Květuše Lepilová

doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc.
Narození	9. dubna 1933 Ostrava
Úmrtí	24. prosince 2020 (ve věku 87 let) Olomouc nebo Brno
Povolání	vysokoškolská učitelka, slavistka, literární teoretička, publicistka a moderátorka
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Konzervatoř Brno
Témata	rusistika, ruská literatura, literární teorie a slavistika
Ocenění	Cena Bedřicha Smetany (2017)
Manžel(ka)	Oldřich Lepil
Rodiče	František Lýsek
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Květuše Lepilová (9. dubna 1933 Ostrava – 24. prosince 2020 Olomouc) byla česká literární teoretička, slavistka a vysokoškolská učitelka.

Život

Byla dcerou sbormistra, profesora Františka Lýska a Ludmily Lýskové, rozené Košťálové. Vyrůstala v blízkosti Jistebnických zpěváčků a jako pětiletá s nimi zpívala sólo ve vánočních koledách v ostravském rozhlase. V roce 1938 byla její rodina vysídlena ze Sudet. Sborový zpěv ji pak provázel na pokusné škole v Baťově-Otrokovicích, kde byla sólistkou Dětského sboru z Baťova (1939–1945). Od prosince 1945, kdy se rodina přestěhovala do Brna, zpívala v Brněnském dětském sboru, který řídil její otec. Na středoškolské studium na Gymnáziu Dr. Vladimíra Helferta v Brně, kde maturovala v roce 1951, navázala studiem sólového zpěvu a hry na klavír (zvítězila v krajském kole hudebních škol ve Znojmě). Hudební vzdělání zakončila státními zkouškami ze sólového zpěvu a ze hry na klavír na Konzervatoři v Brně v roce 1953. V letech 1951–1956 vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor bohemistika–rusistika.

V letech 1956–1964 byla středoškolskou učitelkou na gymnáziu ve Zlíně, následně v Olomouci-Hejčíně (1964–1973), kromě toho pracovala i jako hlasatelka krajského studia rozhlasu. V roce 1971 obhájila titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Na téže univerzitě obhájila disertační práci v oboru Teorie a dějiny ruské literatury (1981) a vědecko-pedagogickou hodnost docentky získala roku 1983 během působení na Katedře rusistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (1973–1990).

Patnáct let působila v Ostravě jako vedoucí Katedry rusistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity (1991–1999) a na téže univerzitě vedoucí oddělení rusistiky (1999–2005). V roce 1994 byla oceněna Jungmannovou medailí. Od roku 2007 se stal jejím působištěm Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde byla členkou oborové rady doktorských studií oboru Ruská literatura. Zabývala se zde celoživotním vzděláváním učitelů, např. v projektu Inovace postgraduálního vzdělávání učitelů ruského jazyka na ZŠ a SŠ (2010–2012).

Organizovala řadu mezinárodních konferencí řešících problematiku interkulturních vztahů a multimediální komunikace. Byla členkou odborných a vědeckých společností: České asociace rusistů, České asociace slavistů, vědecké rady Slovanské knihovny Národní knihovny v Praze aj. Mnohokrát prezentovala českou filologii a kulturu na zahraničních univerzitách a kulturních institucích (Innsbruck, Vídeň, Tampere, Petrohrad, Nižní Novgorod, Moskva, Budapešť, Pécs, Berlín, Lipsko, Hamburg, Utrecht, Opole, Varšava, Lublin, Bratislava, Košice, Nitra aj.).

Byla členkou správní rady Lýskova nadačního fondu (LNF) v Brně a působila v Radě Festivalu Poodří Františka Lýska. V roce 2017 obdržela Cenu Bedřicha Smetany udělovanou Unií českých pěveckých sborů v Praze.

Dílo

Je autorkou odborných statí, monografií a učebních textů. V monografii Dynamika řečové a literární komunikace vytvořila pojem multimediální čtenář.

Monografie (výběr)

• Konkretizace uměleckého textu a čtenářská aktivita (1982)
• Dynamika řečové a literární komunikace (2002)
• Text, obraz a zvuk (2003)
• Text a kontext (2003, 2008)
• Cesty ke čtenářství (2014)

Učebnice (výběr)

• Nástin ruské kultury
• Řečová komunikace verbální a neverbální
• Ruský jazyk pro 1. ročník gymnázií (1984)
• Rusky na cesty (2007)
• Přesvědčivá komunikace manažera (2009)

Dokumenty

• Vyprávějte si s námi (1986–2004) – devítidílný časosběrný dokument o vývoji čtenářství, vydáván jako příloha ke knize Cesty ke čtenářství

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Květuše Lepilová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květuše Lepilová

Autoritní data	Biblio: fa54098f-42f4-4d90-8e9e-b092066d03d0 NKC: jk01071899 ISNI: 0000 0000 5565 5208 LCCN: no99044553 PLWABN: 9810682213105606 SNK: 203572 VIAF: 34091250 WorldCat Entities: E39PBJmdydbM7krGr3wTt4Gj4q

Portály: Česko | Hudba | Lidé | Literatura