Kukačka jestřábí
 Kukačka jestřábí | |
|---|---|
_at_Narendrapur_W_IMG_4111.jpg) Kukačka jestřábí | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | kukačky (Cuculiformes) |
| Čeleď | kukačkovití (Cuculidae) |
| Rod | kukačka (Hierococcyx) |
| Binomické jméno | |
| Hierococcyx varius (Vahl, 1797) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kukačka jestřábí (Hierococcyx varius) je druh kukačky z rodu Hierococcyx, která obývá otevřenější lesnaté a křovinaté oblasti jižní Asie od severního Pákistánu přes celý Indický subkontinent po Šrí Lanku, Bangladéš a Bhútán. Má převážně šedohnědé, šedé a rezavé opeření a tvarem těla připomíná jestřába, což ji vysloužilo i druhové jméno.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Kukačku jestřábí formálně popsal v roce 1797 dánsko-norský přírodovědec Martin Vahl pod názvem Cuculus varius.[2][3] Druhové jméno varius pochází z latiny, ve které znamená „rozmanitý“.[4] Rozeznávají se dva poddruhy s následujícím rozšířením:[5]
- H. v. varius (Vahl, 1797) – od Nepálu a Indie po Bangladéš a Myanmar;
- H. v. ciceliae Phillips, WWA, 1949 – Šrí Lanka.
Podle mitochondriální analýzy je sesterským taxonem kukačky jestřábí kukačka krahujčí (Hierococcyx sparverioides).[6]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Areál rozšíření kukačky jestřábí je v jižní Asii, přesněji od severního Pákistánu a Nepálu přes většinu Indie po Šrí Lanku, Bangladéš a Bhútán.[7] Biotop druhu představuje otevřenější lesnatá a křovinatá krajina osázená opadavými i částečně stálezelenými stromy, dále mangrovy i člověkem utvářené biotopy jako jsou zahrady, sady, stromové a čajové plantáže i polosuchá krajina. V Indii se vyskytuje do 1200 m n. m., na Šrí Lance do 600 m n. m.[8]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Dosahuje délky těla kolem 34 cm, tedy přibližně velikosti kukačky obecné. Vzhled kukačky připomíná jestřába, což ji vysloužilo i její druhové jméno (srv. s kukačkou krahujčí, která zase dostala jméno po krahujci). Hlava je šedá, zbytek svrchní části těla včetně křídel je hnědošedý, občas s bělavou skvrnkou. Hruď je světle rezavá až bílá podobně jako břicho a boky, přes které se táhnou bledě hnědé pruhy. Ocas je hnědošedý s 3–5 bílými a černými pruhy a světle rezavým koncem. Samec i samice vypadají stejně. Duhovky jsou žluté až nahnědle žluté, oční kroužek je bledě citrónový. Horní zobák je nažloutlý, spodní zobák je nazelenalý, nohy jsou žluté.[2][8]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o plachý druh, který lze však ve volné přírodě zahlédnout relativně snadno z důvodu otevřených, řídce osázených lesů, které kukačka jestřábí obývá. Potravu sbírá ve stromoví nebo ze země.[2] Živí se hmyzem, mj. housenkami, cvrčky, kobylkami, sarančaty, mravenci nebo okřídlenými termity. Nepohrdne ani plazy, ovocem nebo bobulemi. K hlasovým projevům patří hlasité, pronikavé „brajn fé-vr“ nebo „uí-piuit“.[8]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o hnízdního parazita.[8] Hnízdní období se liší podle lokace, v Indii to je převážně od ledna do června, nicméně např. v Kérale to je hlavně září, což odráží vrchol hnízdního období argie pralesní.[2] K známým hostitelským druhům patří pěvci z čeledi Leiothrichidae; konkrétně se jedná o tyto druhy: sojkovec nilgirský (Montecincla cachinnans), argie žlutozobá (Argya affinis), argie pralesní (Argya striata) a timálie šedočelá (Argya malcolmi).[9] V literatuře se nicméně objevuje i řada dalších druhů, avšak o jejich identitě existují důvodné pochyby o tom, že vejce nalezená v hnízdech těchto hostů skutečně patřily kukačce jestřábí.[2]
Ohrožení a početnost[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku jestřábí za málo dotčený druh. Globální populace sice nebyla kvantifikována, avšak druh je ve většině svého areálu výskytu běžný, pouze na Šrí Lance je vzácnější.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 436–438. (anglicky)
- ↑ Vahl, MH. Skrivter af Naturhistorie-Selskabet, Kjøbenhavn, 4, Heft 1. [s.l.]: [s.n.], 1797. S. 60.
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 398. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68–94. (anglicky)
- ↑ a b Hierococcyx varius [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22683846A93003793.en. (anglicky)
- ↑ a b c d PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 471–473. (anglicky)
- ↑ LOWTHER, Peter E. HOST LIST OF AVIAN BROOD PARASITES - 2 - CUCULIFORMES - Old World cuckoos [online]. Field Museum [cit. 2023-11-04]. S. 38–39. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-03. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky)
- PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kukačka pestrá na Wikimedia Commons 
Taxon Hierococcyx varius ve Wikidruzích
