Marie Orleánská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Orléanská
princezna Valdemar Dánský
Maria de Orléans.jpg
Sňatek 20. října 1885
Manžel Valdemar Dánský
Úplné jméno Marie Amélie Françoise Hélène d'Orléans
Narození 13. ledna 1865
Londýn, Anglie
Úmrtí 4. prosince 1909 (44 let)
Kodaň, Dánsko
Pohřbena Katedrála v Roskilde
Potomci Aage z Rosenborgu
Axel Dánský
Erik z Rosenborgu
Viggo z Rosenborgu
Markéta Dánská
Rod Bourboni
Dynastie Bourbon-Orléans
Otec Robert z Chartres
Matka Františka Orléanská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Orléanská (Marie Amélie Françoise Hélène; 13. ledna 18654. prosince 1909) byla francouzská princezna a sňatkem s princem Valdemarem dánská princezna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Marie se narodila jako nejstarší potomek vévody Roberta z Chartres a jeho manželky, princezny Františky Orléanské. Její otec byl druhým synem Ferdinanda Filipa Orléanského a Heleny Meklenbursko-Schwerinské. Františka byla dcerou Františka Ferdinanda Orléanského a Františky Karolíny Portugalské.

Narodila se v době, kdy ve Francii vládl rival jejich rodiny, Napoleon III. Vyrůstala v Anglii, kam její rodina v roce 1848 odešla. V roce 1871 se po Napoleonově pádu s rodinou do Francie vrátila. Určila se za "buržoazii".

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Po získání papežského souhlasu se Marie provdala za prince Valdemara, nejmladšího syna dánského krále Kristiána IX. 20. října 1885 se v Paříži konal občanský sňatek a o dva dny později církevní obřad v Château d'Eu. Ona zůstala Katoličkou, on Luteránem. Dodržovali dynastické uspořádání, které je obvykle za takových okolností stanoveno v manželské smlouvěː synové byli vychováváni ve víře svého otce, dcery ve víře své matky.

Pár se usadil v paláci Bernstorff u Kodaně, v němž se Valdemar narodil. Do roku 1883 tam žil se svým synovcem Jiřím Řeckým a Dánským, mladším synem jeho staršího bratra Viléma, který se stal v roce 1863 králem Helénů jako Jiří I. Král vzal chlapce do Dánska, aby ho zapsal do dánského námořnictva a svěřil ho do péče svého bratra Valdemara, který byl admirálem v dánské flotile.

Jiří se cítil otcem opuštěný, jeho snoubenka, Marie Bonapartová, uvedla, že měl poté Jiří hlubokou vazbu se svým strýcem.

V roce 1907, když Jiří přivedl svou nevěstu do Bernstorffu na první rodinnou návštěvu, se Marie Orléanská snažila Marii Bonapartové vysvětlit intimitu, která sjednotila strýce a synovce tak hluboce, že na konci každé Jiřího návštěvy, by plakal, Valdemar by se cítil nemocný a tak se ženy naučily být trpělivé a neohrožovat soukromé chvíle jejich manželů.

Při této i dalších návštěvách se stala princezna Bonapartová velkou obdivovatelkou princezny v Orleansu a dospěla k závěru, že je jediným členem její velké rodiny v Dánsku a Řecku, který je obdařen mozkem, kuráží nebo charakterem. Během první z těchto návštěv Valdemar a Marie Bonapartová zjistili, že se dopouští takových vášnivých důvěrností, se kterými se těšila s manželem, jenž se jim ale jen zdánlivě těšil, seděl nebo ležel vedle své ženy a strýce. Při pozdější návštěvě se Jiřího manželka pokoušela o vášnivý flirt s princem Aagem, nejstarším Valdemarovým synem. V žádném případě se nezdá, že by Marie vznesla námitky nebo se cítila povinna věnovat věci pozornost.

