkání větru /ukázka/ [online]. 2011-07-04 [cit. 2011-01-25]. [online] pořízeném dne 2012-05-16.
- ↑ a b c Nový rok pod Jižním křížem [online]. Respekt.cz, 2011-01-05 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online.
- ↑ KUČERA, Štěpán. Zlo je návykové, říká spisovatelka a novinářka Markéta Pilátová [online]. Novinky.cz, 2009-12-17 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Koubek, Jiří. Jura a lama - první česká pohádka o klukovi se dvěma mámami Archivováno 20. 5. 2012 na Wayback Machine. [online]. Colourplanet.cz, 2012-05-07, [cit. 2012-05-09].
- ↑ http://www.czechlit.cz/en/book/tsunami-blues-en-3/
- ↑ VONDRÁČEK, Jiří. Markéta Pilátová: Příběhy z konce světa. Český rozhlas - Vltava [online]. Český rozhlas - Vltava, 2019-07-24 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta Pilátová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Markéta Pilátová
- Web Markéty Pilátové
- Zlatá střední cesta vždycky člověka dovede nejdál, iDnes.cz, 2. listopadu 2009 – Deset vizí Markéty Pilátové, iDnes.cz (Kavárna online), 2009
- Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha – Monika Načeva uvádí autorku a její knihu, Česká televize, 2010
- Zlo je návykové, říká spisovatelka a novinářka Markéta Pilátová – rozhovor Štěpána Kučery, Salon, 2009
- Kuře: Nezapaříme v KFC? A co na to slepice? – rozhovor o překladu komiksu Ricarda Linierse s Petrem Svobodou, Týden.cz, 2011
