Libuše Niklová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Libuše Niklová
Libuše Niklová a její kocour
Libuše Niklová a její kocour
Rodné jménoLibuše Kyseláková
Narození1. dubna 1934
Zlín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. června 1981 (ve věku 47 let)
Gottwaldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníLesní hřbitov ve Zlíně
Povoláníumělkyně
Manžel(ka)František Nikl
DětiPetr Nikl
Webová stránkahttps://www.libuseniklova.cz/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Niklová, roz. Kyseláková (1. dubna 1934 Zlín5. června 1981 Gottwaldov) byla světoznámá česká designérka hraček. Vytvořila přes 230 originálních hraček, které se vyráběly v mnoha barevných variantách, například gumové figurky, zvířátka s harmonikovým trupem či nafukovací hračky. Její práce je zastoupena ve sbírkách muzeí po celém světě, například v Muzeu dekorativních umění v Paříži, Muzeu moderního umění v New Yorku a nebo UPM v Praze či v Muzeu umění a designu Benešov.[1] V roce 2011 u příležitosti udílení cen Czech Grand Design byla jako první žena uvedena do Síně slávy in memoriam. Cenu převzal syn, výtvarník Petr Nikl.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Libuše se narodila 1. dubna 1934 ve Zlíně, kde prožila celý svůj život. V letech 1949 až 1953 studovala, tehdy nový obor, tvarování plastických hmot na „Státní uměleckoprůmyslové škole Zdeňka Nejedlého“ ve Zlíně a Uherském Hradišti, pod vedením profesorů Luďka Havelky a Jiřího Jašky. Po maturitě v roce 1954, nastoupila do závodu Gumotex v Břeclavi, kde pracovala až do roku 1960. V roce 1958 se provdala za malíře Františka Nikla, spolužáka ze střední školy.

V roce 1960 se jim narodil syn, český malíř, spisovatel a divadelník Petr Nikl a v roce 1968 dcera Veronika.[2] V průběhu své profesní tvorby získala patenty na devět vynálezů a tři národní průmyslové vzory. Zemřela 5. června 1981 v Gottwaldově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Niklová se inspirovala přírodou, cirkusem a také dětmi. První realizované návrhy byly malé pískající gumové hračky. Vyráběly se v Gumotexu. Byly to například Kočička s míčem, Pes Alík, Hanka, Barborka, či série figurek, představujících různá povolání v čele s Lékařem a Zdravotní sestřičkou.

Po narození syna Petra odešla v roce 1961 pracovat do Fatry Napajedla. Zde navrhla své ikonické hračky, například sérii harmonikových zvířat v čele s Kocourem nebo sérii sedacích nafukovacích zvířat, zastoupených Buvolem, Slonem a Žirafou.[1]

Niklová začínala s návrhy hraček v 50. letech 20. století. V tomto období se začínalo pracovat s novým materiálem – plastem. Pro výrobu hraček měl vhodné vlastnosti (měkkost, lehkost a ohebnost). S plastovými výrobky se snadno manipulovalo, lehce se čistily a výhodou byla i barevnost (některé modely se vyráběly v různých barevných provedeních). Libuše Niklová navrhovala zcela nové tvary z PVC a polyetylénu. Ovlivnila tvary nových plastových hraček použitím netradičních technologií a „harmonikových“, skladebných zvířat z vyfukovaného PVC.[3]

Návrhářka ve Fatře[editovat | editovat zdroj]

Libuše Niklová sdílela názory pražského uměleckého sdružení Artěl, ale pro české prostředí jí byly bližší myšlenky designéra Ladislava Sutnara. Při studiu na uměleckoprůmyslové škole se naučila základům sochařského řemesla, kresebné zručnosti a realizaci návrhů modelů ze sádry. Základy technologie výroby plastických hmot získala až v závodě Fatra díky mistru Františku Juřenkovi.[4]

Hračky Libuše Niklové byly pestře malované, v těle i končetinách měly hliníkové dráty, které umožňovaly ohýbání. Při navrhování si byla vědoma, že dětská osobnost se utváří i hračkou. Patřila mezi designéry, kteří jsou schopni povýšit funkční předmět na umění. Charakteristickým rysem jejích hraček byl zajímavý tvar, barva, dekor, vůně i zvuk. Mezi nejznámější polyetylenové hračky patří černý kocour, beran nebo krokodýl. Při jejich tvorbě se inspirovala ohybatelnou trubkou z „nově vyrobené splachovací nádržky“.

Sama navrhovala i obal, ve kterém se rozložená hračka prodávala. Dítě si ji sestavilo jako stavebnici.[4] Navrhovala také hračky pro nejmenší děti, nafukovací a zároveň pískací, které měly velmi jednoduché tvary. Od 70. let začala navrhovat větší nafukovací a sedací hračky, které byly lehké a omyvatelné. Koník, Nosorožec, Housenka, Žirafa, Lev a Lední medvěd patřili mezi následovníky Buvola, jehož prototyp vznikl v roce 1971. Sériově se začal vyrábět v roce 1973. Buvol byl nejčastěji vyráběn z červené fólie, ale existovaly i varianty modré, zelené nebo černé. Na výstavy byl speciálně vyráběn v průhledném provedení.

