Magická kyselina
magická kyselina | |
---|---|
![]() kyselina fluorosírová a fluorid antimoničný v poměru 1:1 | |
![]() | |
Obecné | |
Triviální název | magická kyselina |
Anglický název | Magic acid |
Německý název | Magische Säure |
Sumární vzorec | HSbF6SO3 |
Vzhled | kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 23854-38-8 33843-68-4 |
PubChem | 16211378 |
SMILES | OS(=O)(=O)F.F[Sb](F)(F)(F)F |
InChI | InChI=1/FHO3S.5FH.Sb/c1-5(2,3)4;;;;;;/h(H,2,3,4);5*1H;/q;;;;;;+5/p-5/rF5Sb.FHO3S/c1-6(2,3,4)5;1-5(2,3)4/h;(H,2,3,4)
Key: QNDPUZFBWUBSNH-UDIXYDQRAK |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 316,82 g/mol |
Bezpečnost | |
H-věty | H240, H271, H290, H302, H314, H335, H350, H402, H410, H411, H441, EUH014 |
P-věty | P234, P261, P264, P270, P271, P273, P280, P284, P301+310, P301+330+331, P303+361+353, P304+340+310, P305+351+338+310, P363, P390, P403+233, P405, P501 |
NFPA 704 | ![]() 0
4
4
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Magická kyselina (FSO3H·SbF5) je superkyselina složená ze směsi kyseliny fluorosírové (HSO3F) a fluoridu antimoničného (SbF5) nejčastěji v molárním poměru 1:1. Tento konjugovaný Brønstedův-Lewisův superkyselý systém byl vyvinut v 60. letech 20. století v laboratoři George Olaha na Case Western Reserve University a byl využit ke stabilizaci karbokationtů a hyperkoordinovaných karboniových iontů v kapalném prostředí. Magická kyselina a další superkyseliny jsou také využívány ke katalýze izomerace nasycených uhlovodíků a bylo prokázáno, že protonují i slabé zásady včetně methanu, xenonu, halogenů a molekulárního vodíku.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Pojem superkyselina (anglicky superacid) byl poprvé použit v roce 1927, kdy James Bryant Conant zjistil, že kyselina chloristá může protonovat ketony a aldehydy za vzniku solí v nevodném roztoku.[1] Pojem byl později zaveden Ronaldem Gillespie, kdy Conant zkombinoval kyselinu sírovou s kyselinou fluorosírovou a zjistil, že roztok je několik miliónkrát kyselejší než samotná kyselina sírová.[2] Magická kyselina byla připravena v 60. letech 20. století Georgem Olahem a byla využita ke studiu stabilních karbokationtů. Gillespie využil kyselinu k vytvoření elektronově deficitních anorganických kationtů. Název magická kyselina vzniknul po vánočním večírku v roce 1966, kdy člen Olahovy laboratoře vložil do kyseliny parafínovou svíčku a zjistil, že se poměrně rychle rozpouští. Zkoumání roztoku pomocí 1H-NMR ukázalo terc-butylový kation, což naznačuje, že došlo k rozštěpení parafínového řetězce, který tvoří vosk, a následné izomerizaci na relativně stabilní terciární karbokationt.[3] Název magická kyselina (anglicky Magic acid) se objevil v práci publikované Olahovou laboratoří.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Struktura
[editovat | editovat zdroj]Síla
[editovat | editovat zdroj]Využití
[editovat | editovat zdroj]Pozorování stabilních karbokationtů
[editovat | editovat zdroj]Reakce s alkany
[editovat | editovat zdroj]Katalýza s hydroperoxidy
[editovat | editovat zdroj]Katalýza s ozonem
[editovat | editovat zdroj]Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako u všech silných kyselin, zejména u superkyselin, je třeba používat vhodné ochranné pomůcky. Kromě rukavic a ochranných brýlí se doporučuje používat také obličejový štít a celoobličejový respirátor. Kyselina magická je vysoce toxická při požití a vdechnutí, způsobuje těžké popáleniny kůže a očí a je toxická pro vodní organismy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Magic acid na anglické Wikipedii a Magische Säure na německé Wikipedii.
- ↑ a b OLAH, George A. Crossing Conventional Boundaries in Half a Century of Research. The Journal of Organic Chemistry. 2005-04-01, roč. 70, čís. 7, s. 2413–2429. Dostupné online [cit. 2024-07-24]. ISSN 0022-3263. DOI 10.1021/jo040285o. PMID 15787527. (anglicky)
- ↑ LESNEY, Mark S. A Basic History of Acid - From Aristotle to Arnold. Today's Chemist at Work. 2003-03, s. 47-48. Dostupné online [PDF, cit. 2024-07-25]. ISSN 1532-4494. (anglicky)
- ↑ OLAH, George A.; PRAKASH, G. K. Surya; SOMMER, Jean. Superacid Chemistry. [s.l.]: John Wiley & Sons 872 s. Dostupné online. ISBN 978-0-470-42154-3. S. 49. (anglicky)