Pellorneidae
 Pellorneidae | |
|---|---|
.jpg) cistovníkovec rezavý (Graminicola bengalensis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Pellorneidae Delacour, 1946 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pellorneidae představují čeleď pěvců, rozšířenou v různých lesních stanovištích subsaharské Afriky a jižní, východní a jihovýchodní Asie.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Za popisnou autoritu čeledi Pellorneidae je pokládán francouzský ornitolog Jean Théodore Delacour (1946), jehož systém timáliovitých ptáků (Timaliidae) z přelomu 40. a 50. let 20. století přírodovědci následovali několik dekád. Jím definovaný tribus Pellorneini v rámci timáliovitých zahrnoval následujících pět rodů: Pellorneum, Leonardina, Malacocincla, Ptyrticus a Malacopteron.[1] Čeleď timáliovitých však dlouhodobě představovala v mnoha ohledech problematický taxon, jenž často zahrnoval i vzájemně si nepříbuzné linie. Současný systém timálií založený na molekulární fylogenetice vychází z většího množství samostatných čeledí, přičemž čeleď Pellorneidae zahrnuje podle IOC World Bird List, v14.1 následující rody:[2][3]
- rod Gampsorhynchus Blyth, 1844 – timálie
- rod Graminicola Jerdon, 1863 – cistovníkovec
- rod Gypsophila Oates, 1883 – timálka
- rod Illadopsis Heine, 1860 – timálie
- rod Kenopia Gray, 1869 – timálka
- rod Laticilla Blyth, 1845 – prinie
- rod Malacocincla Blyth, 1845 – timálie
- rod Malacopteron Eyton, 1839 – timálie
- rod Napothera Gray, 1842 – timálka
- rod Pellorneum Swainson, 1832 – timálie
- rod Ptilocichla Sharpe, 1877 – timálka
- rod Schoeniparus A. O. Hume, 1874 – timálie
- rod Turdinus Blyth, 1844 – timálka
Následující kladogramy znázorňují předpokládané příbuzenské vztahy čeledi Pellorneidae a rodů v rámci této čeledi na základě studie Cai (2019)[4]:
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Typicky jde o zpěvné ptáky s relativně dlouhými končetinami, krátkým ocasem a maskovacím barevným vzorem. Nejbarevnějším zástupcem této čeledi je zřejmě timálie pestrohlavá (Schoeniparus variegaticeps). Po většinu dne se ozývají vysokým pískáním, na základě něhož je lidský pozorovatel spíše zaslechne než zahlédne. Přirozená stanoviště představují různé typy lesů, od porostů v chladnějších vysokohorských polohách až po nížinné tropické lesy. Zástupci z čeledi Pellorneidae se živí takřka výhradně hmyzem a jinými bezobratlými, které loví v podrostu a nižších patrech lesa, někdy se přiživí i rostlinnou potravou. Zástupci čeledi Pellorneidae hnízdí monogamně a rodičovskou péči zajišťují obě pohlaví. Snůška typicky činí 2 až 5 vajec, inkubační doba trvá 10 až 15 dní a mláďata se opeří za 10 až 14 dní, ačkoli několik dalších týdnů vyžadují potravu od rodičů. U rodu Illadopsis zahřívání vajec obstarává samice sama, ale s péčí o potomstvo napomáhají další příbuzní jedinci („helpers“). Vzhled hnízda se výrazně různí v závislosti na konkrétním druhu.[5] Timálka roklinná (Gypsophila brevicaudata) z jižní Číny hnízdí dokonce ve vápencových útesech.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Picathartes to Tits and Chickadees. Barcelona: Lynx Editions, 2007. (Handbook of the Birds of the World; sv. 12). ISBN 84-96553-42-6. S. 73. (anglicky)
- ↑ Babblers, scimitar babblers, ground babblers, Alcippe fulvettas. IOC World Bird List, v14.1 [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Pellorneidae [online]. BioLib [cit. 2024-03-24]. Dostupné online.
- ↑ CAI, Tianlong; CIBOIS, Alice; ALSTRÖM, Per. Near-complete phylogeny and taxonomic revision of the world’s babblers (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019-01, roč. 130, s. 346–356. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. DOI 10.1016/j.ympev.2018.10.010. (anglicky)
- ↑ WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Ground Babblers and Allies (Pellorneidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.pellor2.01species_shared.bow.project_name. (anglicky)
- ↑ JIANG, Aiwu; JIANG, Demeng; ZHOU, Fang. Nest-site selection and breeding ecology of Streaked Wren-Babbler (Napothera brevicaudata) in a tropical limestone forest of southern China. Avian Research. 2017-10-20, roč. 8, čís. 1, s. 28. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. ISSN 2053-7166. DOI 10.1186/s40657-017-0086-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pellorneidae na Wikimedia Commons 
Taxon Pellorneidae ve Wikidruzích