Tvorba v čase[editovat | editovat zdroj]

  • Gumové pískací hračky (1954–1964) – gumové pískací hračky vyráběné v Břeclavi. Patří sem postavičky, zvířátka, panáčci, kteří představující různá zaměstnání. Nejdříve byly vyráběny z lisované a pěnové pryže, potom z vyfukovaného PVC a v 60. letech 20. století odlévané z PVC. Barvily se ručně latexovými barvami. Byly vytvořeny i upomínkové předměty, vyrobené k příležitosti 2. Československé spartakiády.
  • Harmoniky a verneovky (1963–1967) – tvořila důležitou kapitolu tvorby Libuše Niklové. Zvířátka měla harmonikový trup a detaily byly vyrobeny z plastových trubiček, nebo se ručně domalovávaly. Prodávaly se v rozloženém stavu jako skládačky. Dále byla vyrobena „Verneovská kolekce“ pro Expo 67´ v Montréalu, vyráběl se vláček Pískáček s houkajícím komínem nebo dopravní prostředky inspirované romány J. Verna.
  • Nafukovačky (1963–1981) – nafukovací hračky (vodní), jejichž obvyklým tématem byla zvířata, ale i panenky, míče, vodní lehátka, bazény nebo čluny, které měly moderní grafický vzor. Populární byl soubor se Slonem, Buvolem, Žirafou. Nafukovací hračky ke hraní plnily zároveň funkci sedačky.[4]

Ukázka tvorby[editovat | editovat zdroj]

Gumové pískací hračky, Gumotex Břeclav 1954-1964[editovat | editovat zdroj]

Harmonikové hračky, Fatra Napajedla 1963–1967[editovat | editovat zdroj]

Verneovky, Fatra Napajedla 1967[editovat | editovat zdroj]

Nafukovací hračky, Fatra Napajedla 1963-1981[editovat | editovat zdroj]

Vliv na výrobu plastových hraček ve světě[editovat | editovat zdroj]

Libuše Niklová navrhla 12 harmonikových hraček, 10 zvířátek, miminko a vláček Pískáček. V roce 1963 požádala o patent (č.115236) na ohebnou hračku z plastických hmot, první svého druhu na světě. Tyto hračky byly tak geniální a revoluční, že je dle výzkumu badatele a sběratele Lukáše Tomana okopírovaly v nejméně 25 zemích světa. Dá se tak říci, že si s hračkami Libuše Niklové, nebo přesněji s jejich takřka totožnými kopiemi hrály desítky milionů dětí. Libuše Niklová tak ovlivnila nejen výrobu plastových hraček po celém světě, ale zasáhla do dětství milionů lidí po celém světě.[5]

Badatel a s sběratel Lukáš Toman představil své objevy na unikátní výstavě Jak šel kocour do světa. Hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci, která se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze ve dnech od 9. června do 2. října 2022. Na výstavě byly k vidění kopie harmonikových hraček Libuše Niklové například z Polska, Rakouska, Maďarska, Španělska, ale také třeba z Tchaj-wanu, Hongkongu, Vietnamu nebo také z Argentiny či Izraele.[6]

Ukázka zahraničních kopií harmonikových hraček Libuše Niklové[editovat | editovat zdroj]

Ocenění a výstavy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 získala hračka „Kocour“ pro Fatru Napajedla ocenění Zlatý kahan a Medaili Libereckých výstavních trhů.[2]

Od 6. června 2010 byla otevřena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze výstava díla Libuše Niklové pod názvem „200 ddechu“. Mezi iniciátory výstavy patřil i syn Petr Nikl. Byly zde exponáty zapůjčené ze soukromých sbírek, i firmou Fatra Napajedla. Petr Nikl vytvořil návrhy transparentní kostky a míče, které byly realizovány a výstavu doplnily. Závod Fatra Napajedla vyrobil limitovanou edici 700 kusů červeného sedacího buvola. Byla vydána i kniha shrnující život a dílo Libuše Niklové.[7]

V listopadu 2011 se výstava přesunula do Paříže. V Musée des Arts Décoratifs bylo prezentováno přes 120 hraček, sádrových návrhů a nákresů v expozici nazvané Plastique Ludique (česky „hravý plast“).[8]

Hračky Libuše Niklové vlastní ve svých sbírkách Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně, Muzeum města Brna, Muzeum dekorativních umění v Paříži a Muzeum moderního umění v New Yorku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BRUTHANSOVÁ, Tereza. Libuše Niklová. 1. vyd. Praha: Taktum, 2010. 280 s. ISBN 9788026048275. S. 1–280. 
  2. a b c Libuše Niklová. www.retro-muzeum.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  3. KREJČÍ, Tomáš. Symbióza [online]. Diplomová práce. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2018 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  4. a b c KRUPIČKOVÁ, Lucie. Hry a hračky v životě dítěte. dspace.cuni.cz. 2013-06-12. Dostupné online [cit. 2021-11-22]. 
  5. Kocour Líba – Libuše Niklová [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. 
  6. POTMĚŠILOVÁ, Radka. JAK ŠEL KOCOUR DO SVĚTA. HRAČKY LIBUŠE NIKLOVÉ A JEJICH ZAHRANIČNÍ KŘÍŽENCI. Uměleckoprůmyslové museum v Praze [online]. 2022-05-11 [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. 
  7. Nápadité retro hračky Libuše Niklové vystavuje UPM – DesignMag.cz. www.designmag.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  8. Hračky Libuše Niklové jsou nyní vystaveny v Paříži. www.designmag.cz [online]. [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]