Mangusta trpasličí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMangusta trpasličí
alternativní popis obrázku chybí
mangusta trpasličí neboli jižní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpromykovití (Herpestidae)
Rodmangusta (Helogale)
Gray, 1861
Binomické jméno
Helogale parvula
(Sundevall, 1847)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mangusta trpasličí zvaná také mangusta jižní[2] (Helogale parvula) je nejmenší druh promykovité šelmy[3]; žije v Africe.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Její domovinou jsou pouště a polopouště, savany či světlé lesy. Pohybuje se v nadmořských výškách od nížin do 2000 metrů.[4][5] Obývá teritorium o ploše nejčastěji 30 až 60 ha.[6]

V rámci afrického kontinentu se vyskytuje od Etiopie po Angolu[4] a sever Jihoafrické republiky.[6] Je rozlišováno sedm poddruhů.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dosahuje délky těla v rozmezí 18 až 26 cm[4], resp. 28 cm[3]. Ocas měří dalších 12 až 20 cm[4] (14 až 19 cm[3]). Váha se pohybuje (v průměru) kolem 275 g.[4] Udávána jsou různá celková rozmezí: mezi 210 a 420 g[6], 210 a 350 g[2], 220 a 410 g[7], či 200 a 350 g[3].

Ekologie, chování[editovat | editovat zdroj]

Žije v rodinných skupinách o počtu nejčastěji do dvaceti členů. Populační hustota může dosáhnout až 42 jedinců na km2, ale obvykle je to podstatně méně.[5] Sociální vazby posilují vzájemnou péčí o srst.[7] V rámci skupiny se rozmnožuje pouze jeden pár –⁠ dominantní samice s partnerem. Březost trvá 49 až 56 dní. Zpravidla dvě až čtyři mláďata (někdy až šest mláďat[3]) přicházejí na svět až třikrát ročně. Zpočátku (do třech týdnů života) žijí v norách (např. v termitištích) či jiných úkrytech, kde je samice kojí a kam jim členové skupiny nosí potravu.[4][6] Po desátém týdnu se stravují samostatně.[6]

Tento druh je aktivní hlavně přes den.[7] Živí se zejména živočišnou potravou, např. bezobratlými živočichy, vejci, štíry, drobnými hlodavci, ptáky či hady a ještěrkami, případně hlízami či plody.[3][4][6]

Dožívá se 10 až 14 let.[7]

Zajímavé je soužití těchto mangust se dvěma menšími druhy zoborožců (toko Deckenův a toko žlutozobý) ve formě mutualismu, tedy vzájemně prospěšného soužití.[6] Mangusty vyplaší hmyz, který pak mohou lépe chytat právě zmínění ptáci. Ti naopak postřehnou nebezpečí dříve než mangusty, a tak se drobné šelmy mají podle čeho orientovat.[6][8]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svazem ochrany přírody (IUCN) je řazena mezi málo dotčené taxony, s tím že její populace je stabilní a nehrozí ji žádné zásadní nebezpečí.[5]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2020 byla mangusta trpasličí chována přibližně v osmi desítkách evropských zoo.[9] Na konci roku 2018 byl tento druh chován ve čtyřech českých zoo[10]. V roce 2019 byl dovezen také do Zoo Ostrava[8], a tak se počet zoo zvýšil na pět. V českých zoologických zahradách je druh prezentován pod názvem mangusta trpasličí[4][7][10][8].

Aktuální přehled českých zoo (stav duben 2020):

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První jedinec mangusty trpasličí byl do Zoo Praha dovezen v roce 1971. Tento samec žil v zoo až do roku 1979. Reálný chov skupiny se datuje až od roku 2004. Tehdy byl otevřen pavilon Afrika zblízka. Do Prahy bylo do nové expozice dovezeno šest jedinců z volné přírody.[4] V roce 2005 se povedl prvoodchov v rámci českých zoo.[11] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě. Na konci daného roku zoo čítala skupina šest jedinců.[10] V průběhu roku 2019 byla odchována čtyři mláďata.[12]

Tento druh je chován v pavilonu Afrika zblízka[4] v horní části zoo, a to ve společné expozici s kombami Garnettovými.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-06]
  2. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Zvíře : [obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů]. Praha: Euromedia Group - Knižní klub 624 s. s. Dostupné online. ISBN 80-242-0862-8, ISBN 978-80-242-0862-6. OCLC 320542548 
  4. a b c d e f g h i j Mangusta trpasličí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  5. a b c SHARPE, L.; KERN, J.; DO LINH SAN, E. Helogale parvula. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015-02-28 [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h Mangusta trpasličí | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  7. a b c d e Mangusta trpasličí : Safari Park Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  8. a b c Nová expozice „Tsavo“ - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  9. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  10. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  11. Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2005
  12. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]