Leon Kozłowski

Leon Kozłowski
Leon Kozłowski
Narození	6. června 1892; Rembieszyce
Úmrtí	11. května 1944 (ve věku 51 let); Berlín
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Alma mater	Jagellonská univerzita
Povolání	důstojník, antropolog, politik, archeolog, prehistorik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Lvovská univerzita
Ocenění	Kříž za chrabrost; památeční medaile za válku 1918-1921; velkokříž Řadu Kristova; Zlatý záslužný kříž; důstojník Řádu znovuzrozeného Polska; … více na Wikidatech
Politické strany	Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou; Obóz Zjednoczenia Narodowego (OZN)
Rodiče	Stefan Kozłowski
Příbuzní	Tomasz Kozłowski a Aniela Kozłowska (sourozenci)
Funkce	senátor polského Senátu; poslanec Sejmu druhé Polské republiky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leon Tadeusz Kozłowski (6. června 1892 Rembieszyce – 11. května 1944 Berlín) byl polský politik a archeolog. Od 15. května 1934 do 28, března 1935 byl předsedou polské vlády. Jako řada dalších lídrů sanačního režimu byl svobodným zednářem.

Život

Před rokem 1914 se s rodinou přestěhoval do Lvova (dnes Ukrajina, tehdy Rakousko-Uhersko), kde nastoupil na místní univerzitu. Vstoupil také do Svazu střelců a Sdružení pokrokové mládeže. Po vypuknutí první světové války vstoupil do polských legií Józefa Piłsudského, které bojovaly proti Rusům. Po tzv. krizi přísahy v roce 1917 (polští vojáci odmítli složit přísahu věrnosti německému císaři Vilémovi II. poté, co Němci podepsali s Rusy brestlitevský mír) vstoupil do Polské vojenské organizace a připravoval kádry budoucí polské armády. Když Polsko získalo v roce 1918 nezávislost, Kozłowski se dobrovolně přihlásil do polsko-sovětské války. Poté byl demobilizován a vrátil se do Lvova, kde dokončil studia na Univerzitě Jana Kazimierze. V roce 1921 se zde stal profesorem a přednostou fakulty prehistorie. Tuto funkci zastával v letech 1921 až 1931 a poté znovu v letech 1935 až 1939.

Působil rovněž v různých společenských a politických organizacích, včetně Společnosti pro sanaci republiky, ze které se rekrutovali Piłsudského spolubojovníci, aktéři květnového převratu v roce 1926 a představitelé následného sanačního režimu. V roce 1928 Kozłowski vstoupil do Nestranického bloku pro spolupráci s vládou a téhož roku byl zvolen do Sejmu.^[1] Funkci poslance zastával až do roku 1935, kdy byl zvolen do Senátu. Během své politické kariéry zastával různé funkce v několika vládách. V letech 1930 až 1935 byl ministrem agrárních reforem. Zároveň byl v letech 1932 až 1933 státním podtajemníkem na ministerstvu financí. Konečně 15. května 1934 se Kozłowski stal předsedou vlády Polska. Zasloužil se o zřízení zajateckého tábora v Bereza Kartuska, kde sanační režim věznil a trýznil své odpůrce. Po smrti maršála Piłsudského byl vnímán jako zástupce levicové části sanačního hnutí, jehož představitelé však mocenský zápas prohráli a byli vytlačeni do ústraní. Kozłowski se vrátil do Lvova, kde se znovu ujal svých postů na univerzitě. V roce 1937 se také krátce zapojil do hnutí Obóz Zjednoczenia Narodowego, ale bez většího úspěchu.

Po sovětské invazi do Polska v roce 1939 a vypuknutí druhé světové války zůstal ve Lvově, kde byl zatčen sovětskou tajnou službou NKVD. Strávil téměř dva roky v různých sovětských věznicích. Byl zde mučen – byly mu vyraženy zuby a přišel o jedno oko.^[2] Nakonec byl odsouzen k smrti za „protisovětské chování“. Po dohodě Sikorski-Majský z roku 1941 byl však propuštěn a odcestoval do Buzuluku, kde se pokusil připojit k polské armádě, kterou zde tvořil generál Władysław Anders. Kvůli své politické minulosti však byl odmítnut. Poté opustil vojenský tábor a vydal se na 1000 mil dlouhou cestu na západ v doprovodu jednoho důstojníka, který se chtěl připojit k Němcům. Přešel sovětsko-německou frontu, za což byl polským soudem odsouzen k trestu smrti. Německé úřady ho poslaly do Berlína. Během toho se účastnil jednání s nacistickými úřady, které v něm spatřovaly možného kolaboranta a spojence při získávání Poláků pro německou věc. V květnu 1943 byl vyslán na místo Katyňského masakru jako jeden z expertů přivezených na místo německými úřady. Přestože vyjádřil pochybnosti o verzi událostí, jak ji předložilo říšské ministerstvo propagandy Josepha Goebbelse, vyjádřil jistotu, že masakr spáchali Sověti. Kozłowski, internovaný v berlínském hotelu Alemannia, pak našel práci v etnografickém muzeu a mohl se věnovat vědeckému výzkumu. Byl mu také přiznán značný měsíční důchod. Byl zraněn při spojeneckém náletu na německé hlavní město a na následky zranění 11. května 1944 zemřel. V Polsku je dnes vnímán jako kolaborant s Němci.^[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leon Kozłowski na anglické Wikipedii.

↑ Kozłowski Leon. Encyklopedia PWN [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (polsky)
↑ Leon Tadeusz Kozłowski » Witryna edukacyjna Kancelarii Senatu. senat.edu.pl [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online.
↑ Dlaczego polski premier został niemieckim kolaborantem?. CiekawostkiHistoryczne.pl [online]. 2020-01-10 [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (polsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Leon Kozłowski na Wikimedia Commons

[1] Kozłowski Leon. Encyklopedia PWN [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (polsky)

[2] Leon Tadeusz Kozłowski » Witryna edukacyjna Kancelarii Senatu. senat.edu.pl [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online.

[3] Dlaczego polski premier został niemieckim kolaborantem?. CiekawostkiHistoryczne.pl [online]. 2020-01-10 [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (polsky)

[1]

[2]

[3]

Premiéři Polska

Polské království (1916–1918)	Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)

Polská lidová republika (1918)	Ignacy Daszyński (1918)

Druhá Polská republika (1918–1939)	Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)

Exilové polské vlády (1939–1990)	Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)

Polská lidová republika (1944–1989)	Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)

Třetí Polská republika (od 1989)	Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)