Leiothrichidae
 Leiothrichidae | |
|---|---|
 sojkovec chocholatý (Garrulax leucolophus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Leiothrichidae Swainson, 1832 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leiothrichidae (česky někdy sojkovcovití[1]) představují čeleď pěvců rozšířenou v Africe a Asii.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Za popisnou autoritu čeledi Leiothrichidae je pokládán anglický ornitolog William John Swainson (1832).[2] Zástupci dnešní čeledi Leiothrichidae byli historicky sdružováni do problematické, tzv. „sběrné“ čeledi timáliovitých (Timaliidae). Molekulárně-fylogenetické studie nakonec vedly k vyprofilování pěti monofyletických linií dělených do samostatných čeledí, včetně současné čeledi Timaliidae v užším smyslu a čeledi Leiothrichidae.[3] Podrobnou taxonomickou revizi čeledi Leiothrichidae poskytli Cibois & kol. (2018).[4] Následující seznam rodů vychází ze seznamu IOC World Bird List, v14.1:[5][6]
- rod Actinodura Gould, 1836 – timálie
- rod Argya Lesson, 1831 – argie
- rod Cutia Hodgson, 1837 – timálie
- rod Garrulax Lesson, 1831 – sojkovec
- rod Grammatoptila Reichenbach, 1850 – sojkovec
- rod Heterophasia Blyth, 1842 – timálie
- rod Ianthocincla Gould, 1835 – sojkovec
- rod Laniellus Swainson in Richardson, 1832 – timálie
- rod Leioptila Blyth, 1847 – timálie
- rod Leiothrix Swainson, 1832 – mesie
- rod Liocichla Swinhoe, 1877 – sojkovec
- rod Minla Hodgson, 1838 – timálie
- rod Montecincla Robin, Vishnudas, Gupta, Rheindt, Hooper, Ramakrishnan & Reddy, 2017
- rod Pterorhinus R. Swinhoe, 1868
- rod Trochalopteron Blyth, 1843 – sojkovec
- rod Turdoides Cretzschmar, 1827 – timálie
Čeleď Leiothrichidae představuje nejpočetnější skupinu původních timálií. Molekulární fylogenetika naznačuje nejbližší příbuznost s kladem zahrnujícím čeleď Pellorneidae a rod Alcippe, vystupující nověji i v rámci samostatné čeledi Alcippeidae.[4][7] Předpokládaná prvotní diverzifikace čeledi Leiothrichidae spadá do středního miocénu a kryje se s diverzifikací jiných skupin pěvců (možná v důsledku rozkvětu opadavých lesů a savan a oddělení stálezelených lesů sino- himálajské oblasti od deštných lesů Sundalandu).[4]
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Zástupci čeledi Leiothrichidae představují malé až středně velké pěvce podsaditého, vejčitého těla. Ve srovnání s ostatními „timáliemi“ bývají mohutnější a mají také nápadně delší ocas. Hlava je střední až velká, krk krátký a tlustý, zobák rovný. Křídla jsou zaoblená a končetiny často mohutné. Napříč jednotlivými druhy se objevují výrazné rozdíly ve zbarvení a někteří zástupci vynikají pestrým opeřením. Neobjevuje se výrazný pohlavní dimorfismus.[8]
Většina zástupců této čeledi žije v lesních stanovištích, ačkoli někteří z nich obývají i akáciové savany a otevřené lesy (rod Turdoides z Afriky a Středního východu). Potravu tvoří především hmyz a jiní bezobratlí, v případě větších druhů také někteří malí obratlovci. Zástupci rodu Leiothrix a Turdoides se přiživují také plody, semeny a nektarem. Pro zástupce čeledi Leiothrichidae je typická monogamie (u rodu Turdoides i samčí polygamie), obě pohlaví se podílejí na stavbě otevřeného šálkovitého hnízda, inkubaci vajíček i péči o potomstvo. V případě rodu Turdoides se může objevovat kooperativní hnízdění, kdy v tomto ohledu vypomáhají i další jedinci (tzv. „helpers“). Velikost snůšky činí 2 až 6 vajec, inkubační doba trvá 13 až 17 dní, doba opeření činí 9 až 16 dní, někdy až 21 dní, mláďata však dalších několik týdnů využívají rodičovské péče. V případě kooperativně hnízdících druhů se může péče o ptáčata protáhnout až na šest měsíců.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA. nkcso.wz.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ SWAINSON, William John; RICHARDSON, J. Fauna boreali-americana, or, The zoology of the northern parts of British America, Part 2. The Birds. London: J. Murray, 1831. Dostupné online. S. 490.
- ↑ a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Laughingthrushes and Allies (Leiothrichidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-03-25]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.leioth1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky)
- ↑ a b c CIBOIS, Alice; GELANG, Magnus; ALSTRÖM, Per. Comprehensive phylogeny of the laughingthrushes and allies (Aves, Leiothrichidae) and a proposal for a revised taxonomy. Zoologica Scripta. 2018-07, roč. 47, čís. 4, s. 428–440. Dostupné online [cit. 2024-03-25]. ISSN 0300-3256. DOI 10.1111/zsc.12296. (anglicky)
- ↑ Laughingthrushes and allies. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List, v14.1 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Leiothrichidae [online]. BioLib [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
- ↑ CAI, Tianlong; CIBOIS, Alice; ALSTRÖM, Per. Near-complete phylogeny and taxonomic revision of the world’s babblers (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019-01, roč. 130, s. 346–356. Dostupné online [cit. 2024-03-25]. DOI 10.1016/j.ympev.2018.10.010. (anglicky)
- ↑ WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 458. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leiothrichidae na Wikimedia Commons 
Taxon Leiothrichidae ve Wikidruzích