Jiří si stěžoval na Marii své manželce, když tvrdil, že má vztah s urostlým strážcem jeho strýce. Také tvrdil, že Marie Orléanská pije příliš mnoho alkoholu a nedokáže skrýt jeho vliv. Ale Marie Bonapartová nenalezla na Marii Orléanské žádnou chybu; spíše obdivovala její toleranci a nezávislost vzhledem k okolnostem, které způsobily zmatek a její odcizení od manžela.

Život a vliv[editovat | editovat zdroj]

Marie byla popisována jako impulsivní, vtipná, energická a zavedla na ztuhlém dánském dvoře uvolněnější způsoby. Nikdy se úplně nenaučila Dánsky. Manželství bylo přátelské. Poskytla svým dětem uvolněnou výchovu, její záliba v umění a české návyky ovládaly její domácnost. Byla neformální, ne snobská, věřila v sociální rovnost, vyjadřovala své vlastní názory a plnila své ceremoniální povinnosti nekonvenčním způsobem. Jednou napsalaː "Věřím, že člověk bez ohledu na své postavení by měl být sám sebou" (1896). Líbilo se jí jezdit a řídit a byla známá svou elegancí. Byla oficiálním patronem hasičské brigády a nechala se fotografovat v uniformě hasičské brigády, která byla karikovaná, a jako podporu kariéry svého manžela jako námořníka měla na rameni vytetovanou kotvu. Jednou řekla o stížnostech na její nekonvenční chování: "Nechte je stěžovat, stejně jsem šťastná".

Požádala o povolení dvora, aby mohla opustit dům bez dvorní dámy a čas trávila především s umělci. Malovala a fotografovala a byla studentkou Otta Bacheho a Frantse Henningsena. Podílela se n výstavách v Charlottenborgu a byla členkou Dámské akademie umění.

Odmítla poslouchat královské ženy, aby se vzdala politiky. V roce 1886 Valdemar s jejím souhlasem odmítl bulharský trůn. Patřila k politické levici a podílela se na přesvědčení krále, aby souhlasil s reformami z roku 1901, což vedlo k jmenování vlády Venstre a de facto zavedení parlamentarismu. V roce 1902 odmítla myšlenku nabídnout Dánskou Západní Indii Spojeným státům. Sledovala také zájmy Francieː francouzský tisk věřil jejímu vlivu ve francouzsko-ruské alianci v roce 1894 a v uzavření míru ve francouzsko-německém koloniálním konfliktu nad Marokem v roce 1905. Pomáhala svému příteli, Hansi Nielsovi Andersenovi, zakladateli východní asijské společnosti, s kontakty v jeho záležitostech v Thajsku. V Dánsku byla oblíbenou osobou.

Mariin manžel a tři synové byli v Indii na cestě do Siamu, když obdrželi zprávu, že v Bernstorffu zemřela.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Marie měla s Valdemarem pět dětíː

  • Aage z Rosenborgu (1887–1940); hrabě z Rosenborgu, v roce 1914 se oženil s Matyldou Calvi dei Conti di Bergolo a měl jednoho syna.
  • Axel Dánský (1888–1964); v roce 1919 se oženil s Markétou Švédskou a měl dva syny.
  • Erik z Rosenborgu (1890–1950); hrabě z Rosenborgu, v roce 1924 se v Ottawě, Kanadě, oženil s Lois Frances Boothovou a měl syna a dceru.
  • Viggo z Rosenborgu (1893–1970); hrabě z Rosenborgu, oženil se s Eleonorou Greenovou a neměl děti.
  • Markéta Dánská (1895–1992), provdala se za Reného Bourbonsko-Parmského. Její dcera Anna byla rumunskou titulární královnou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Princezna Marie má památník v Langelinii u kostela St. Alban v Kodani. Ten byl instalován v roce 1912 a obsahuje bustu od Carla Martin-Hansena. Domov princezny Marie pro staré námořníky a vdovy námořníků (Prinsesse Maries Hjem for gamle Sømænd og Sømænds Enker) na Wildersgade je pojmenován po ní, stejně jako Prinsesse Maries Allé ve Frederiksbergu.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Marie of Orléans (1865–1909) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Orléanská ve Wikimedia Commons